Rozkvět či rozklad

Překonat vlastní trpkou minulost je pro Severní Irsko obtížné

Uprostřed vzájemného podezřívání znesvářených stran se ve středu konaly v 18 severoirských volebních okrscích volby do místního parlamentu. Konečné výsledky hlasování, jehož se zřejmě účastnilo jen 50-60 % voličů mají být oznámeny dnes ráno. Ulsterské politické strany se utkaly v situaci, kdy je mírový proces v Severním Irsku ve slepé uličce. I po vyhlášení výsledků nebude hned vytvořena místní exekutiva. Budou zahájena složitá jednání ohledně funkčnosti tzv. Velkopáteční mírové dohody z dubna 1998, jejímž cílem bylo ukončit severoirské násilí a dospět k narovnání. Teprve pak budou severoirské politické strany jednat o podílu na moci. Londýnská vláda severoirský parlament neobnoví, dokud nebude pravděpodobné, že se ulsterské strany dohodnou.

Zastavil se čas

Severní Irsko už dlouhá léta ochromuje ostrý nacionalistický konflikt, který má rysy náboženského sporu. Většinové obyvatelstvo tvoří v Severním Irsku protestanti, jejichž předkové se tam přistěhovali před několika generacemi z hlavního britského ostrova. Jak se často stává emigrantům, po odchodu z původního domova se jim "rozbily hodinky": severoirští protestanti dodnes zastávají starobyle doktrinářské náboženské postoje, jež dnes považuje většina Britů za trapné a zastaralé. Hlavním problémem v Severním Irsku však vždy bylo politické uspořádání. Vzhledem k tomu, že původní katolické irské obyvatelstvo je v provincii menšinou, mělo a má silný pocit, podle některých pozorovatelů oprávněný, že je protestantská většinová správa diskriminuje. Z politického konfliktu se tak postupně stal střet ilegálních polovojenských organizací, páchajících násilí a teror. Obě komunity "protestantská" i "katolická" tak začaly nenávidět druhou stranu. Situaci příliš nepomohlo ani to, že se po vlně teroristických útoků londýnská vláda rozhodla situaci řešit vysláním britských vojsk do Severního Irska a převedením správy země do Londýna. Severoirští "katolíci" to interpretovali jako "britský imperialismus" a důkaz "útlaku". Už dlouho se politici snaží toto dědictví překonat a vytvořit takovou politickou strukturu, která by spravedlivě zastupovala obě komunity. Hlavním výsledkem dohody všech znesvářených stran z Velkého pátku z dubna 1998 byl přesun rozhodovacích pravomocí o Severním Irsku z Londýna zpět do severoirské provincie a vytvoření místního legislativního shromáždění. Nejsilnější stranou v tomto shromáždění se po volbách v roce 1998 stala protestantská Ulsterská unionistická strana (UUP - 28 křesel) pod vedením Davida Trimbla, který se stal severoirským "prvním ministrem". Ve shromáždění však měla 24 křesel i katolická Sociálně-demokratická a labouristická strana (SDLP), jejíž šéf, Seamus Mallon, byl jmenován Trimblovým náměstkem. Další, dosti extremní protestantská strana Iana Paisleyho, Demokratická unionistická strana (DUP) tehdy získala 20 křesel. Katolická stran Sinn Fein s 18 křesly a její ozbrojené křídlo Irská republikánská armáda přislíbily, že IRA zlikviduje své zbraně. Nezávislé komise byly postupně skutečně svědkem tří etap "podstatné" likvidace skladišť zbraní. Přesto však nadále přežívá podezření, že IRA není ochotna se trvale vzdát svých případných teroristických praktik. Otevřeně ji z toho letos v květnu obvinil britský premiér Tony Blair.

Odstřihnout minulost

Těžkou ranou mírovému procesu v Severním Irsku byl v říjnu 2002 skandál, v jehož důsledku bylo tehdejší legislativní shromáždění suspendováno. Ulsterští protestanti obvinili organizaci Sinn Fein, že místnosti v parlamentu tajně odposlouchávala. Případ důkladně vyšetřovala policie. Severoirský mírový proces je tak i nadále ochromen podezříváním a handrkováním. Je to škoda, protože kdyby se toto dědictví podařilo překonat, na celém irském ostrově by zřejmě došlo k obrovskému hospodářskému rozkvětu a osa Belfast-Dublin by se stala ekonomicky nejbouřlivěji se rozvíjející zónou v Evropě: všechny potřebné hospodářské faktory jsou přítomny. Ulsterští politici tohle všechno dobře vědí, přesto se nedokáží, jak se zdá, odstřihnout od minulosti.