Exilová básnířka Jiřina Fuchsová, žijící ve Spojených státech, publikovala v roce 1998 v Britských listech tento svůj článek o Ivanu Jelínkovi.

Zde zveřejňujeme na Jelínkovu poctu text, který v roce 1991 o něm vyšel v Čulíkových Knihách za ohradu, studii o české literatuře v exilových nakladatelstvích.

IVAN JELÍNEK (nar. 1909) pracoval před válkou v Brně jako redaktor Lidových novin; později přešel do redakce pražského Radiožurnálu, kde měl na starosti zahraniční vysílání. R. 1939 emigroval z protektorátu Čechy a Morava na Západ: nejprve organizoval vysílání pro Československo z rozhlasové stanice ve Fécampu v Normandii, pak pracoval pro československé vysílání BBC. Po válce se krátce vrátil do Prahy, ale na podzim r. 1947 znovu odešel do Anglie. Po letech existenční nejistoty, která prožil v Kanadě a ve Spojených státech, získal koncem padesátých let místo jako kulturní redaktor v československém oddělení zahraničního vysílání BBC v Londýně, kde setrval až do svého odchodu do důchodu r. 1969.

Chceme, aby byly zlikvidovány zbraně v Iráku i Saddám Husajn, avšak nechceme Armageddon; a mandát OSN by sloužil jako umírňující prostředek. Samozřejmě, že má Amerika moc zlikvidovat Saddáma Husajna. Dokázala by to pravděpodobně za několik týdnů, ne-li dnů. Ale bez podpory a zdůvodnění mezinárodního práva bychom legitimizovali všeobecnou agresi silnějšího vůči slabšímu.

Rusko už nyní vyhrožuje Gruzii. Co bychom mohli pak říkat Číně ohledně Tibetu? Nestačí když tvrdíme, jen tak, sami, že by na nás mohl Saddám zaútočit. To byla výmluva německého císaře v roce 1914.

Takto argumentoval včera v konzervativním deníku Daily Telegraph Boris Johnson, šéfredaktor konzervativního týdeníku The Spectator.

Na celou polovinu století pohřbily Spojené státy a Evropa tyto kulturní a politické rozdíly. Rozhodnutí Washingtonu bránit Evropu a demokracii před sovětským expanzionismem bylo základem skálopevné transatlantické aliance. Avšak nyní komunistická hrozba zmizela, NATO ztratilo svou ústřední roli a najednou uvažují Američané i Evropané o tom, zda jsou jejich společné zájmy skutečně důležitější než to, na čem se neshodnou.

V Evropě se může při svém úsilí o válku proti Iráku spolehnout George Bush na britského premiéra Tonyho Blaira a na italského premiéra Silvia Berlusconiho. Avšak, jak zjistil dlouholetý washingtonský zpravodaj společnosti BBC Stephen Sacchur při své nynější cestě do Evropy, v Evropě je velmi málo sympatií pro snahu George Bushe dosáhnout v Bagdádu "změny režimu". Sachur o tom napsal příspěvek pro - podle našeho názoru vynikající - pravidelný pořad rozhlasové stanice BBC Radio Four "Od našeho vlastního dopisovatele", z něhož citujeme několik jeho postřehů:

Rusko odmítlo jako "propagandistickou kampaň" zpravodajství, týkající se padesátistránkové britské analýzy o tom, že Irák se snaží získat zbraně hromadného ničení, poznamenal list Independent.

Francie reagovala také chladně a konstatovala, že jí nebyly předloženy žádné důkazy, které by podložily tvrzení v této padesátistránkové zprávě.

Německo uvedlo, že britský dokument neobsahuje žádné důvody, proč by bylo třeba zahájit válku. "To, co jsme se tam dočetli, se nijak neodlišuje od toho, co německá vláda už ví," řekl vládní mluvčí Uwe-Karsten Heye.

Naproti tomu italský premiér Silvio Berlusconi požadoval ostrou rezoluci OSN a přirovnal režim Saddáma Husajna k nacismu. Ohledně výroků bývalé německé ministryně spravedlnosti, která tento týden odstoupila proto, že přirovnala Bushe k Hitlerovi, řekl Berlusconi: "Srovnávání s Adolfem Hitlerem pomáhá diktaturům a mezinárodním vyhnancům, nikoliv však velké americké demokracii a jejímu prezidentovi."

Přeji vám dnes velmi pochmurný dobrý den, vzhledem k tomu, že se všichni ještě snažíme řádně vyrovnat s traumatem naší nedávné vzpomínkové bohoslužby k tragickým událostem z 11. září.

Vím, že pro mnoho z vás v naší farnosti je to opravdu těžké, zapomenout na tu hrůzu, jak jste tam seděli, dlouhé hodiny, a dívali se, jak se ty události pořád znovu přehrávají v televizi.

Ale víte, jednou přijde doba, kdy je nutno udělat čáru v písku a pokročit za ni dál.

A jak lépe pokročit dál za tuto konkrétní tragedii než tím, že se postavíme pevně, ruku v ruce, vedle svého dobrého přítele, reverenda Dubyi Bushe ["Dubya" je anglická výslovnost písmena "W" uprostřed Bushova jména, Goerge W. Bush] a podpoříme jeho křižáckou výpravu, jíž chce zbavit svět zla.

Slyšel jsem hodně lidí v naší farnosti, jak pomlouvají tohoto vynikajícího kazatele, který je nám všem inspirací. Máme skutečně obrovské štěstí, že je naším přítelem a stoupencem.

Když však posloucháte některé lidi tady, člověk by si pomyslel, že je reverend Dubya idiot a kašpar, jakýsi Homér Simpson z onoho populárního televizního pořadu, o němž mi můj hlavní poradce pan Alastair Campbell sděluje, že je to jeden z mých nejmilovanějších programů.

Avšak nic by nemohlo být dále od pravdy. Nedávno se mi dostalo výsady, že mi bylo dovoleno strávit s reverendem Dubyou určitý čas v jeho texaském letovisku, v táboře Dubya, a musím říct, že to byl snad nejvíc duchovně inspirující zážitek za celý můj život!

Nikdy jsem dosud nepoznal inteligentnějšího, vnímavějšího, lépe informovaného a moudřejšího pozorovatele lidské existence. Mnoho z toho, co říká, je tak hluboké, že tomu ani neporozumíte, když to slyšíte poprvé. Modlili jsme se u táborového ohně a rozbírali jsme tam text svatého Johna Wayna: "Člověk musí udělat to, co musí udělat."

Publikujeme ukázku z pravidelného dopisu "vikáře Tonyho Blaira" své "farnosti Svatý Albion", jaké každých čtrnáct dní publikuje britský satirický časopis Private Eye. Text pokračuje:

"Když tolik pohrdáte Amerikou, tak si vezměte své zasrané zboží a vypadněte odsud! My u vás nebudeme nakupovat, když budete šířit sračky a lhát o zemi, kde jste zbohatla."

"Oznámit, že se nesmí kritizovat prezident, anebo že musíme podporovat prezidenta, ať dělá cokoliv, ať je to dobré nebo špatné, je nejenom nevlastenecké a servilní, ale je to z morálního hlediska zradou na americké veřejnosti."

Theodore Roosevelt, (1858 - 1919),
26. americký prezident (1901 - 1909)

"Napsala jsem - možná naivně . o tom, co si myslím, že se hlavně ve Spojených státech za poslední rok změnilo: psala jsem o potlačování odlišných názorů na veřejnosti a o omezování občanských svobod ve Spojených státech, což považuji za největší hrozbu, které Amerika nyní čelí. Netušila jsem, že okamžitě zažiji, jak děsivě omezená je ve skutečnosti veřejná debata v USA."

Anita Roddick, zakladatelka mezinárodního řetězce obchodů s kosmetikou The Body Shop, se stala terčem útoků některých amerických "vlastenců", poté, co ji kolem 11. září 2002 požádal list Independent o názor na to, co se stalo od útoků na Světové obchodní centrum za poslední rok. Autorka dále v dnešním listě Independent píše (shrnujeme):

Prázdné mlácení slámy je doprovázeno kvaziexaktními analýzami, predikcemi demografického vývoje, nesmyslnými a smysluplnými extrapolacemi.

Podstata věci je ale jednoduchá, buď se společnost o seniory postará nebo se na ně vykašle.

Podivné jsou cesty české privatizace... Podíváme-li se blíže na usnesení vlády č. 776, kterým se rozhodlo o privatizaci národního telekomunikačního operátora, zarazí nás několik věcí.

• Do tendru šla (pokud se nepletu) Deutsche Bank a TDC TeleDanmark, Telecom bude však prodán úplně někomu jinému.
• Ta šťastná firma, které je Telecom za hubičku 1 820 064 517 EUR svěřen, je C-Tel s.r.o. se základním kapitálem 200 000,- Kč. Jednatelkou je jistá Natalie J. Sipula, narozená 10. 6. 1974. Původní název firmy C-Tel zněl libozvučně příznivcům lehkonohých tanečnic... Firma se v době svého založení jmenovala GeGe s.r.o., mladičkou jednatelku měla od počátku...
• Podíváme li se na to, kdo vlastní nabyvatele 51,1% akcií Českého Telecomu a jednu akcii s přídomkem "zlatá", tak je to veřejná obchodní společnost advokátů s cizokrajně znějícím názvem Baker & McKenzie. Vlastněná však není stejnojmenou prestižní právní kanceláří, jak by laik čekal, ale je to ČESKÁ VEŘEJNÁ OBCHODNÍ SPOLEČNOST, vlastnící ČESKÉ ESERÓČKO. V ní jsou společníky namísto pánů Bakera a McKenzieho pánové Borys Dackiw, Peter Swiecicki a John Hewko. Dackyw, Swiecicki & Hewko by zřejmě českým ctitelům Arthura Conana Doyla neznělo tak libozvučně... U těchto poskytovatelů diskrétních právních služeb oficiální stopa i právní odpovědnost dle českého práva končí, i když usnesení vlády mluví něco o "konečném vlastníkovi" tohoto globalizačně-ekonomického propletence nastrčených firem a osob - Deutsche Bank AG, podporované společností TDC TeleDanmark. Kdeže jsou globální firmy? Za hranicemi státu, ve kterém podnikají. Vladimíru Špidlovi to může vysvětlit kdykoliv nějaký mladý "bojovník" proti nadnárodním korporacím či nejlépe mu to vysvětlí odboráři... Jo, jo, ta neregulovaná globalizace nově labouristického střihu...

Nelze, než pogratulovat předsedovi socialisticko-křesťanské vlády Vladimíru Špidlovi s unionistickým ministrem informatiky a telkomunikací Mlynářem k rozhodnutí zbavit se majority a zároveň i zlaté akcie lídra českých telekomunikací mj. za podmínek, že nabyvatel nebude smluvně zavázán učinit ostatním akcionářům společnosti ČESKÝ TELECOM, a.s., nabídku převzetí podle § 183a odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb...

Chci vidět, jak se stát brání dvousettisícovému eseróčku, pokud se např. rozhodne tato účelová firmička zkrachovat či milý telekom dát nějaké americké bance do zástavy za majoritní podíl ropovodu v Afghánistánu... Bude další arbitráž?

Závazky, vyplývající z pozice národního operátora a vyplývající z provozování komunikační infrastruktury informačních systémů veřejné správy a podílu na akci INDOŠ zůstanou takříkajíc "v luftě". Předchozí vláda totiž naprosto NEPOČÍTALA S PRODEJEM ČESKÉHO TELECOMU a proto na něj díky svému 51,1% podílu nahrnula odpovědnost za klíčové programy státu. A proto si mu dovolila slíbit ty peníze, které mu nakonec za vybavení českého školství výpočetní technikou a internetem slíbila. Protože 51,1% si vlastně "vracela" zpět, do jakéhosi stínového fondu na rozvoj informatiky a telekomunikací... Nyní má po žížalkách a peníze odtečou jinam. Navíc Telecom nejsou jen sluchátka a Indoš. Národní operátor má i jiné povinnosti. Krizová hlasová i datová komunikace, bezpečnostní segment sítě řízení státu, a další si stát bude muset vytvořit znovu (donutí ho k tomu bezpečnost komunikací státu ve standardech NATO) a na to s největší pravděpodobností "praskne" značná část zisku z privatizace ČT.

Z důvěryhodných pramenů víme, že se navíc jedná o snížení ceny (už je přece znám vítěz "veřejné" obchodní soutěže, tak co to nezkusit?) a o prodeji nejlukrativnější součásti Telekomu, majoritní části společnosti Eurotel za přibližně tu samou cenu, kterou nabyvatel má zaplatiti českému státu. Ty dráty v zemi, databáze uživatelů služeb s perfektně marketingově využitelnými daty a miliony účastnických stanic českých babiček jsou vlastně prémií za snahu.

No neberte to, když je to tak laciný... Neříkal Miloš Zeman před časem, že vládnout se musí umět?