Ve čtvrtek vysílal britský rozhlas závažný pořad, z něhož vyplynulo, že mezinárodní humanitární pomoc Západu, Spojených států i Evropské unie mnoha chudým zemím světa byla drasticky seškrtána a většina těchto finančních prostředků byla přesunuta s katastrofálními důsledky pro postižené země a jejich obyvatele na znovuvýstavbu Iráku. Američtí činitelé v pořadu BBC otevřeně přiznali, že podobně jako v období studené války jsou ochotni poskytovat humanitární pomoc pouze zemím, které budou prosazovat proamerickou politiku.

Je to absurdní výrok v situaci, kdy například britská televize vysílá každý den satirické pořady s mnoha osobními "urážkami" britských politiků a členů královské rodiny. V anglosaských zemích, zejména v Británii, se uznává, že na politiky a na veřejné osobnosti, včetně novinářů, je nutno uplatňovat daleko přísnější měřítka satiry a kritiky, která je žádoucím korektivem jejich moci, než na řadového občana. Tentýž princip zastává i ústředí Evropské unie. Jenže politická situace v jednotlivých zemích EU je velmi odlišná a odstrašující příklad Itálie, kde podle listu Guardian nyní hrozí, že se staně autoritativnější zemí, než bylo Španělsko za Francovy diktatury, svědčí o tom, že pouhý vstup určité země do Evropské unie nezaručuje svobodu a lidská práva.

Všechno má svůj čas, říkávali houfně naši předkové a někdy i současní myslitelé. A stojí psáno již v Písmu svatém, že je čas sbírání kamenů a je čas jejich rozmetání. Dlouhé tři roky trvalo, než některé soudní pře, vzniklé díky podivuhodné změně majetkových vztahů v tehdejší IPB a.s., dozrály do stadia, které umožňuje předložit soudům první argumenty k zamyšlení nad tím, zda bylo všechno tak úžasně košer a fajn, jak se nám to snaží namluvit ČSOB, nyní v tandemu s ČKA za významné morální, finanční i informační podpory státu, parlamentní vyšetřovací komisi přitom nevyjímaje.

Nejde přitom vůbec o pokus o nějaké mediální zviditelnění ala palcové titulky: Bankovní loupež století se odehrála právě v jeho posledním roce nebo naopak: Přepad IPB kandidátem na bankovní loupež 21. století či snad do třetice: Kam zmizela IPB?! s podtitulkem : David Copperfield je proti ČNB pouhým pouťovým eskamotérem.

neděle večer: V severoirských volbách zvítězila extremistická protestantská Strana demokratických unionistů (DUP, Democratic Union Party) Iana Paisleyho, která odmítá dohodu s katolíky. Získala 30 křesel, zatímco umírněnější protestantská strana UUP dostala jen 27 křesel. I extremistická katolická strana Sinn Féin zvítězila nad umírněnou katolickou stranou, získala 24 křesel a umírnění katolíci z SDLP jen 18 křesel. Jak konstatoval jeden komentátor s Bertoldem Brechtem: snad by bylo načase vyměnit severoirský lid. Tony Blair jim umožnil volby a oni v nich hlasovali pro nesmiřitelné pokračování v konfliktu.

Zájem médií o privatizaci Severočeských dolů kontrastuje s relativním nedostakem informací o zákulisí "americké firmy", která je všeobecně považována za favorita vlády a některých s ní spřízněných osob. Otázky o skutečných vlastnických poměrech konglomerátu firem sdružených okolo tří osob - Antonína Koláčka, Ivana Diviše a Jacquese de Grote je tedy na místě.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Ovšem POZOR! - o milostných aférách českých hereček se v ní nedočtete, a ani neobsahuje žádné kuchařské recepty! A není v knize ani zmínka o starém seriálu televize BBC Červený trpaslík!! Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Allegations have been published that public tender for the privatisation of North Bohemian coal mines may have been fixed and as a result of corruption, the deal was given to the Appian Group, a company associated with one Antonín Koláček.

Some Czech journalists are worried that no one actually knows who owns the Appian Group and how it managed to clinch the deal. The problem seems to be that the media on the whole provide only superficial, often slanted, information. No wonder - the Czech News Agency, a public service news outlet on whose output many Czech media rely heavily, has, through its subsidiary, the company called "Newton Information Technology, s.r.o." ties with firms which are close to Antonín Koláček.

The whole article is available in Czech HERE

na stránkách internetového serveru EKOLIST.CZ jsem se dočetl, že jste v červenci tohoto roku prý ubezpečil norského velvyslance, že Česká republika podporuje regulovaný lov velryb. Chci Vám sdělit, že s tímto názorem nesouhlasím a že takovou Vaší politiku (ani politiku české vlády) rozhodně nepodporuji.

Nonšalantní provokatér. Vtipný, jiskřivý, ale nesmíte ho brát příliš vážně. Jinak skončíte jako Václav Klaus.

I tak lze popsat prezidentovu pravou ruku (levou si schovává na příště) Ladislava Jakla. Jeho řečnický výkon nepřekvapil nikoho, kdo se médii zabývá trochu déle. Obchází s několika replikami už rok semináře o médiích veřejné služby s jediným cílem - vsugerovat všem přítomným představu, že mediální trh nastavený na vítězství komerce vyřeší vše, po čem národ touží. Připomíná nejvíce cirkus Berousek, který zastaví na opuštěné pláni a láká prokřehlé kolemjdoucí do manéže. Kalunííí, tygří, vopicééé... Divím se poradci ředitele ČRo, že ho ještě dokáží Jaklovy berouskovské bonmoty rozčílit. Jak už řekl klasik a po něm Jiří Koubek, demokracie spočívá i v diskusi.

Ve svém sloupku ZDE Jan Čulík kritizuje článek Davida Januse za banalitu. Dobrá, má pravdu. Jenže co se vlastně ještě dá o dosavadních dějinách vládnoucího komunismu říci originálního? Možná to, že plná zaměstnanost nepřišla do této země s Vítězným únorem, ale s protektorátem. A že sociální vymoženosti, kterými se komunisté dodnes rádi chlubí, zde nezavedl Gottwald, ale Heydrich.

Mimořádně rychlý vzestup veřejného dluhu z posledních let by se automaticky zastavil, pokud by nepůsobila benevolentní politika nadměrných výdajů. A není milé, když dnes po pěti letech úspěšného ekonomického růstu a před branami EU, je zde nanovo program utahování opasků. Je tedy více než zřejmé, že potřebujeme ofenzivnější a lepší naději skýtající ekonomickou strategii.

Zatčení nejbohatšího muže Ruska, Michaila Chodorkovského, jehož majetek se odhaduje na 8 miliard dolarů, vyvolal velký rozruch. Nejenom v Rusku, ale i v USA a v západní Evropě. Zvláště proto, že mu bylo současně zmrazeno na 40 procent jeho akcií v ruském ropném gigantu JUKOS. Chodorkovskij patří do skupiny novodobých miliardářů, jimž se v Rusku přezdívá oligarchové, kteří získali své majetky v době Jelcinovy divoké privatizace. Od té doby navázali styky s mnoha západními koncerny a jsou často propojeni s evropskými a americkými investory. Ti proto vidí v akcích proti Chodorkovskému nebezpečí budoucího ohrožení svých investic.

Chtěl bych podotknout, že Evropský soud pro lidská práva je součástí Rady Evropy a nemá s Evropskou unií (prakticky) nic společného (jde o častý omyl), poznamenává Dan Bartoň.

Jedním z oblíbených témat novinářů je v posledních týdnech privatizace Severočeských dolů. Tisk píše, že veřejná soutěž byla zřejmě nastavena tak, aby v ní zvítězil jeden konkrétní uchazeč -- Appian Group Antonína Koláčka. Ta část médií, která neulpívá úplně na povrchu, se pozastavuje nad tím, že vlastně nevíme, kdo Appian Group vlastní, a poukazuje na podezřelé okolnosti kolem soutěže. Důvěryhodných a ověřených informací o skutečných nepravostech se ale nedostává a vše je vlastně jen v rovině podezření. Podívejme se ale na celou záležitost z jiného pohledu: v jakém prostředí se k nám dostávají informace, za jakých předpokladů fungují média, která nás informují. Jaké informace se k nám z médií dostanou a jaké ne? Jaké filtry mají média? Co můžeme očekávat v situaci, kdy jedno ze tří veřejnoprávních médií -- Česká tisková kancelář -- je ve své dceřiné společnosti Newton Information Technology, s.r.o. ekonomicky propojeno se společnostmi blízkými Antonínu Koláčkovi? V situaci, kdy prakticky všechna média kupují zpravodajství od ČTK, která má fakticky monopolní postavení, a v situaci, kdy Newton IT hlavním tištěným médiím poskytuje služby.

Privatizace po česku TÉMA BL

Jak už řekl klasik, demokracie m.j. spočívá v diskusi. Diskuse má sice, aby vůbec byla diskusí, jistá pravidla, ale protože jsme "v Čechách", nelze být v těchto otázkách příliš prudérní. Problém veřejnoprávního vysílání "opět" vyhřezl v tématickém listopadovém večeru na Novotného lávce, kde panelisty byli pánové Jakl, Jirák, Pícha, Kováčik a Sládeček. Jako osobu na diskusním večeru nezúčastněnou, mě bezesporu - jak v negativním tak i pozitivním slova smyslu - zaujal citovaný výrok (internet) rockera a vedoucího sekretariátu presidenta republiky Ladislava Jakla, výrok nastřelený pár měsíců před vstupem do Evropské unie.

Dvojjediná "osobnost" Ladislava Jakla totiž zásadně pravila:

Autor se zamýšlí nad nynějším stavem českých vysokých škol v mezinárodním kontextu. Anglická verze tohoto článku je ZDE

The author analyses the situation of the Czech universities against the backdrop of international developments. A Czech version of this article is HERE

Rozhlas BBC (pořad Woman's Hour ZDE) se v úterý zabýval otázkou přípustnosti potratů za určitých podmínek. Přinášíme shrnutí této diskuse.

Z přibližně 6000 čtenářů Britských listů přispělo v listopadu 2003 na jejich provoz celkovou částkou 8615,99 Kč 14 osob. Zadavatel jednoho z inzerátů v knižní publikaci Jak Češi bojují zaplatil 25000 Kč; tím bude uhrazena část výrobních nákladů na publikaci.

Čtenáři z celého světa mohou nyní přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Finanční příspěvek na provoz Britských listů vás nic nemusí stát - Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Kdyby Britským listům věnoval každý čtenář pouhou korunu denně, mohl by si časopis např. financovat právníka a analyzovat kauzy, jimž se v současnosti nemůže věnovat.

Apelujeme na všechny čtenáře, aby si na provoz BL finančně přispěli. S minimálním rozpočtem je velmi obtížné udržet veřejnoprávní službu Britských listů. Všichni spolupracovníci BL pracují pro časopis zadarmo, mnozí s podstatným nasazením, po své normální práci.

Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Veškeré informace o tom, jak jsou darované peníze využívány, pravidelně zveřejňujeme. V současnosti především postupně hradíme účetní firmě výdaje za vypracování finančních zpráv za léta 2001 a 2002.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Finanční dary Občanskému sdružení jsou odečitatelné od základu daně z příjmu.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.