Celou jeho literární tvorbu silně ovlivnila dramatičnost doby svými peripetiemi a tísnivou atmosférou, rodinné prostředí (otec byl policejním úředníkem) i studium. Vystudoval filosofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění na filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1945 - 9). V letech 1956 - 63 byl zaměstnán jako odborný pracovník 'Státní památkové správy' (později 'Národní galerie'). Jeho tvorba byla silně poznamenána válečnou a židovskou tématikou. Psychologie životní úzkosti se v dalších románech obohatila o alegorické a fantaskní prvky a ornamentalismus magického realismu, k němuž patří i stupňování záhad a tajemství a propojení hororových prvků s groteskou a humorem.

Vedle známého Spalovače mrtvol (který byl i úspěšně zfilmován Jurajem Herzem, nezapomenutelný výkon v něm podal herec Rudolf Hrušínský) připomeňme ještě např. román Variace pro temnou strunu či sbírku povídek Smrt morčete.

Fuks vycházel ponejvíce z lidských osudů, jež ho od dětství traumatizovaly a z nichž jako by se vysvobozoval fiktivními příběhy - podobaly se zlým snům, psychologickým hyperbolám, symbolickým a metaforickým obrazům. Všechny vyprávěl autor s ironickým odstupem: spojoval tragédii s groteskou, líbil se mu černý humor a zvláště ho lákaly absurdní scény a dialogy.

Své povídky publikoval v časopisech Květen, v Židovské ročence, Plameni, Hostu do domu, Sešitech pro mladou literaturu, Literárních novinách, Tvorbě, Literárním měsíčníku a v dalších periodikách. Od roku 1963, kdy ho proslavil jeho první román Pan Theodor Mundstock, byl ve svobodném povolání.

Fuksovo dílo bylo mnohokrát vydáno, mnohokrát zdramatizováno. Mezi poslední ediční počiny se zařadil i ODEON - nakladatelstvi Euromedia Group, který postupně v reedicích vydává všechna vyznamná Fuksova díla. Úvodním svazkem teto autorské edice byla pravdepodobně jeho nejznámější práce Spalovač mrtvol (únor 2003). Na hlavním hrdinovi Kapferhingelovi Fuks mistrně ukazuje, jak se z obyčejného člověka může stát vrah, jak okolnosti mohou změnit jedince.

Nyní následuje román Variace pro temnou strunu (má vyjít teď, v září 2003 - při příležitosti 80. výročí Fuksova narození), poprvé vydaný roku 1966. V březnu příštího roku vyjde psychologicky laděný román s bizarními prvky Myši Natálie Mooshabrové, v říjnu 2004 bude následovat dílo Obraz Martina Blaskowitze, v němž se Fuks opet vrátil ke svému až obsesivnímu tématu viny a trestu, stejně jako k valečnému období a nacismu.

Editorem svazku je literární historik PhDr. Miloš Pohorský, knihy jsou opatřeny doslovem a ediční poznámkou. Na obalkách knih jsou použity koláže Miroslava Huptycha.

Když jsem před dvaceti lety poprvé uviděl Huptychovy surrealistické koláže, bylo to za stejně bizardních oklností, jako by je popsal Fuks. Příjmový pavilón Psychiatrické kliniky U Apolináře nebyl místem, kde by po nocích mohl vznikat socialistický realismus. Mezi jednotlivými nočními případy či akutními zásahy (sestři, plegomazin!) vznikaly na stole v sesterně u skleničky červeného vína a za přítomnosti několika přátel na "černé" návštěvě" fantazijní světy psychoterapeuta Huptycha, v nichž nic nebylo nemožné a vše navzájem skloubeno žilo svůj pohádkový život uprostřed ostřižků starých časopisů, knižních rytin z antikvariátních zbytků, vůně lepidla a chrastění ostrých chirurgických nůžek. Vůně lysolu a podivná směsice pachů, které potkáte pouze v nemocnicích, poznamenaly ony pohledy do nitra duší a vztahů dvourozměrného světa Miroslava Huptycha více, než by si sám autor koláží chtěl připustit. Noci plné hovorů přátel umění i literatury, vína a snů o spravedlivějším světě mi přiblížily Huptychovu tvorbu, se kterou se v dnešní komerční době setkávám bohužel pouze vyjímečně. Nehodí se do doby, ve které autor Theodora Mundstocka už nežije a televizním zprávám věří 80 % obyvatel. Nehodí se ve světě růžových edicí a prefabrikovaných hororů. Ten křehký svět Miroslava Huptycha a zraněná duše Fukse se doplňují dokonale. Nezbývá, než ocenit ediční počin Odeonu, který se nemusí starat o nízký vkus nákupčích současné knižní produkce a sází na osvědčenou kvalitu. Protože myšlenky druhých přežívají, pouze pokud přežijí v nás - pokud ztratíme paměť, ztratíme sebe i svou perspektivu.

Grünwaldovi se oběsili, Strechrovi se otrávili plynem, Albína Schicková skočila z okna, Kohn se dal přejet...