18. 8. 2003
V současné době peníze nejsou kryté zlatem, ale dluhyPOLEMIKA
Před časem Jan Čulík citoval svůj rozhovor s Ivanem Svítkem, poradcem Václava Klause, v Svobodné Evropě v lednu 1991. Doporučuji vrátit se v BL k problémům privatizace, zestátnění národního majetku bez referenda, k tvorbě penzijních fondů v souvislosti s reformou veřejných financí. Členství v EU snad skýtá i naději na nápravu křivd, které vznikly po "sametové" revoluci. |
Bývalým státním bankovním úředníkům (Klausovi, Tošovskému, Stráskému, Kováčovi a dalším) se podařilo zmocnit se řízení státu a pomocí privatizace a úvěrových peněz dovolit éru loupeží století, tunelování, ovládnutí pomocí peněz nejen jednotlivců, ale celé společnosti. Přednostně zmizelo omezení příjmů především pracovníků v peněžnictví a v advokacií. Podle Druckera, otce managementu a privatizace, v současné době neexistují žádné ekonomické meze, které by vládám bránily prostřednictvím daní a výdajů redistribuovat důchody společnosti, přetvářet společnost podle představ politiků. Prostřednictvím peněz, stanovením úrokových sazeb, směnného kurzu to vláda u nás prokázala. Vládou a národní bankou stanovený kurz koruny k tvrdým měnám a stanovení vysokých úrokových sazeb vedly k přílivu tvrdých měn a k jejich zhodnocování v ČR a rozprodávání majetku spoluobčanů. V ČR při kurzu 18 Kč za 1 DM a 15ti procentním úroku převedení 1miliadry DM na 18 miliard Kč za deset let znamenalo zisk 54 miliard Kč tedy 3 miliardy DM. I když si v zahraničí banka půjčila 1 miliardu DM na pětiprocentní úrok, v ČR získala při 15ti procentním úroku za deset let 54 miliard Kč - tj. 3miliardy DM, což ji umožnilo snadno dluh vyrovnat a v ČR dále půjčovat, nakupovat, investovat. Tímto způsobem byly zhodnocovány nejen úspory na stáří občanů z vyspělých států, ale i úvěrové peníze jejich bank. Stanovení vysokých lichvářských úrokových sazeb a umožnění bankám poskytovat úvěry (úvěrové peníze) na privatizační projekty zahájilo éru tunelování,r ozkrádání majetku spoluobčanů, krachování podniků. V každé společnosti vytvářejí občané hodnoty, které nejsou jimi zcela spotřebovány, které jsou určeny pro období stáří. Ve vyspělých zemích úspory občanů na stáří v penzijních fondech představují největší část jejich majetku (po domech, bytech, automobilech). Penzijní fondy jsou důležitým zdrojem finančních prostředků pro fungování celé ekonomiky. V zemích bývalého komunistického bloku výplata nízkých mezd neumožňovala občanům spoření na stáří. Stát si takto získané hodnoty usurpoval a hospodařil s nimi. Tím převzal na sebe zodpovědnost za zabezpečení občanů ve stáří a v nemoci. Výsledky hospodaření: investice do infrastruktury, do bydlení, do škol, nemocnic, do přehrad, do dopravních, vodovodních, kanalizačních, telekomunikačních sítí, do podniků, do výzkumu, vývoje, do modernizace měly přinášet zdroje pro zabezpečení občanů ve stáří. Bez ohledu na ekonomickou efektivnost těchto akcí, nezbavil se ani dnešní stát zodpovědnosti za zabezpečení svých občanů ve stáří. Občané zůstali spoluvlastníky nově vytvořených hodnot, národního majetku, národních podniků, objektů infrastruktury. Ani nová vládní garnitura bez lidového referenda, bez zákonných úprav nemohla s národním majetkem libovolně nakládat. Aby vláda mohla s tímto majetkem disponovat, tento majetek zestátnila. V EU bude možná tento právní akt přezkoumán. Privatizace majetku, jehož spoluvlastníky občané byli, měla vytvořit podmínky pro jeho efektivnější využívání a vytvořit potřebné finanční zdroje k zdravotnímu a důchodovému zabezpečení občanů, především ve stáří. Příjmy z privatizace v ČR bohužel nebyly použity k vytvoření potřebných fondů pro zdravotní a důchodové zabezpečení občanů, ale byly použity (ve výši přes 200 miliard Kč) především k sanaci krachujících bank. Nebyly vytvářeny fondy na údržbu, obnovu a rozvoj infrastruktury. Manažerům v obchodních bankách bylo umožněno poskytovat úvěry (půjčovat úvěrové peníze) na privatizační projekty, napumpovat do ekonomiky peníze, jejichž návratnost byla problematická. Obcím byly v rámci privatizace převedeny budovy v hodnotě stovek miliard korun. Obecní zastupitelstva svěřený majetek neopravovaly, nemodernizovaly, nerozšiřovaly. Přestala výstavba nájemných bytů. Při privatizaci bytového fondu a nedostatku finančních prostředků u občanů obce privatizovaly domy s byty za nízké ceny. Nabyvatelé mohly tyto byty prodávat za mnohem větší částky a takto se obohacovat. Banky odmítaly poskytovat obcím výhodné úvěry i když s jejich penězi hospodařily. Nevznikala úvěrová družstva v obcích, která by poskytovala výhodné úvěry na opravy, na údržbu, na novou výstavbu. V minulosti bylo půjčování peněz vázáno na úspory, na odloženou kupní sílu. Množství půjčovaných peněz zpravidla nepřekročovalo množství nabízených produktů a služeb. Banky půjčovaly peníze, které občané či instituce bankám svěřili, eventuálně byly jejich vlastnictvím. Peníze byly směnitelné za zlato. c, množství peněz je závislé především na množství poskytnutých úvěrů. Banky dnes půjčují zcela nové finanční prostředky, úvěrové peníze, které ve velkém množství vnášejí do ekonomiky. Peníze se staly zbožím, které lze se ziskem prodat, za peníze lze získat více peněz, lze s nimi provádět finanční transakce. Půjčováním peněz, poskytováním úvěrů lze zvyšovat množství peněz ve značném rozsahu. Půjčováním peněz lze stimulovat podnikání, lze upravovat rovnováhu mezi množstvím vytvořeného zboží a služeb a kupní sílou, mezi nabídkou a poptávkou. Pomocí půjček, úvěrů jsou dnes ovládáni jednotlivci, organizace, podniky, instituce, národy, státy. Prostřednictvím peněz, stanovením lichvářských úrokových sazeb, směnného kurzu se podařilo stranicko-politické elitě ovládnout celou společnost. Na půjčování peněz na úrok je dnes založena ekonomika ve většině vyspělých zemích v čele s USA. V USA čtvrtinu veškerých příjmů představují úroky a to nejen z USA, ale i ze zahraničí. Na půjčování, na úvěrech byly a jsou založeny i ekonomiky zemí bývalého komunistického bloku. Peníze přestaly být jen univerzálním prostředkem k výměně hodnot, ale staly se prostředkem k získávání dalších peněz. S dalšími penězi rostla i moc jejich vlastníků a jejich možnost korumpovat, dále akumulovat bohatství. S koncentrací bohatství docházelo ke kontrole majetků a zdrojů, dochází ke snižování počtu těch, kteří vlastní a kontrolují a na druhé straně k zvyšování počtu těch, kteří nevlastní, jejichž kontrola nad děním ve společnosti klesá. Podmínkou hospodářské prosperity státu je nabídka zboží a služeb vyvážená poptávkou. Poptávku ovlivňují především mzdy, příjmy zaměstnanců, důchodců, tvořících většinu obyvatelstva, eventuálně jejich úspory. V době kdy nabídka převyšuje poptávku, kdy stoupá nezaměstnanost, kdy nejsou využívány výrobní kapacity a služby, je třeba zvyšovat příjmy zaměstnanců, ve školství, ve zdravotnictví, ve službách, zejména u středních vrstev a tím dosáhnout žádoucího vyrovnaného stavu. Poptávku lze zvyšovat i splátkovým obchodem, prodejem na leasing, půjčováním peněz bankami. Život na splátky, na dluh se však stává drogou, kdy dosažení momentálního uspokojení je spojeno s trvalou závislostí na půjčkách. Protože banky vzkvétají z nedostatku peněz brojí proti výměnnému obchodu, proti všem opatřením, která banky jako prostředníka vylučují (používání Internetu, mobilních telefonů, omezování zavádějící reklamy apod.) Velmi zřídka se setkáváme s obranou před nadvládou, před ztrátou nezávislosti odmítáním úvěrů, dluhů. Zásada úspěšných hospodářů, podnikatelů "hospodařit bez dluhů"je pokládána za nemoderní. Z nepochopitelných důvodů nejsou využívány zkušenosti našeho i světově nejúspěšnějšího podnikatele Tomáše Bati, který se obešel bez úvěrů -- dluhů nejen domácích, ale i zahraničních. V období úvěrových peněz schodek v ročním rozpočtu obcí, krajů, státu nehraje rozhodující roli. Strašení s nedostatkem finančních prostředků v budoucnosti, s ochuzováním budoucích generací v období technického rozvoje a stále se zvyšující produktivity práce je nutno pokládat za politickou propagandu. Zavádějící je snaha po vyrovnaném státním rozpočtu v době kdy nabídka převyšuje poptávku, kdy stoupá nezaměstnanost, kdy nejsou využívány výrobní kapacity, kdy schodkový státní rozpočet v období úvěrových peněz ani vyspělým státům nevadí. |
Privatizace po česku | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
18. 8. 2003 | V současné době peníze nejsou kryté zlatem, ale dluhy | Josef Hromádko | |
30. 7. 2003 | Malý černý pudlík: Je úpadek osudem podnikání? | Ladislav Žák | |
25. 7. 2003 | Tlustá modrá šance | Petr Baubín | |
5. 3. 2003 | Trabant s karoserií Ferrari aneb kontinuita privatizování v Čechách | Štěpán Kotrba | |
3. 3. 2003 | Monitor Jana Paula : Tunelování Mánesa se státním dohledem? | Jan Paul | |
11. 2. 2003 | Media Observatory varuje před monopolizací českého tisku | ||
11. 2. 2003 | Jak to hučelo v devadesátých letech | Marek Fak | |
18. 12. 2002 | Riziká privatizácie vodární a kanalizácií | Roman Havlíček | |
26. 9. 2002 | Kdo vlastně zprivatizoval za 1 820 064 517 EUR Český Telecom? | Štěpán Kotrba |