Záchrana Jessicy Lynchové se stala součástí historie jako jeden z nejúspěšnějších kousků zpravodajské propagandy ve sdělovacích prostředcích, píše Kampfner. Zázemí tohoto příběhu poskytuje pozoruhodné důkazy o tom, jak obrovský vliv mají producenti z Hollywoodu na mediální propagandisty v Pentagonu. Zpracování případu Lynchová se má stát vzorem, jak chce v budoucnosti Amerika mediálně prezentovat své příští války.

Podle Kampfnera americká mediální propaganda v tomto případě rozzuřila Brity, kteří se odmítli identifikovat s americkou mediální mašinerií.

Po "záchraně" Jessicy Lynchové dal Pentagon k dispozici sdělovacím prostředkům pětiminutový sestřih záznamu této vojenské "akce" a tvrdil, že Lynchová měla bodné a střelné rány, že ji na její nemocniční posteli fackovali a vyslýchali. Byla prý zachráněna pouze v důsledku akce odvážného iráckého právníka Mohammeda Odea al-Rehaiefa, který podle Pentagonu riskoval život, aby sdělil Američanům, kde je Jessica zadržována.

Al Rehaief je nyní ve Washingtonu a dostal tam předem honorář ve výši půl milionu dolarů za kníhu o záchraně Jessicy, kterou píše a která má vyjít v říjnu.

Jenže lékaři v nemocnici v Nassiriyi svědčí o něčem jiném. Tvrdí, že Jessice poskytli nejlepší dosažitelnou zdravotní péči. Dali jí jedinou specializovanou postel, kterou nemocnice měla, a starala se o ni jedna z pouhých dvou sester na celém patře. "Byla jsem jí jako matka a ona byla mou dcerou," svědčí Khalia Shinahová.

"Dali jsme jí tři lahve krve a dvě z nich poskytli sami lékaři, protože nemocnice tou dobou neměla žádnou zásobu krve," svědčil dr. Harith al-Houssona, který se o Jessicu v nemocnici staral. "Prohlédl jsem ji. Viděl jsem, že má zlomenou ruku, zlomené stehno a vyvrknutý kotník. Byla to zranění způsobená automobilovou nehodou. Nebyla postřelena, nebyla pobodána - oni chtějí celou věc zkreslit. Nevím, proč si myslí, že je v tom nějaký prospěch, když budou tvrdit, že byla zraněna střelnou zbraní."

Hassam Hamoud, číšník v místní restauraci, sdělil britskému televiznímu týmu, že byl svědkem toho, když přistál předvoj amerických jednotek přistály v městě. Ptaly se ho prostřednictvím tlumočníka: "Jsou tady fedajíni?" Odpověděl, že nejsou. Navzdory tomu provedli následujícího dne útok na město "nejlepší američtí vojáci".

Místní lidi nechápali, proč ten vojenský útok. Říkají, že Američané museli vědět, že nedojde k žádnému vojenskému odporu. Irácká armáda tam už nebyla, v nemocnici nebyli žádní vojáci. "Bylo to jako v hollywoodském filmu. Dělali z toho akční film." Svázali lékaře a jednoho pacienta.

Žádné tyto podrobnosti se nikdy nedostaly do žádného oficiálního amerického prohlášení o této akci. John Kampfner požádal mluvčího Pentagonu ve Washingtonu, Bryana Whitmana, aby zveřejnil nesestříhanou verzi videozáznamu akce na záchranu Jessicy Lynchové, aby se tak vyjasnily výše zmíněné nesrovnalosti. Whitman to odmítl učinit. Whitman také odmítl odpovědět na otázku, jakému iráckému odporu američtí vojáci při "záchraně" Jessicy Lynchové čelili. Odmítl také říci, jaká byla přesně zranění Lynchové.

Americký propagandistický přístup vedl k napětí s Brity. V centru americké armády v táboře Doha byl činitel úradu britského premiéra Simon Wren. Ten zuřil, že Američané odmítali v prvních dnech útoku na Irák poskytovat novinářům jakékoliv informace. Ke konci útoku na Irák napsal Wren pětistránkový dopis Alastairu Campbellovi, mocnému poradci Tonyho Blaira, že američtí vojáci, informující novináře, jsou nekompetentní. Charakterizoval americkou prezentaci o Lynchové jako trapnou.

Úřad britského premiéra se snažil přesvědčovat americkou vládu, aby nekrmili sdělovací prostředky hloupostmi, ale bezvýsledně. "Americká média nevyvíjela na Bílý dům žádný tlak, a tak mu [ty hlouposti] prošly," konstatuje Wren.

Pentagonská prezentace války byla silně ovlivněna filmem Black Hawk Down a producenty tzv. "reality TV". V roce 2001 navštívil producent filmu Black Hawk Down Jerry Bruckheimer Pentagon. Navrhl jim tam, že spolu s kolegou producentem Bertramem van Munsterem, který vytvořil "reality show" Cops (Policajti) natočí pro televizi seriál Profiles from the Front Line (Profily z fronty) o životě amerických vojáků v Afghánistánu. Měly to být "lidské příběhy", vyprávěné očima vojáků.

Projekt byl realizován. Byla to perfektní "reality TV", vyrobená s aktivní spolupráci Donalda Rumsfelda a odvysílaná v Americe těsně před útokem na Irák. Pentagonu se to líbilo. "Seriál poskytl velmi lidský pohled na úkoly, jimž čelíte v těchto velmi obtížných situacích." Stejný přístup k televizním reportážím byl použit pak pro útok proti Iráku.

Pentagon, uzavírá autor, nemá takové pochybnosti jako Britové o své mediální prezentaci. Je přesvědčen, že to, co fungovalo při prezentaci "mýtu" o Jessice Lynchové a jiných epizod útoku na Irák, bude fungovat dokonce ještě lépe v budoucnosti, uzavírá autor.