Studie představuje ucelený výklad klíčových událostí od přijaté strategie transformace v makroekonomickém i mikroekonomickém pohledu a používaných postupů při jejím prosazování až po kritické hodnocení dosažených výsledků. Autor využil svých znalostí českého prostředí, získaných na četných vědeckých stážích i své znalosti českého jazyka k důkladnému studiu bohatých faktických pramenů, které jinými odborníky nebyly zatím tak soustavně a podrobně zpracovány. Získané poznatky soustředil do uceleného díla, jaké nebylo dosud vydáno ani za jinou transformující se středoevropskou ekonomiku.

V díle jsou široce využity poznatky ze světové literatury, věnované problematice transformujících se zemí. Domácím účastníkům tohoto rušného období hospodářských dějin se připomenou pozapomenuté transformační začátky a spory kolem prvních kroků ekonomické reformy. S výhodou časového odstupu mohou ohodnotit hloubku transformační deprese, následující "zlaté" období první poloviny 90. let i problémy, které vyvstaly při měnových turbulencích a následující druhé -- posttransformační recesi ve druhé polovině minulé dekády. Střízlivě je v knize podáno i následující období obnovy ekonomického růstu.

Historický pohled se prolíná s kritickým hodnocením konkrétních kroků hospodářské politiky. První část se soustřeďuje na makroekonomické hledisko a systémové změny. Pozornost je věnována specifikám měnové politiky, úloze centrální banky a vývoji názorů politické scény na její roli, jakož i úloze komerčních bank při "české" cestě ke kapitalismu.

Zvlášť přínosná je studie v částech, věnovaných mikroekonomickým otázkám. Po souhrnném výkladu problémů kuponové privatizace ukazuje konkrétní příklady vývoje situace v jednotlivých typických českých průmyslových podnicích i bankách v takovém detailu, v jakém nejsou v jiných podkladech shromážděny. Zvláštní kapitoly jsou věnovány například Škodě Plzeň (konec snů o podniku světové třídy), privatizaci velkých podniků chemického průmyslu, ale i menším strojírenským podnikům jako Desta Děčín apod., přičemž je důraz kladen na úspěchy či neúspěchy ve správě a řízení zkoumaných podniků. V závěrečných částech je podán rozbor zahraničních investic ve vztahu ke konkurenceschopnosti daných oborů.

Práce obsahuje řadu podnětných a provokujících otázek, nabourávajících vžitá klišé. Autor je kritický i k některým nevhodným radám mezinárodních institucí pro transformující se ekonomiky. Týká se to např. tlaku OECD na předčasnou liberalizaci kapitálového trhu (strana 83) nebo nadměrného požadavku, aby byla především snižována míra inflace v podmínkách, které tomu neodpovídaly (strana 80). Při srovnání zkušeností ze Spojeného království a České republiky se autor ptá, zda je v době změn a nejistot přiměřené povyšovat inflaci na jediný cíl, respektive zda přílišné stlačování inflace nevede k permanentním ztrátám hrubého domácího produktu (strana 102).

Diskuse, která k těmto ožehavým tématům probíhá na domácí scéně, je stále jaksi přiškrcená. Zkušenosti a rady mezinárodních institucí jsou nesporně velmi cenné. Jejich konfrontaci s realitou a posouzení vhodnosti pro domácí podmínky však mohou nejlépe provádět domácí ekonomové, kteří "drží prst na tepu národního hospodářství" a měli by ho tedy důvěrněji znát. Při vzniku a projednávání různých doporučení by měli své zahraniční partnery na specifika české ekonomiky přinejmenším důrazně upozornit, což se vždy neděje.

Například oblíbené srovnávání a strašení zkušenostmi Argentiny, země s prodělanou hyperinflací a opětovným návratem "superinflace" v současném období, se zřejmě málo hodí pro Českou republiku, strádající opačným problémem. Podle většiny používaných kritérií je totiž v Evropě -- spolu s Německem -- nejblíže k deflačnímu ohrožení.

Mechanické přenášení standardních doporučení, obvykle spojené s varováním před vysokou inflací a souvisejícím znehodnocováním měnového kurzu, nelze v této situaci brát jako vhodné a případné.

Také v mikroekonomické oblasti jsou postřehy autora neotřelé a pro českého čtenáře zajímavé. Při srovnání podniků privatizovaných českým soukromým vlastníkům s podniky, kde převažovalo vlastnictví státní, vyslovuje autor myšlenku, že konkurence je důležitější než vlastnictví.

Státní firmy se mohou velmi dobře osvědčit při účinné racionalizaci, směřované k přípravě privatizace, i když obecně mají sklon k nadbytečným investicím a zaměstnanosti. V existujících podmínkách privatizace nezpřísnila, ale naopak uvolnila rozpočtová omezení podniků - viz poskytované "měkké" úvěry komerčních bank.

Soukromý vlastník může zajistit hlubokou restrukturalizaci, nutnou pro dlouhodobou prosperitu podniku, ale může se také chovat zcela neodpovědně, jak lze dokumentovat na četných příkladech ze zdejšího prostředí.

Státní vlastnictví při pro něj charakteristické větší kontrole sice nezaručuje nejlepší možný způsob existence podniku, ale také brání nejhoršímu. Prosazování zjednodušeného klišé, že stát je ten nejhorší vlastník, se v konkrétních podmínkám vymstilo.

Autor vznáší otázku, zda se již ekonomické prostředí změnilo natolik, aby se předpoklady o lepším hospodaření soukromého vlastníka mohly prosadit. Zřejmě zde existuje určitá doba přechodu s nutnou přípravou, kterou je nutno respektovat. Strategie pouhého "přežívání", doprovázená posunem k jednodušším produktům a pracím ve mzdě, nebyla pro řadu oborů -- zejména ve strojírenství -- tou nejlépe volenou cestou přizpůsobení se tržní ekonomice.

V dané souvislosti se autor pokouší i o psychologickou charakteristiku "nových elit" v podnikatelské sféře. V důsledku neznalosti a nezkušenosti politiků s kritérii jejich výběru docházelo často k tomu, že byly podporovány osobnosti s nadměrně rozbujelým ego, nacionalistickou rétorikou a absurdně nerealistickými podnikatelskými úmysly a plány.

K faktografii použité v posuzované knize lze uvést jen nepodstatné výhrady. Například deficity veřejných rozpočtů v časové řadě jsou nyní podle údajů Ministerstva financí (viz například Předvstupní ekonomický program 2003) již blíže standardní metodice národních účtů (ESA 95), která je brána za základ při stanovení maastrichtských kritérií. Liší se tedy značně od starších údajů, uváděných autorem na straně 90 v tabulce 5.5.

Pohled z Británie, zasazený do širšího mezinárodního srovnání a využívající nejnovějších poznatků ekonomické teorie a dostupných analýz, působí na českého čtenáře inspirativně. Nezávislý a nezaujatý přístup pomáhá lépe pochopit současné dění a překonat někdy neplodné a omezené domácí hašteření a spory.

Škoda jen, že pro širší veřejnost není anglický originál příliš dostupný. Alespoň užší odborná komunita by měla o této originální práci vědět a čerpat z ní v případě potřeby shromážděné poznatky. V mezinárodním měřítku lze hlavní roli této studie spatřovat ve zobecňování zkušeností transformace postkomunistických ekonomik, jejichž poznávání se autor celoživotně věnuje.

Autorka pracuje na Úřadu vlády ČR.