Kupodivu se přitom cudně zamlčuje, že v novém a dramaticky -- co do počtu -- zvětšeném společenství předchozí pravidla "hry" (tj. způsob rozhodování, spolu se stanovením kvalifikované většiny a závaznosti takových rozhodnutí) nebudou platit a budou nahrazena novými pravidly. A pokud by nějaký stát usiloval o přijetí do nadstátní ("nadnárodní") instituce, pak přece přijímá její regule. V nadstátních institucích některá práva (ale i povinnosti!) jsou vůči vnitrostátním regulím odlišná, jak svou kvalitou, tak také dosahem. Právními subjekty jsou přímo státy; a teprve nepřímo občané těchto států.

Je pak navýsost zajímavé, jak někteří političtí sýčci -- pokud jde o vstup do EU --navenek neříkají, že jsou "skeptiky", ale raději jen rozhlašují, že jsou "eurorealisty".

Samozřejmě že nadnárodní instituce nejsou institucemi zcela bez poskvrnky. (Vizme třeba oblíbený poukaz na "bruselskou byrokracii". A ona tu je!) Nemělo by se však automaticky a paušálně přehlížet, že nadstátní instituce/úřady/byrokracie jsou na určité úrovni integrace nutností.A že zároveň znamenají méně "zahleděný" pohled na vnitřní problémy jednotlivých členů (tj.států; a teprve pak -- postupně a časem ve zcela novém kontextu -- jejich občanů). A že jednotlivé státy jsou v tomto ohledu v nadstátní integraci podílníky na této nově tvořené "super-suverenitě".

Měli bychom také vzít v úvahu, že už nezanedbatelnou dobu ČR do EU faktickými kroky (ne zcela zadarmo, jak omračující řadou úkonů, tak i finančními náklady, jež s tím jsou spojeny) směřuje už řadu let "do Evropy". Už mnoho let investujeme nepřehlédnutelným úsilím o vstup do EU. Takže zůstat "opatrně mimo" znamená nejen tyto osobní, věcné i přímo finanční investice bez náhrady ztratit; ale zároveň nepožívat nabízejících se výhod s integrací spojených.

A tady je stále jeden vlekoucí se měsíce (ne-li léta) problém. Že se počítá se vstupem ČR do EU jako se samozřejmostí. Nebere se dost v úvahu, že náš volič je vůči volebním aktům stále vlažnější. A že by měl dostat smysluplné informace nikoli v nějakých "agitačních centrech", ale přímo "pod nos"; tedy jinými slovy: jasně se zásadními "pro" a "proti" poštou až do domu (jako volební lístky). A ne až na poslední chvíli. Aby se také mohl poradit s přáteli, doptat na kvalifikovaných místech v případě nejasností či problémů, a aby případně mohl přesvědčovat další lidi ze svého okolí o užitečnosti tohoto nedvojsmyslně zamýšleného a připravovaného vstupu ČR do EU.

Jak známo, jen komunisté jsou dnes vůči EU zcela skeptičtí.

A jak je rovněž známo, že:

"Odbor komunikační strategie MZV v dostatečném předstihu informuje širokou veřejnost a všechny skupiny obyvatelstva o problematice EU a všech aspektech, které budou mít vliv na občany ČR po vstupu do Unie." (Takto Odbor komunikační strategie MZV ČR informoval BL 29. dubna 2003 o svých aktivitách ve zde dotčeném směru.)

Uplynuly další dva týdny od právě citovaného konstatování. Pokud ten Odbor KS MZV ČR něco dělá -- a nepochybujme o tom, že ano -- pak ale "skutek utek". Nemá to účin na nejširší vrstvy našich občanů. Už tu bylo v BL opětovaně upozorňováno na to, že různé skupiny potenciálních voličů vyžadují rozdílně cílené informace a že by je také měli "dostat přímo pod nos", už pro známou zkušenost s nízkou volební účastí při volebních aktech. Pokud pro celospolečenskou závažnost našeho případného vstupu do EU nebylo uzákoněno, že plebiscit o této otázce bude uskutečněn na základě povinné účasti oprávněných voličů, ty stávající aktivity -- ať už před 1. květnem, anebo po něm --lze stěží považovat za mimořádně relevantní/adresné/účinné.