Matka Ježíšovi veřejně stála po boku jen ve třech klíčových okamžicích, jinak se o ní podrobněji dovídáme jen z apokryfní Zlaté legendy (Legenda Aurea). Dospělý vzájemný vztah obou je ale jasný i bez ní: Při pohledu na Marii z kříže ji umírající syn odkazuje svému učeníku Janovi slovy: "Ženo, toto je tvůj syn" a jemu: "To je tvá matka". Následuje zde důležité vysvětlení o splnění úkolu: "Od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě." Podle legendy v klidu dožila v tureckém Efesu.

Výzva Bernardova je proti evangelijní zprávě stará pouze devět set let. Čteme ji dodnes i na jedné z barokních kapliček u poutního kostela Kájov blízko Českého Krumlova: Vysvětluje nám podstatu starobylé tradiční úcty našich předků i k ženě-matce: Je jím vzorné, zdrženlivě moudré, mateřství Mariino.

Zbožnou Annu Jarvisovou inspirovalo k založení Svátku matek úmrtí její maminky v roce 1906. Kampaň zahájila v americkém stylu následující rok zádušní mší za všechny maminky na světě a 1908 jej už oslavovalo celé město Filadelfie. V Československu Den matek prosadila emancipovaná předsedkyně Československého červeného kříže Alice Masaryková v roce 1914. Poprvé se ale slavil až 13. května 1923 v brněnském středisku Vesna Křesťanské asociace mladých žen ( YWKA).

Letošní oslava připadá na Svatavu. Dobře se to hodí: Jméno vystihuje dary každé nejlepší matky: Čistotu. Trpělivost. Něhu. Těmito třemi křesťanskými ctnostmi v roce 1909 každou dobrou matku ( i vaši matku ?) charakterizuje Americká Unie v prohlášení k novému svátku. Proto je dodnes symbolem Dne matek bílý karafiát. Maminky mají ten dne nárok na snídani do postele i na další dárky a pozornosti.

Psychoanalytička Melánie Kleinová, žačka Sigmunda Freuda ( jediná přijala jeho učení o pudu smrti, který může rozvrátit lidskou duši od samého počátku už v matčině lůně), popsala základní potřebu dítěte brát maminku buď jako beze zbytku dobrou nebo jako úplně špatnou. Tato základní zkušenost malého človíčka určuje pak jeho vztah ke světu vůbec. Horší možnosti se dítě vzpírá.

Kdyby do "zlého prsu" umístil kojenec svoji nenávist, mohl by mít v dospělosti sklony k auto-agresi, k nenávisti ve vztahu k sobě samotnému. Navazujícími vývojovými problémy dítěte mohou pak být úzkost, bezvýchodnost, deprese a jiné vztahové problémy. Nyní se o nich zde až moc často dočítáme ve vzkazech některých našich mladistvých sebevrahů.

V české klasické literatuře matky mívaly oba póly: Nekonečně laskavý i démonicky nevypočitatelný. Vzpomeňme ze školní četby kontrast babičky a Viktorky u Boženy Němcové nebo postavy matek v Erbenově Kytice. Orientálně Strašlivou Velkou Matkou je indická bohyně Kálí - "falická hadí matka utrpení, smrti, ničení, hladomoru a válek. Její lůno opatřené zuby (vagina dentata, smrtelně hltavý chřtán podsvětí) si žádá dle D.M.Wullfa ( The psychology of religion, 1997) krvavé oběti: kastraci, stínání, stahování z kůže a rozsekávání.

Kult uctívání křesťanské Boží matky, včetně ikonografie Marie ve výtvarném umění, ovšem také koresponduje v Evropě a na Středním Východě s archaickými a možná ještě staršími náboženskými tradicemi uctívajícími bohyni Zemi nebo možná egyptskou Isis a jejího syna Hóra. Křesťanské formy uctívání Matky Kristovy i teologicko-filosofické diskuse s tím související řešil ale až středověk. Prohlubovala se symbolika, kompozice, úhly pohledů, ale výtvarným významovým výsledkem je do renesance stále měkčí, mateřštější, citovější pojetí nejen českých Madon, ale i Piet. Známe dokonce vyobrazení Panny a dítěte kojící nemluvňátko-Bohočlověka.

V postmoderním světě je protiklad dobré a špatné matky stále nápadnější, ačkoliv jej věda popsala svým jazykem už v minulém století. Být dobrou, moudrou matkou, sladit mateřský úděl v kvalitě i kvantitě potomstva jako vlastní životní poslání, je pro současné ženy v současném "vyspělém světě" stále obtížněji řešitelným úkolem a dost často v něm selhávají. Zatím teoreticky jsou nejasná socio-biologická zdůvodnění tohoto trendu, odvozená z terénních pozorování různých populací, která jej připisují na konto tzv. k-strategií a r-strategií v závislosti na předvídatelných anebo nepředvídatelných životních podmínkách ( J.Flegr, Mechanismy mikroevoluce, 1998, Karolinum).

Pozitivní vazba na matku jako záruku k přežití se často projevuje i negativně jako neochota vymanit se z pod jejích sukní. Bývá to celoživotní potíž zejména některých dnešních mužů. Zejména, když jim to matinky nedovolí! Někteří z nich dokonce vidí náhradní matku ve vlastní ženě, a to pak dopadají ještě hůře.

Proto požadavek teologa, aby žena dokázala být matkou, lze dnes proto doplnit i přáním, aby také muž dokázal být plně mužem.

Veden smyslem pro spravedlnost český komentátor a editor v ženské příloze internetového severu Tiskali trochu žertem před časem požadoval zavést mimo Dne matek i Den otců, a to každou třetí neděli v červnu. Tvrdí, že kalendář s tímto výročím už prý existuje. Dodal skepticky, že by zde asi Den otců slavilo ještě míň lidí nežli Den matek.