Pane Víte, skutečně toto myslíte vážně? Považujete za správné trestat snahu o demokratizaci společnosti vězením, prací v uranových dolech nebo smrtí? Jste Plzeňák, zajděte někdy do Meditační zahrady a promluvte si s panem Hruškou o tom, co dokázal komunismus, nebo si přečtěte Černou knihu komunismu, zajeďte si do Jáchymova, pobavte se s někým, kdo zažil totalitní vězeňství na vlastní kůži -- ať za "nesprávné" politické názory, nebo pro svou víru. Takových lidí bylo dost a dost, rozhodně jich nebylo "několik stovek". A netýká se to jen let padesátých - slyšel jste někdy o Pavlu Wonkovi nebo o profesoru Patočkovi?

Podle zkušeností svých známých mohu říct jen to, že strach prostupoval celou společnost (její nekolaborující část). Komunismus si totiž -- podobně jako nacismus -- počínal velice chytře -- mstil se na rodinných příslušnících. Řada lidí byla schopna ve jménu svého názoru obětovat svou kariéru, zdraví a někdy i život, ale ve chvíli, kdy založili rodinu, byla situace jiná. Odpovědnost za své děti je často přinutila zavřít oči -- a je to naprosto pochopitelné, byť o to větší obdiv si zaslouží lidé, kteří ve svém boji za občanská práva vytrvali.

Svým počínáním prospěli především naší generaci a my jsme jim vděčni. Především za to, že nežijeme ve státě obehnaném ostnatým drátem, za to, že můžeme volně cestovat a hledat si uplatnění v zahraničí, za to, že máme svobodu slova, za to, že za projevený politický názor nebo víru nás nečeká dlouholetý kriminál, za to, že opět máme občanská práva.

Jsem o více než generaci mladší než pan Vít; v době pádu totality mi bylo 11 let. Jsem rád, že minulý režim nepamatuji -- nevím, zda bych v sobě našel dost odvahy se postavit proti němu, ale pevně věřím, že byl-li bych konformní a zavřel oči před jeho hrůzami, nikdy bych se nesnížil k podobnému "ospravedlnění" pomocí barvotiskové historky, jako pan Vít.

To, že více než polovina lidí má podprůměrnou mzdu je logické i ze statistického hlediska -- jednim z důvodů je i to, že výše mzdy je směrem dolů omezena hranicí minimální mzdy ( tuším cca 40% průměrné) a shora logicky omezena není; těžko očekávat Gaussovo rozložení.

11% nezaměstnanost je jistě problémem, ale v tom případě si nevím rady, proč zůstavají některá pracovní místa (i nekvalifikovaná) dlouhodobě neobsazena a je nutno je (legálně) obsazovat cizinci? Pochopitelně nic proti zaměstnávání cizinců nemám, naopak, ale vzhledem k přísným podmínkám pro možnost jejich zaměstnávání toto může sloužit jako indikátor nezájmu českých občanů o danou práci.