Od roku 2002 tedy přichází do prvních tříd ZŠ o celou třetinu dětí méně než před pěti lety či o polovinu méně ve srovnání s plodnými lety 1973 až 1978. Vlna současné extrémně nízké porodnosti tak zasáhne už třetí a čtvrté ročníky, což znamená, že mnohé ZŠ, které mají pouze první stupeň, mají velký existenční problém. Mezi školami vzniká nezdravá rivalita -- školy různými metodami "bojují" o žáky. Dobré školy svou kvalitnější výukou, jiné zase třeba zákulisními machinacemi či využitím svých politických konexí přímo u zřizovatele. Jako obvykle jde bohužel v prvé řadě o peníze.

Rodičům v malých obcích přibudou starosti

V naší obci s tisíci obyvateli bylo před sto lety ve škole 124 dětí, loni bylo ve dvou sloučených třídách na prvním stupni již pouze 34 dětí. A to mají zdejší rodiče štěstí, že jejich děti nemusejí dojíždět jinam, jako se to stává čím dál častěji všude tam, kde dětí je tak málo, že zřizovatel ZRUŠÍ ŠKOLU úplně.

Několik chybějících dětí může způsobit zavření celé školy

V některých obcích dochází k situaci, kdy není splněna norma, aby ve třídách bylo alespoň předepsaných 15 dětí. Záleží pak pouze na zřizovateli, jak se zachová. Je-li dětí méně, může ještě žádat na ministerstvu školství o výjimku "z počtu škol" -- a právě toto záleží na jeho dobré vůli. A zde se otevírá nedobrý velký prostor pro skupiny s různými zájmy. Ředitelé větších sousedních škol mají přirozený (finanční!) zájem, aby malé školy byly zrušeny úplně -- děti totiž připadnou právě jim a zároveň s dětmi připadnou školám odpovídající peníze. Dítě se tak stává z objektu didaktického "komenského" zájmu především nositelem peněz. Slyšel jsem už, že některé školy dokonce uplácejí rodiče, aby děti dali právě k nim...

Zájem rodičů kontra zájem zřizovatele?

Rodiče mají zájem na tom, aby jejich děti učili kvalifikovaní a spokojení učitelé. Zároveň je výhodné, když dětí je ve třídách méně, protože pak se může učitel jednotlivým dětem skutečně věnovat. Nutné to je zejména v těch případech, kdy někteří žáci mají určité problémy. Je dobře, že se už více mluví o tom, že začlenění těchto pomalejších dětí do výuky není vhodné pouze pro tyto děti s hendikepem, ale též (a zejména!) pro celý třídní kolektiv -- děti se naučí vzájemně si pomáhat a budou mít zkušenost s pomocí potřebným. V některých případech může být ve třídě také asistent učitele -- což je zatím časté bohužel především v zahraničí. A jako obvykle jde o peníze na plat tohoto asistenta. Pokud bude ve třídě dětí méně než 20, je zřejmé, že dobrý učitel může zvládnout problémové děti sám.

Ideální počet z hlediska kvality výuky je 3 až 6

V 70. letech bylo ve třídách přes 32 dětí, v přeplněné třídě na gymnáziu nás bylo v roce 1979 dokonce 38. Lavice se do učeben vešly jen ztěží. Je zřejmé, že kvalita výuky KLESÁ s počtem posluchačů či žáků. Pomineme-li extrém, kdy na jednoho učitele připadá právě jeden žák a učitel se tak může plně soustředit na jeho výuku (což kupodivu není zcela ideální, protože často je výhodné pouze pasivně sledovat konverzaci spolužáka s učitelem) je zřejmé, že čím menší je počet žáků, tím větší bude péče pedagoga pro každého z nich. Bohužel není především a právě z ekonomických důvodů možné, aby školní třídy měly ideální počet 3 až 6 žáků.

Není dobré se ptát, kolik dětí ve školních třídách si může naše ekonomika dovolit, je lépe přemýšlet, nakolik si ceníme vzdělání svých dětí ve srovnání s jinými výdaji státního rozpočtu. Mám velkou obavu, abychom nešli do kompromisu na nepravém místě.

Školy je snadné dnes zrušit -- ale co za deset let?

Nízká natalita snad nebude trvat věčně. Lze doufat -- a očekávají to i odborníci sociologové -- že během krátké doby se porodnost zvýší. Věřím, že dnešní stav je pouze krátkodobý negativní výkyv. Optimisté říkají, že naše země zase brzy bude schopná reprodukce (tj. index natality nad 2,09), prostřední odhady mluví o indexu porodnosti okolo 1,7, ale i pesimisté doufají, že se naše natalita zvedne alespoň k hodnotě indexu porodnosti 1,4. Kdyby se tyto předpoklady v horizontu 5 či 10 nepotvrdily, bylo by to z našeho národního (a ekonomického!) hlediska doslova katastrofické. Uvádím tato čísla především proto, aby bylo zřejmé, že je pravděpodobné, že za několik let se počet dětí ve školách zvýší. Ale co potom, když mnohé školy budou zrušené? Najde se politická vůle je obnovit? A budou po ruce vhodní lidé? Je tu příliš mnoho otázek a odpovědi jsou velmi nejisté...

Co přesně znamená rušení škol?

Bude-li řešen extrémně nízký počet dětí na základních školách pouze ekonomicky krátkozrace, bude to znamenat následující negativní souvislosti:

• Rušení škol bude znamenat propouštění často i vynikajících učitelů, tedy se zvýší nezaměstnanost
• Rušením škol vznikne problém, co z nemovitým majetkem -- školními budovami atd. Zakonzervovat? Prodat? Pronajmout? Mnohé školy byly nedávno modernizovány a investice se tak mohou minout účinkem
• Pokud se za několik let zase zvýší počet dětí, budou tu učit učitelé, z nichž někteří už zapomněli učit. Není jednoduché se do školy vracet po delší době
• Rodiče budou mít vyšší výdaje (finanční i časové), protože děti budou muset dojíždět
• Zejména pro malé prvňáčky a druháky je dojíždění do škol v jiné obci velkou psychickou zátěží, nebezpečným velkým světem. V této souvislosti není zanedbatelné zvýšené fyzické nebezpečí (úraz, únos, atp.)
• Kvalita výuky bude nižší

Mnohé zřizovatele či ředitele pocity prvňáčků nezajímají

Neměli bychom podceňovat pocity našich dětí, jistě pro mnohé rodiny a především pro samotné děti bude dojížďka do vedlejší obce značnou zátěží. Všichni rodiče přece nemohou dovážet své děti autem, mnozí nemají ráno či odpoledne dostatek času, aby se o děti postarali.

Zrušení školy kvůli několika dětem?

Může nastat situace, kdy absence jednoho jediného dítěte způsobí, že celá škola přestane existovat a mnoha rodičům zrušením místní školy nastanou problémy. Zejména v zimě (a jsou nyní i celé měsíce velké mrazy, teplá léta, studené zimy) budou muset vynakládat mnohem větší úsilí a tedy i finanční prostředky na docházku svého dítěte do sousední obce.

Co bychom měli mít na zřeteli...

Základní školy by dnes měly být posuzovány především z hlediska kvality výuky a dostupnosti. Na první místo je tedy nutné dát představy rodičů a učitelů, nikoliv finanční zájmy zřizovatelů či blízkých větších škol. Naši pozornost by měla zaujmout především kvalita výuky a blízkost školy zejména kvůli nejmenším žáčkům. U škol by nám tedy mělo jít především o zachování jejich početního statu quo, protože současný nízký počet dětí je pouze negativním extrémem na křivce natality a dětí se bude za čas rodit více. Jejich opětovné otevírání nemusí být jednoduché.

V první řadě je tedy třeba změnit současný školský zákon tak, aby bylo možné provozovat třídy s menším počtem žáků než dnes, tedy zrušit povinný zákonný minimální počet dětí ve třídách. Otázku počtu dětí ponechejme plně v kompetenci škol.

Využijme dobře tuto možnost

Nízká natalita nám přinesla skvělou možnost -- je možné snížit počet dětí na 8 až 15 a umožnit tak učitelům předvést své schopnosti v ideálních podmínkách. Jistě není pravda, že ponechání několika desítek (či stovek) škol s nižším počtem žáků ve třídách je pro naši zemi špatné (ekonomické) řešení. Právě naopak. Bude to vynikající dlouhodobá investice. Shodněme se na podpoře našich dětí, dopřejme jim nejlepší možné vzdělání.