Mezi účastníky konference byli i překladatelé a publicisté z různých zemí: z Polska, Ruska, Ukrajiny, Mongolska, Finska, Španělska, Německa a ze Spojených států amerických.

V úvodním referátu zdůraznil literární historik PhDr. Radko Pytlík pojem Haškovy ironie dějin, která je klíčem k rozeznání významu Švejka, jehož humor často míří i na současnou situaci světa. Patriarcha Církve čs. husitské ThDr. Jan Schwarz připomněl, že Haškova satira není útokem proti víře v Boha, ale pouze kritikou církevních nešvarů a nedostatků, jež se nashromáždily během tisíciletí. Literární vědec PhDr. Milan Jankovič rozebral některé epické postupy Haškova Švejka a ukázal obsažnost jeho smíchu. Básník a humorista Eugen Brikcius poukázal vtipným způsobem na různé druhy mystifikace jako cesty k odhalení pravdy. Humorný ráz konference dotvrdil svým vystoupením Jiří Žáček, který přednesl několik satirických básní ze své nové knihy.

Pozoruhodným doplňkem byla účast Aloise Vocáska (1896). Tento snad poslední pamětník památné bitvy u Zborova se v čs. legiích v Rusku setkal s Jaroslavem Haškem.

Odpoledne si účastníci konference prohlédli Památník Jaroslava Haška v Lipnici a vzpomenuli 120. výročí narození spisovatele u jeho hrobu na lipnickém hřbitově.

Spolupředseda současné parodické Strany mírného pokroku v mezích zákona Josef Kobra-Kučera připomněl tradici kresleného humoru, který má v Čechách řadu špičkových autorů, uznání a cen z mezinárodních festivalů, ale nemá dosud stánek kresleného humoru a karikatury. Humorně laděný dopis pana Josefa Švejka přednesl ing. Andrej Drbal, narozený ve Lvově. Na závěr prvního dne konference přečetl herec Ivo Niederle nově objevenou povídku Jaroslava Haška s názvem Vepřová historie.

Konference pokračovala ve středu 30. dubna jednáním o překladech díla J. Haška do cizích jazyků (zatím je přeloženo do 58 různých jazyků).

Prof. Oleg Malevič z Petrohradu upozornil na spojení mezi Jaroslavem Haškem a Karlem Čapkem. Právě dílo J. Haška způsobilo, že se on sám stal bohemistou. Redaktorka PhDr. Radmila Hrdinová rozebrala hlavní rysy dosud 50 divadelních inscenací Švejka na českých scénách od roku 1945. Je zajímavé, že zatímco v Německu vznikla muzikálová podoba Švejka, české tvůrce tato forma dosud nezaujala. Další diskusní blok se týkal překladu Švejka do cizích jazyků. Monika Zgustová, laureátka Ceny města Barcelony a Národní ceny Katalánska, upozornila na souvislost Haškovy prózy s Bohumilem Hrabalem, s jeho tzv. pábením, jež se stalo východiskem i pro její překlad Osudů dobrého vojáka Švejka do katalánštiny. Překladatel Eero Balk z Finska mluvil o tom, že překlady Haškova Švejka otevřely brány pro českou literární klasiku ve Finsku. Zenny Sadlon vyjádřil obtíže při vytváření nového překladu Švejka do angličtiny, odlišného od dosavadního překladu Cecila Parrota. Živý ohlas Haškova díla v Maďarsku připomněl překladatel Lászlo Kovácz z Budapešti.

Další oddíl byl věnován jednotlivým historickým aspektům Haškova života a jeho tvorby. PhDr. František Cinger promluvil o Haškově činnosti v legiích a v revolučním Rusku, jež je dosud ožehavou otázkou pro uznání Haškova díla v současnosti. Režisér Antonín Kachlík upozornil na historické pozadí Haškova pobytu v Rusku a na problémy s tím spojené. Bývalý učitel v Lipnici František Drašner zajímavým způsobem poukázal na detaily Haškova pobytu v městečku Lipnice a připomněl fenomén hospod a bohémské společnosti v Haškově tvorbě.

Součástí kulturního programu bylo vystoupení hudebního souboru Milana Karpíška z Plzně s Přemyslem Kubištou v roli Švejka. Dalším zpestřením bylo promítnutí Lamačova filmu o Švejkovi s Karlem Nollem v titulní roli (1926).

Závěrem vyjádřila konference dík všem, kteří zajišťovali její hladký průběh po stránce materiální, tj. především majitelům hostince a penzionu U České koruny Richardovi a Zdeně Haškovým, jakož i jejich spolupracovníkům.