Jak si čtenáři mohli všimnout, důsledně se vyhýbáme tomu, abychom v BL publikovali PR články ve prospěch českých politických stran.

Vzhledem k tomu, že v tomto předvolebním období je pro nás nemožné dodržet vyváženost jednotlivých příspěvků k české politické scéně před pátečními a sobotními volbami do Evropského parlamentu, nebudeme až do soboty večer, do uzavření volebních místností, publikovat žádné články k české politické scéně.

Jsme přesvědčeni, že je neseriózní snažit se voliče manipulovat k volbám. Každý nechť si udělá svůj vlastní úsudek podle toho, co sám ví. Nenechte se na poslední chvíli manipulovat sdělovacími prostředky. K volbám byste však v zájmu demokracie jít měli.

Dnes - 7. 6. 2004 - JUDr.Paška odročil soudní proces proti mé osobě a proti PhDr. Železnému ve věci dovozu obrazů do ČR. Jako důvod uvedl, že neví, zda-li mně bylo doručeno oznámení o tomto procesu.

Protože je evidentně důvod odložení je v zájmu mého spoluobžalovaného - který arogantně tvrdí, že každý můj důkaz je padělek - chci BL požádat o předložení svého prohlášení ze dne 4. února 2004 - které na svých stránkách zveřejnily. V tomto prohlášení beru na vědomí chystané soudní líčení. Nebo je to také padělek? Soud má nejen moji adresu, ale i telefon a e-mail. Veškerá tvrzení PhDr. Železného o "nových důkazech" jsou smyšlenkou - tak jako v minulosti mnohokráte dokázal. Celou záležitost budu konzultovat se svým právním zástupcem a svém dalším postupu budu informovat.

Ke zprávě Výboru OSN proti mučení, která kritizovala Českou republiku ZDE, vysílala česká sekce BBC tento interview Václava Moravce s Janem Jařabem, vládním zmocněncem pro lidská práva, ZDE. Moravcův rozhovor je bohužel velmi měkký. Posluchač či čtenář se z něho v podstatě vůbec nedozví, co vlastně Výbor OSN proti mučení v České republice kritizuje (jde o celou řadu velmi závažných věcí, jako je např. věznění nezletilých osob společně s dospělými, anebo zadržování dětí ve vazebních střediscích pro přistěhovalce, bezdůvodné věznění přistěhovalců, kteří se ničeho nedopustili, až po dobu půl roku!, násilí ve vězeních mezi vězni, nutnost, aby si vězni částečně sami hradili věznění, skutečnost, že policie řádně nevyšetřuje případy násilí, neexistuje nezávislá instituce, která by to činila, atd.)

Moravec měl tyto body Jařabovi předkládat jeden po druhém, ráz na ráz. Vzhledem k tomu, že to neudělal, stal se odvysílaný rozhovor jen příležitostí pro Jana Jařaba, aby nehorázně mlžil a kazil si svou kdysi dobrou pověst. Výsledek: Lidové noviny napsaly: "Jařab pochválil policii". Je však vládní zmocněnec pro lidská práva skutečně od toho, aby chválil policii? Pokud to činí, vyvolává to podezření, že politické dohody a kompromisy jsou pro, něho, pro vládního zmocněnce pro lidská práva! zřejmě důležitější než obrana bezbranných a bezmocných lidí. Tato obrana ovšem má být náplní jeho práce, nikoliv chvála policie. (Neměl by se pan Jařab rovnou přestěhovat na ministerstvo vnitra?) Srovnání zprávy Výboru OSN proti mučení ZDE a Jařabových výmluv v Moravcově rozhovoru ZDE působí veskrze otřesně. Ukazuje to, co se může stát, když se člověk, který to původně se svým posláním myslel dobře, pevně včlení do vládních struktur...

Myslím na ty lidi v těch věznicích a na ty půl roku vězněné děti v těch vazebních střediscích pro přistěhovalce, pane vládní zmocněnče...

Nedávná návštěva jednoho z pražských kutilských hypermarketů mi připomněla téma, které jistě stojí za pozornost. Opět po několika měsících jsem stál před rozměrným regálem, který byl před zimní sezónou zaplněn autobateriemi. Dnes už byl zaplněn jiným zbožím a posledních pár baterií se krčilo při zemi. Tak v čem je problém, opět se prokázalo, že levné zboží se dobře prodává. A tyto baterie byly opravdu levné. Bohužel, celá věc má jeden háček či spíše hák.

Chcete znemožnit politickou stranu? Není nic jednoduššího. Nemusíte zpochybňovat její program, nemusíte ji usvědčovat ze lží nebo se pídit po její zkorumpovanosti a jezdit kvůli tomu někam do Bamberku, aby jste nakonec znemožnili stranu vlastní.

Úplně postačí přijmout zákon o právu politického subjektu kandidujícího ve volbách na pár vteřin vysílacího času veřejnoprávní televize a poskytnout stranám tento čas k prezentaci. Pokud k tomu televize vyvine vlastní aktivitu a uspořádá každodenní politické půlnoční mše, máme zaděláno na potenciálně úspěšnou reality show, pohrávající si nejen s politickou, ale i hlavně s lidskou důstojností.

Ronald Reagan měl ve zvyku se vychloubat: "V Americe je ráno." Na základě tohoto výroku zvítězil drtivou většinou dvakrát ve volbách, navzdory obrovskému federálnímu deficitu a navzdory tomu, že USA byly v důsledku teroristických útoků donuceny opustit Libanon, navzdory chybám, které byly důsledkem sebeklamu, a navzdory různým mazaným trikům, včetně podpory pro hnutí, jemuž dnes říkáme islámský terorismus.

Shrnujeme názory Michaela Whita, který Reagana dobře znal, když působil čtyři roky v Reaganově Americe jako reportér listu Guardian.

Za úspěchem Reaganových osmi let stál James Baker, brilantní politický manažer a kamarád viceprezidenta George Bushe, který se stal šéfem štábu, když všechno začala ohrožovat krize nekompetentnosti. James Baker III. byl po určitou dobu nejlepším prezidentem, kterého Amerika nikdy neměla. Vládl, zatímco Ronnie nahoře v Bílém domě podřimoval anebo se díval na televizi. V Bakerovi měl prostě obrovské štěstí, argumentuje Peter Preston v deníku Guardian.

[V Čechách] se život vodvíjí jako atentát na Heydricha v podání dětskýho loutkovýho divadla."

Emil Hakl: O rodičích a dětech, Argo 2002, ISBN 80-7203-450-2, 144 str., 189 Kč

Emil Hakl, O létajících objektech, Argo 2002, ISBN 80-7203-576-2, 191 str. 259 Kč

Zdá se mi, že je Emil Hakl jedním z nejzajímavějších českých prozaiků dneška. I když je jeho výpověď o skutečnosti pevně zakotvena v jeho české zkušenosti, jeho próza je, zdá se mi, taková, že by ji se zájmem četli i zahraniční čtenáři. Týká se totiž zásadních témat, která jsou důležitá pro každého.

V neděli večer jsem se vlivem konjunkce nezajímavých okolností ocitl na křižovatce Vinohradské a Jičínské. Stál jsem a pozoroval z podhledu obrovité hranaté UFO, které tu před krátkým časem přistálo pod názvem Palác Flóra. Zakouřenou oblohu nad jeho střechou prořezával kolmo do výšky tenký bílý paprsek. Ačkoliv bylo deset pryč, uvnitř to žilo. Po eskalátorech plynuly živě gestikulující figurky. Řvaly tam obchody. Hučely kavárny. Zívaly mlaďounké prodavačky, chycené na inzerát do pasti. Stovky kusadel tam zpracovávaly saláty, brambůrky, chlebíčky, rtěnkou obarvená makadla srkala špagety, polámané chelicery starých fotrů drtily kuřecí řízky. Před vchodem bublal mezi hromadami černých mramorových desek nedostavěný vodotrysk.

Ukázka z nové knihy Emila Hakla O létajících objektech, Argo, Praha, 2004

Po přečtení článku O strachu za komunismu jsem zjistil, že se jedná nedorozumění. Podstata je v tom, že já jsem nepsal o disidentech, ale naopak jsem zdůraznil, že moje zkušenost je zkušenost řadového občana. Jan Čulík se ale snaží zevšeobecňovat špatné zkušenosti disidentů, kterých bylo ale dle článku pana Víta několik stovek - tedy pokud vezmeme v úvahu 14 milionů obyvatel tehdejší ČSSR, je to několik promile - podsouvat na všechny obyvatele tehdejšího státu.

Ač nejsem pamětník, nemohu nereagovat na článek pana Víta, především na větu "Myslím, že stejně jako on i další podobní se na komunisty proto nezlobili. Naopak jim nevadilo, když komunisti zavřeli nebo i popravili lidi, kteří chtěli návrat k předválečným pořádkům," píše Michal Krčma z Plzně.

Fantastická diskuse! Takže nakonec se nikdo nebál, všichni byli rádi, že komunisti zakroutili krkem těm sviním kapitalistickejm. Až na několik notorických kverulantů, kteří tvořili většinu disentu, zbytek asi byli charakterní primitivové nebo něco podobného. Nakonec - byli placeni západní vykořisťovatelskou lobby a měli se jak prasata v žitě. Bylo jen dobře, že jim STB občas šlápla na kuří oko, jinak by nebyla žádná spravedlnost. A tak vlastně nikdo nekolaboroval, všichni to dělali z přesvědčení a ne ze strachu, čili jsme všichni pašáci...

Minulý týden přinesl francouzský deník Le Monde zajímavý článek o konvertitech k islámu ve Francii. V zemi galského kohouta jich dnes žije 50 000, z toho 1 100 se považuje za radikální. Policie chování těchto radikálů pokládá za nebezpečné, tím více, čím jejich počet stále roste. Jak si vysvětlit tento nárůst? ptá se Le Monde.

Láska nebeská v písni dokáže dojmout i zatvrzelá srdce, ale jen někdy. Svět kolem nás upadl v nelásku. Armády lačnících po cizím se předhánějí v krutostech a slova miluji tě slýcháváme do omrzení v televizních filmech druhé i třetí kategorie, i ve filmech kvalitních. Mimo celuloidový pásek ovšem nepanuje století milování, nepanovalo ani to předešlé. V bolestech a lásce rodí ženy - matky děti, iluze o jejich genialitě a kráse z nich nedokáže vyrvat ani reálná pravda, že z nemluvněte vyrostl galaktický mizera.

Záhlaví tohoto příspěvku taky mohlo mít tuto podobu: Ušlápnuté a ukoptěné manévry před ztečí významných obročí v Evropském parlamentu. Aneb: Selankovitě sehrané divadlo bez zodpovědného scénáře na účet kapes našich občanů a jejich žádoucí informovanosti. Stará francouzská slovní hříčka o parlamentu říká, že se tam jen mluví a lže. Originál zní takto: "On y parle et ment." Dozajista bychom to neměli říkat česky drsněji: že se tam jen kecá a lže.

Dnes jsem vystupoval z metra na stanici Hradčanská. A uviděl tam dvoujazyčné informační cedule, upozorňující na náhradní autobusovou přepravu, píše Antonín Mareš. Anglický text zní:

(Milí cestující, pro případě dopravní interupce v metrostanici a instalaci substituční povrchová doprava právě zastavuje linek Bus X-A u ulice Milady Horákové. Následujte informaci o staničním vysílání, prosím.")

Pod tím je dobře namalovaný situační plánek.

Myslím, že je třeba ocenit snahu zaměstnanců DP hl. m. Prahy seznámit anglicky hovořící cizince s typickým jazykem českých úředníků.

Pozn. JČ: Dobře jim tak, cizincům, mají umět česky!

Informace od Jiřiny Fuchsové

Památník zahraničních Čechů, jako v roce 1998, tabuluje hlasy Čechů v den voleb v zahraničí. Přejete-li si uchovat info o tom, koho byste volili do EP, kdyby se Češi v zahraničí mohli zúčastnit, pošlete 1)jméno strany/hnutí 2)dvě jména kandidátů této strany (které byste volili) 3) své jméno 4) jméno města/země, ze kterých byste volili na jfuchs@sprynet.com

P.S. Vaše preference musí dojít na naší adresu nejpozději do 14.00 hod SEČ v sobotu 12. června 2004. Všem, kdo se zúčastní, srdečně díky!

Oceníme, dáte-li tuto zprávu na vědomí svým přátelům v zahraničí!

Obránci lidských práv apelují na ministra spravedlnosti, aby zabránil jejímu vydání do Ruska

Na ministra spravedlnosti se v těchto dnech dopisem obrátila česká pobočka mezinárodní organizace pro lidská práva Amnesty International v případě ruské občanky, novinářky Světlany Kovalevy, jejíž vydání k trestnímu stíhání požaduje Ruská federace. Obránci lidských práv se obávají, že v případě vydání by jmenovaná byla vystavena riziku mučení či jiného krutého, ponižujícího nebo nelidského zacházení.

Sugesce čísel je veliká.

Asi po deseti minutách v horkém, sotva dýchatelném vzduchu, jsem propadla panice. Netrpím klaustrofobií, ale cela ji vyvolala. Na dohled nebyl žádný strážce a nebylo možno nikoho požádat o pomoc. Zabušila jsem na dveře a na skleněnou zeď. Nakonec přišel strážce a podíval se na mě bez zájmu. "Co chcete? zavolal. Řekla jsem, že je mi špatně. Odešel. Donutila jsem se uklidnit se. Donutila jsem se použít toho vystaveného záchodu. Vymyslela jsem si, jak spát na lavici, na boku, vždycky pět minut, než začala bolest být nesnesitelná, pak si odpočinout vsedě a spát dalších pět minut. Říkala jsem si, že to je jen na jednu noc. Nakonec jsem strávila ve vazbě 26 hodin: Můj zločin? Přiletěla jsem do USA udělat několik novinářských rozhovorů a neměla jsem novinářské vízum.

Stále slyším až příliš často nářky na právo. Je to náš právní řád, který nechrání naše hodnoty a zájmy a který svou složitostí a neprůrazností nahrává těm, kdož jej nerespektují a zneužívají. Ale není to tak trochu jalový pohled na naši vlastní neschopnost s právem zacházet?

V posledním vydání magazínu MF DNES vyšel článek Milana Vodičky, věnující se americkému filmaři Michaelu Moorovi. Článek, který sám příliš nevyniká snahou o nestrannost, se řadí mezi ty, jež Moora obviňují z manipulace. "Ukazuje svět ne takový, jaký je, ale takový, jak jej vidí on sám," píše Vodička o prominentním "antibushovci".

Předvečer vstupu České republiky do Evropské unie je vítanou příležitostí rekapitulovat, co se za posledních dvanáct let stalo nejen u nás, ale i v celé střední a východní Evropě. Nikoli snad jen proto, abychom přispívali k váhavému a opatrnému politickému diskursu, který až na výjimky probíhá v těchto zemích jakoby s obavami, aby někdo nepřišel na to, kdo vlastně do té EU vstupuje, a zda nedojde k překvapení, až se staří, starší a noví členové tohoto evropského sdružení začnou setkávat i mimo bruselské vyjednávací kanceláře. Budou totiž muset i naši minulost začít reflektovat společně a stejně tak my s nimi tu jejich, k čemuž máme dosud ještě méně odvahy než k pohledu na sebe samé. Ale jistě patří k dobrému vychování začít nejdříve u sebe, a potom se teprve věnovat těm druhým.

Dubnová cesta prezidenta Václava Klause do Čínské lidové republiky vyvolala otázku, zda došlo v české zahraniční politice po výměně prvního muže státu ke změně. Jestli skončilo období, kdy je na Hradě přijímán dalajláma se snahou vyvolat napětí mezi malou středoevropskou zemí a asijským kolosem. Zda přestalo být moralizování důležitější než obchod a jestli už ideologie nezakazuje politické manévrování. Vládní odejmutí licence na vývoz radarového zařízení Věra do Číny však vrací všechno zpět.

V květnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 3370,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Přitom čtenost Britských listů rapidně roste.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.