Stenozáznam interpelace ministra Ambrozka, Parlament, 13. 9. 2002

Poslanec Jaromír Kohlíček: Vážená kolegyně, milí kolegové, dovolte mi, abych interpeloval pana ministra životního prostředí ve věci postupu IBC Pobřežní v Libni v Praze při likvidaci úniku nafty.

Vážený pane ministře, vztah orgánů státní správy, Hasičského záchranného sboru a soukromých subjektů je v našich zákonech relativně dobře vymezen. V minulém období jsme několik takových zákonů přijali. Podobně i svobodný přístup k informacím. Cílem této interpelace je poukázat na mizivé právní vědomí soukromého subjektu v matičce Praze při výjimečných událostech, záplavách a při řešení jejich následků, úniku nafty z dieselagregátů v podzemních garážích IBC Pobřežní Libeň v Praze.

Při zásahu měli členové Dobrovolného hasičského sbor Ďáblice, U Parkánu 765/6 - také v Praze - problémy se vstupem do objektu. Novinář byl slušně řečeno odkázán přímo k šípku. Nechci řešit otázku svobodného přístupu k informacím, proto se soustředím na otázky ekologické.

Za prvé: Je naprosto neudržitelné, aby v případě hrozící ekologické katastrofy v průběhu povodní jakýkoli subjekt bránil v přístupu záchranářům. Jak bude vůči tomuto subjektu postupováno?

Za druhé: Pokud není možné zasáhnout, jaké změny zákonů bude Ministerstvo životního prostředí a vláda navrhovat, aby se výše zmíněné problémy nemohly opakovat?

Za třetí: Bude Ministerstvo životního prostředí iniciovat postihy osob, které bránily záchranářům při podobných akcích v práci v průběhu povodní?

Děkuji.

Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Problém, na který kolega Kohlíček upozorňuje, si zaslouží pozornost, i když by patřil určitě i do resortu pana místopředsedy Grosse, který je ze zákona šéfem ústředního krizového štábu.

Obecně je potřeba říci, že po povodních v roce 1997 vláda navrhla a Poslanecká sněmovna i Senát schválily sérii zákonů o krizovém řízení. Na tuto záležitost se konkrétně vztahuje zákon 239/2000 Sb., o integrovaném záchranném systému. Souhlasím s názorem pana poslance, že vztah orgánů státní správy, Hasičského záchranného sboru a soukromých subjektů v krizových situacích je tímto zákonem relativně dobře vymezen. To znamená, že na tyto povodně jsme z hlediska krizového řízení byli připraveni lépe než před pěti lety.

Zákon řeší veškeré krizové stavy, tedy i ekologické havárie, a podle těch prvních poznatků se zdá, že není potřebné iniciovat jeho změny v tomto smyslu. Lze souhlasit i s názorem o mizivém právním vědomí řady subjektů soukromých, především těch menších, avšak v popsaném případě není zřejmě obtížné zasáhnout, a to orgány ze zákona k tomu příslušnými. Iniciace Ministerstva životního prostředí v tomto případě není nutná.

Konkrétně tedy osoba, která bránila ve vstupu osobám provádějícím záchranné práce, zjevně porušila povinnost uloženou podle § 23 odst. 2 písm. b) výše zmíněného zákona o integrovaném záchranném systému, kde se ukládá strpět vstup osob provádějících záchranné a likvidační práce na pozemky a do staveb. Orgán, který porušení této povinnosti zjistil, to znamená velitel zásahu nebo jeho nadřízený orgán, může podle § 28 odst. 1 písm. a) téhož zákona uložit fyzické osobě pokutu do výše 20 tisíc Kč, případně podle písm. b) právnické nebo podnikající fyzické osobě pokutu do výše 3 miliony Kč. To znamená, že je možné zasáhnout okamžitě.

Tento postup Ministerstvo životního prostředí nemůže iniciovat, neboť porušení povinností nezjistilo.

Otázka vstupu novináře je poněkud složitější. V krizové situaci je v pravomoci velitele zásahu - také podle tohoto zákona - zakázat nebo omezit vstup osob na místo zásahu. I pokud tak neučiní, na novináře nelze zřejmě vztáhnout povinnost podle § 23 odst. 2 písm. b). Odepření svobodného přístupu k informacím tím samozřejmě není dotčeno.

Závěrem lze říci, že Ministerstvo životního prostředí, resp. jednotlivé složky jsou připraveny v každém případě iniciovat postihy osob, které jakýmkoli způsobem porušují ustanovení zákonů, a to i v případě právních úprav, kde přímo nevykonáváme státní správu.

Poslanec Jaromír Kohlíček: Já děkuji panu ministrovi, protože odpověď mě svým způsobem uspokojila. Samozřejmě nemohu se spokojit s tím, že v řadě případů soukromé subjekty bránily, výslovně bránily průběhu prací, a starostové obcí, kteří jsou zastoupeni tady ve sněmovně, vědí, jak často soukromé osoby mařily výkon určitých rozhodnutí v souvislosti se záchranou majetku a osob v průběhu povodní.

Já věřím, že vláda, ne už potom jenom Ministerstvo životního prostředí, se k této věci vrátí a že ty věci, které jsou jasně dohledatelné a evidentní, budou do důsledků došetřeny, včetně postihu jednotlivých subjektů a jednotlivých osob.

Děkuji.

Ministr životního prostředí ČR Libor Ambrozek: Dovolil bych si ještě doplnit, že se určitě shodneme s panem poslancem v tom, že je potřeba velmi důkladně vyhodnotit nejenom škody, které při povodních vznikly, ale také chování jednotlivých subjektů při povodních, protože i na základě tohoto vyhodnocení je možné se poučit do budoucna.

Musím říci, že resort životního prostředí bude v tomto velmi nápomocen, že jsem již v průběhu povodně poslal pracovníky České inspekce životního prostředí do všech významných potenciálních míst ekologických havárií, to znamená do jednotlivých průmyslových podniků, především do chemiček v povodí Labe, aby na místě byli přítomni záchranným pracím, které probíhaly.

Stejně tak v řadě případů prověřujeme, zda neunikly do prostředí znečišťující látky. Nechal jsem inspekci prověřit havarijní plán v případě Spolany Neratovice, protože jedině v případě, že zjistíme porušení tohoto plánu, můžeme navrhnout okresnímu úřadu uložit pokutu až do výše 5 milionů Kč.

Závěrem lze říci, že i chování osob musí být vyhodnoceno a že by z něho - protože to legislativa umožňuje - měly být vyvozeny odpovídající důsledky.