Je absurdní, že chtějí britští konzervativci zrušit univerzitní školné. Zaprvé, univerzity jsou na pokraji bankrotu. Kolektivně dosahují jejich dluhy stamilionů liber. Některé budou muset být uzavřeny anebo sloučeny. Univerzity potřebují injekci alespoň 10 miliard liber jen na opravu své infrastruktury a protože to není možno financovat z daní, vláda navrhuje, že studenti budou muset platit 3000 liber ročně. Nejenže je takovéto školné morálně vhodné (absolventi univerzit mají ze své kvalifikace výhodu na celý život), ale celý návrh je rozumný - studenti budou své dluhy splácet teprve, až začnou vydělávat rozumný příjem.

Jiným důležitým důvodem, proč by studenti měli platit, je akademická autonomie. Nejlepšími univerzitami na světě jsou instituce jako Harvard či Yale. Ty prosperují nejen proto, že studenti platí plné školné, ale také proto, že jsou nezávislé a nemusejí dodržovat žádné vládní normy. Ani nepraktikují autocenzuru.

Univerzitní učitelé jsou v současnosti tvůrci zákonů a vzhledem k tomu, že mnoho důležitých myšlenek (viz Friedman nebo Chomsky) zpochybňují stát, tyto myšlenky většinou pocházejí z nezávislých nejkvalitnějších amerických univerzit a nikoliv z Evropy, kde se profesoři obávají, že přijdou o státní finanční podporu.

Soudruh Iain Duncan Smith a jeho marxističtí kádři v Konzervativní straně nám chtějí nyní nabízet univerzitní vzdělání zadarmo, protože si myslí, že se necháme podplatit. Ale tak blbí nejsme, argumentuje autor. EU nás připravuje na to, že budeme muset platit za své služby.

Problémem britských konzervativců je, pokračuje dále autor, že labouristé jim ukradli jejich volnotržní politiku a oni teď nemají uvěřitelnou politiku. Tak odsuzují univerzitní školné a staví svou stranu na pozici extremní levice.

Trh často dělá chyby, přiznává dále autor. Nikdo, kdo ví, jak my na Západě zneužíváme globalizace k tomu, abychom mezinárodní obchod znevýhodnili vůči třetímu světu, nepochybuje, že dobrá vláda dokáže hrát užitečnou roli odstraňováním výstřelků kapitalistů. Avšak konzervativci svou argumentací nepřesvědčují, jsou to jen marné pózy. V dnešní době, kdy britští konzervativci propadají socialistickému sentimentalismu, můžeme jen poděkovat Tonymu Blairovi, že se stal obráncem tržních hodnot ve veřejných službách, uzavírá autor.