Jeden z posledních (ne zrovna "systémových") návrhů počítá se sloučením výuky dějepisu a občanské výchovy v jeden předmět. Nepovažuji to za šťastný a užitečný návrh. Jeden předmět (dějepis) je založen na smysluplné relaci o minulosti, druhý předmět (občanská výchova) by měl být založen na popisu současnosti, konfrontované s politickými desideraty do budoucna.

V prvém z obou předmětů (pojednávajícím o "res gestae") je jistě jako požadavek závažná objektivita; ale také úcta ke všemu, čeho lidstvo zatím pozitivního dosáhlo. Ve druhém z obou předmětů, v té případné "výchově k občanskosti", je sice důležité určité minimum výchozích poznatků o stávající struktuře ČR nebo EU (ne-li celého světa), ale zároveň se tu "provokativně" vyskytují otázky o hodnotě těch či oněch postojů/projektů/koncepcí k optimalizaci společnosti ve všech závažných směrech jejího usilování (od daňové politiky přes prevenci kriminality až po péči o handicapované spoluobčany).

Při seriózním a poučeném vedení obou předmětů by neměla být velkým problémem v dějepise solidní argumentace; v občanské výchově je málem vše kořistí možné a harmonicky nevyúsťující diskuse (stěží bude shoda na výchozích principech řešení, připouštějícího vzájemně odlišné řazení priorit). Ani tomu jinak být nemůže.

Dějepis je založen kauzálně (hledá podklady směrem vzad, v již zakonzervovaném materiálu); zatímco problematika občanské výchovy je --- anebo by měla být! --- založena finálně (z hlediska příštích účelů a jim odpovídajících preferencí).

Kdyby měly být oba předměty spojeny v jeden, nebylo by možno ani metodicky, ani věcně (a pak ani prakticky) udržet v rámci téže vyučovací hodiny ono systémově odlišné klima pro oba tak typologicky odlišné obory. Mělo by se to včas uvážit. Než zas bude pozdě. Než dojde k likvidaci předmětů obou, protože přestaly --- jako neústrojný koktejl --- plnit jakýkoli ať kognitivní, nebo výchovný smysl (který nestejnoměrně zatím v obou směrech možná plní oba).