...vítejte na pracovišti

Přátelská dvoučlenná delegace novinářů Britských listů navštívila neméně přátelský dvoučlenný kolektiv vedoucích pracovníků společnosti Subterra. Minerálkou s pomerančovou příchutí nás přivítal ředitel sekce důlních staveb Jan Vintera a ředitel organizační jednotky 14, Oldřich Čejka. Po překonání dílčích rozporů přešly obě delegace ke konstruktivnímu dialogu.

Nikoho jsme nevyhodili

Podle Jana Vintery začala Subterra čerpat v pátek večer 16. srpna 2002 na Florenci Ten den ji oslovil pražský krizový štáb, který jim určil i místa, kde budou pracovat. Rozdělování kapacit zastřešoval náměstek primátora Martin Hejl. Tečka. Žádné dánské záchranáře Subterra pryč neposílala. Například v neděli 18. srpna ji magistrát právě takto poslal na pomoc Vodním stavbám Bohemia na stanici Anděl. Nejlepší vstup do stanice pro jejich čerpadla s výkonem okolo čtyř tisíc litrů za minutu byl větrací šachtou na náměstí 14. října. Protože každé váží 300 kilogramů a nelze je do Metra nosit po schodech.

Začali ve 21.30.

"Mezi tím asi v 16.00 jsem přijel na Smíchovské nádraží, kde právě dokončovali čerpání Dánové. Za přítomnosti člověka z Dopravních podniků jsme se s nimi domluvili na přesunu k náměstí 14. října. Protože na předchozím místě začali čerpat okamžitě po svém příjezdu a potřebovali si odpočinout, přidali se k nám druhý den večer," uvádí Vintera.

"Konec konců Dánové od neděle 1. září na Florenci čerpají také. Někdo je tam nadelegoval, nevíme proč je na "béčko" neposlali o týden dříve," doplňuje Oldřich Čejka. Domnívá se, že je tam poslaly Inženýrské a dopravní stavby (IDS), které momentálně zastřešují rekonstrukci Metra. Právě IDS spolu s Odborem městského investora (OMI) rozhodují, kdo, kde a co přesně bude dělat.

Vintera k tomu podotkl, že Subterra právě IDS od začátku podává každý den hlášení o postupu prací.

IDS a OMI jsou odbory Magistrátu Hlavního města Prahy. Oni uzavírají příslušné mandátní smlouvy s příslušnými a magistrátem vybíranými společnostmi.

Smluvní pomocníci

Pro případ povodní a další krizové události má vedení každého města u velkých firem předem nasmlouvanou techniku. Ve smlouvách jsou uvedeny počty a typ zařízení. Týkají se například společností: Metrostav, IPS-Skanska, Energie Kladno, Vodní stavby Bohemia.

Článek IV odstavec 1 jejich smlouvy říká: Hlavní město Praha se zavazuje obchodní společnosti Subterra řádně a včas zaplatit veškeré náklady spojené s likvidací mimořádné události.

"Ano máme jednotkové ceny, kolik budeme chtít peněz, zatím nevíme. Uděláme několik cenových nabídek a pak se budeme s OMI a IDS dohadovat o konečné sumě," tvrdí oba Subterráci shodně. Na otázku, kolik bude Prahu bude stát jedna pracovní směna jejich týmů, odpovídají mnoha slovy. Na jednom se shodují oba, půjde to do milionů. Holý pronájem elektrocentrály od 100kW výše stojí 45 tisíc měsíčně, čerpadla poskytují asi za 13 tisíc. K tomu je nutné připočíst spotřebovanou naftu a náklady na pracovní sílu. Jedna elektrocentrála může za den sežrat kolem 350 litrů nafty.

Na otázku, na kolik je přijde tzv. člověkohodina, oba ředitelé říkají, že na 220 - 280 korun. Zatím pouze sbírají náklady a o konečné ceně bude s městem jednat generální ředitel Subterry. Pokud naftu dodají Státní hmotné rezervy, náklady samozřejmě poklesnou.

Přehnaně tajné plány?

"Až do 16. srpna jsme například neměli plánek hloubkového profilu trasy," tvrdí Subterra ústy obou ředitelů. V té době už ho Britské listy měly k dispozici a později, 17. srpna, byl ke stažení tamtéž.

Kompletní plány prostorů, z kterých čerpají, ale nedostali dodnes.

Například na pražské Štvanici je za tenisovými kurty jáma, pod ní tunel, pak spojka, která vede k pancéřovým dveřím 3 x 2,5 metru. Nevědí kam. Čerpají tam jedním velkým čerpadlem už několik dní. "Vyčerpáme ji a znovu tam nateče. Furt dokola. A takových míst je povícero," dodávají Čejka s Vinterou.

Co tam skutečně je, musí vědět alespoň Ochranný systém metra (OSM). Tedy i jeho šéf Jiří Svoboda. Ten však s Britskými listy odmítl hovořit.

"Nejhorší na tom je, že nikdo neví komu ty prostory patří. Ale myslím si, že fungují nějakým způsobem dodnes." říká Čejka, protože ho policisté u zmíněných dveří nenechali samotného ani na chvilku.

Zatím to vypadá, že žádný z tunelů nebyl poškozen průvalem z Vltavy. A 90 procent pancéřových vrat, které zahlédli, bylo zavřených.

Kde to je?

Na základě našich a na Subteře nezávislých informací se můžeme ptát: Kde jsou prostory atomového krytu pro 200 tisíc lidí a zásoby na tři týdny života v izolaci? Systém a technologie v provedení technologie východního bloku 70. a 80 let, to znamená provedení náročné na prostor.

Pitná voda, jídlo a další takzvané nedotknutelné zásoby (NZ)? Kde je skladiště mrtvol s kapacitou 50 tisíc těl? A sklad lůžek? Prostor pro odpady, včetně fekálií 200 000 lidí? Plánovači atomové války byli realisté.

Zaplať pánbůh nikoho nenapadlo systém využít. Dobrá polovina lidí by zaplavení krytů poslední povodní nepřežila.

Množství vyčerpané vody, způsob a vzájemný poměr, v jakém klesají hladiny na Štvanici, Florenci a náměstí Republiky, existenci krytů a potřebného zázemí téměř potvrzuje. V jistotu může domněnky proměnit ministerstvo obrany.

Jisté je, že čerpání vody z míst ve vlastnictví například tohoto ministerstva, by nemělo hradit jenom hlavní město Praha. Už jen proto, že po dvanácti letech úpadku systému Civilní obrany tam mohli vojáci zapomenout cokoliv. Do dnešních dnů stojí jeho údržba a kontrola bezpečnosti každoročně 60 milionů korun. Údajně. Podle jiných zdrojů dokonce 90 mil. Kč. A z podzemí se občas line prapodivný smrad.

Pár centimetrů od průšvihu

Málokdo si uvědomuje, že Metro není jediný systém důležitých tunelů pod pražskou dlažbou.

Velká voda se na Novotného lávce zastavila 30 centimetrů pod vrcholkem mobilních zábran. Jejich přelitím by začal kolabovat systém kolektorů s životně důležitými městskými sítěmi, například telekomunikační a energetické rozvody.

Tunely kolektorů a některé jsou dimenzované i na průjezd automobilů, by byly zaplaveny skrze domovní vývody, z vnitřků zaplavených budov. Poklopy v ulicích jsou dimenzované, aby vzdorovaly dešťové vodě, nikoliv povodni. V ulicích Starého Města až k Václaváku by bylo pět a půl metru vody a Praha by se technologicky vrátila o několik desítek let do minulosti.

"Podívejte nás ta povodeň netěší i proto, že naší hlavní činností v Praze je stavba kolektorů," dodává k tomu Oldřich Čejka. Městu teď budou chybět peníze a některé investiční akce omezí. Možná zbrzdí právě kolektory.

Nejlepší na konec

Vycházíme z kanceláře. Prohlížíme si čerpadla ve dvoře. V hovoru se vracíme k pátečnímu odpoledni s datem 16. srpna.

Podle Jana Vintery ten den zaboha nemohli najít z Ochranného systému nikoho, kdo by jim ukázal nejvhodnější místa k ponoření čerpadel. Nakonec ufikli mříž nad jednou větrací šachtou a snažili se tudy instalovat techniku. A najednou...

"Nekecám, kolem šel kluk s batůžkem na zádech a zeptal se nás, proč se tam dobýváme právě tudy, když kousek odtud na autobusovém nádraží stačí otevřít jedny dveře a dostaneme se v klidu 40 metrů hluboko. Do nejnižšího místa a hned," vzpomíná dnes už pobaveně Jan Vintera.

Shodou okolností to byl zaměstnanec a fanda práce v metru. Nedávno tam opravovali tunel.

A dejme Janu Vinterovi poslední slovo: "Na těch dveřích byl samozřejmě visací zámek. Z centrály nám řekli, že máme s otevřením hodinu počkat než přijde zámečník. Tak jsme jim oznámili, že zámečníka jsme nahradili krumpáčem a posílat ho nemusí.

Tak takhle se přidělovala ta čerpací místa, pane redaktore..."