Domnívám se, že pracovní příležitosti obou pohlaví jsou v České republice obecně rovné. Nikdy jsem neslyšela o nadřízeném či o zaměstnavateli, který by svého podřízeného vyhodil kvůli příslušnosti k určitému pohlaví. Logicky mu jde o kvalitu vykonané práce. A který zákazník pozná, zda dorty upekl cukrář či cukrářka, zboží prodal prodavač či prodavačka, zprávu ze zasedání vlády napsal redaktor či redaktorka?

Skutečnost, že se na vedoucí místo dostane častěji muž než žena, má nepřeberné množství příčin, které vždy závisejí na konkrétní situaci. Nicméně platí, že zatímco muži se častěji než ženy dokáží zcela soustředit na práci, ženy mají ve své většině vedle zaměstnání mnoho dalších povinností. Například řeší, jak vedle plného úvazku zvládnout domácnost a ještě o sebe pečovat, což stojí nemálo času. Pokud má žena navíc malé dítě, je zcela přirozené, že dává jednoznačně přednost jemu před příliš náročnými pracovními úkoly. Nejde tedy o žádnou diskriminaci, ale o realitu každodenního života.

Na rozdíl od lidí, kteří se v médiích podílejí na "feministické kampani", považuji za normální a nikoliv za naprostou výjimku, že v České republice je mnoho žen, které jsou ve své profesi velmi úspěšné. Jiné mají nejrůznější koníčky, v nichž vynikají. Domnívám se, že právě o tohle jde. Každý člověk - muž i žena - má nárok na seberealizaci. Znamená to dělat, co ho opravdu baví a těší, pro co má předpoklady. A nemusí to být vždycky jenom zaměstnání. Toto právo rozhodně není ženám v naší zemi jakkoliv upíráno.

Připadá mi směšné "ronit slzy" nad tím, že jen velmi málo žen chce být jeřábnicemi, geoložkami, inženýrkami strojírenství. Kdo si osobuje právo vyčítat jim jejich vlastní svobodné rozhodnutí stát se literárními vědkyněmi, překladatelkami, lékařkami, dámskými krejčovými? Vnucovat ženám něco, co je většině z nich bytostně cizí jen proto, aby se "vyrovnaly" mužům, neváhám označit za jistý druh zhoubné totality, která má dalekosáhlé následky.

O co tedy ve skutečnosti jde "odborníkům na feminismus"? Zdá se, že chtějí ženám a jejich partnerům a dětem zničit život výměnou za úspěšnou pracovní kariéru a skvělou image. Jako "důkazy" o diskriminaci žen v České republice používají "renomovaní publicisté" kdeco. Některé jimi uváděné "argumenty" jsou tak stupidní, že se hodí buď do blázince nebo do humoristického časopisu. Smutné je, že názory deníků (zejména Mladá fronta Dnes a Lidové noviny) skutečně ovlivňují veřejnost, ať přímo či nepřímo. Bohužel je nezřídka přejímají i velmi inteligentní a vzdělaní lidé, kteří si dobrovolně nechávají vymývat mozky, aby nemuseli myslet vlastní hlavou. To je ovšem obecný problém, který se zdaleka netýká jen feminismu.