Čtyři státy Evropské unie - Francie, Německo, Belgie a Lucembursko - se v úterý dohodly vytvořit do roku 2004 jádro kolektivní evropské obrany, které by mělo být schopno vést vojenské operace nezávisle na strukturách Severoatlantické aliance. Vyplývá to z deklarace, vydané na závěr minisummitu těchto zemí v Bruselu. Tyto snahy však předem kritizovaly další členské země EU Británie, Španělsko a Itálie, které pozvány nebyly, protože varovaly před zdvojováním západní obranné aliance. Pozvání totiž od iniciativní Belgie dostaly jen ty státy, které o podobné obranné seskupení mimo NATO projevily zájem.

Šéf sil NATO v Evropě vyzval členy ke snížení počtu svých vojáků, protože aliance si již nemůže dovolit mít 2,3 milionu vojáků. Prohlásil to v pondělí vrchní velitel sil NATO v Evropě, americký generál James Jones. Sdělil, že Pentagon v rámci transformace svých sil hodlá vytvořit ve světě strategická centra, která umožní rychlé intervence a přinesou úspory. Potvrdil, že v této perspektivě USA přesunou některé své základny z hustě obydlených a ekologicky citlivých oblastí v západní Evropě do východní Evropy. Ujistil, že stěhování některých základen z Německa "neodráží nějaká politická hlediska, například odpor Berlína vůči vojenské intervenci v Iráku".

Varšavská smlouva skončila formálně uprostřed devadesátých let minulého století, jeho logika však pokračovala i nadále setrváním druhé části vojenského bipolárního systému. Evropští politikové se snažili vytvořit samostatný vojenský pakt - Západoevropskou unii - jako jádro budoucí evropské armády. Marně. NATO stále úporně "hledalo svou novou podobu" - až do doby, kdy jeho evropští členové odmítli asistovat Spojeným státům v iráckém dobrodružství. Pro Spojené státy je euroatlantické spojenectví nyní přítěží. NATO tak fakticky skončilo včera, i když jeho jednotlivé segmenty nějaký čas ještě možná přežijí, než se postupně transformují. Půlstoletí trvající společná cesta Evropy a Spojených států se sice pomalu, ale o to jistěji rozchází...