|
22. 7. 2002
S novou sněmovnou nejspíš nuda nebudeČeska veřejnost si občas jakoby vůbec neuvědomuje, že volba vedení Poslanecké sněmovny je tajná. Tedy že každý poslanec může skutečně hlasovat jenom dle svého svědomí a že proto nic nemůže být předem jisté. Což ihned po prvním kole volby předsedy Sněmovny pocítil její až v druhém hlasování zvolený předseda Lubomír Zaorálek (ČSSD). Tak se opakovala situace z roku 1992, kdy totéž zažil tehdejší sněmovní předsednický kandidát za ODS Milan Uhde. A skutečně natvrdo si to tentokrát uvědomili i dosud nezvolení kandidáti na místopředsedy, zejména Hana Marvanová (Unie svobody), ale i Vojtěch Filip (KSČM) - u zbývajících kandidátů za ODS Ivana Langera a Miroslavy Němcové to zase tak překvapivé nebylo, i když nakonec byli zvoleni všichni.
|
|
Ihned po zvolení prvních dvou místopředsedů Jana Kasala (KDU - ČSL) a Jitky Kupčové (ČSSD) nastalo v Sněmovně šumění, neboť z dalších výše jmenovaných kandidátů už žádný nezískal potřebný počet hlasů, přestože jejich zvolení se už předem avízovalo jako hotová věc. Když i po druhém kole hlasování žádný další kandidát neprošel, ačkoli předtím se Sněmovna (až na třetí pokus) usnesla na svých šestí místopředsedech, následovaly právnické "vysvětlivky" o jednacím řádu Sněmovny, zejména od poslanců Jana Vidíma (ODS), Vojtěcha Filipa (KSČM) a Miroslava Výborného (KDU - ČSL). A zhoustly poté, kdy od Vidíma zazněl návrh na revokaci předchozího sněmovního usnesení o počtu místopředsedů. Předsedající Zaorálek se při této "rozpravě" ovšem uvedl místy až trapně a v jednu chvíli to vypadalo, že mu současní dva místopředsedové plně vyhovují a dalších že již není třeba. Jenomže se zjistilo, že Vidím "nebyl práv" tuto revokaci navrhovat, tak rozprava s různými delšími pauzami pokračovala. Zdánlivě to možná bylo úsměvné i nudné, ale šlo přitom o novou českou vládu - ta nynější nemá důvěru této Sněmovny, a nová před ní může předstoupit až po ukončení své ustavující schůze, na niž musí rozhodnout i o svých jednotlivých orgánech - tedy i o obsazení postů místopředsedů. To se sice nestalo a volba dalších místopředsedů byla přeřazena na další schůzi následující týden, ale nakonec tato (ustavující) schůze ukončena byla. Vláda tedy mohla podat demisi a prezident Václav už mohl jmenovat novým premiérem Vladimíra Špidlu z vítězné ČSSD, který v pondělí představil prezidentovi novou českou vládu. Popisovat ostrá sněmovní kuloárová jednání nemá v této chvíli valný smysl, protože jak již řečeno, volby jsou tajné a do hlav poslanců není vidět - hlavně ne ve chvíli, kdo do volební urny vhazují své rozhodnutí. Nicméně to, co je v této chvíli jisté, je fakt, že s novou Poslaneckou sněmovnou určitě žádná nuda nebude. Rozhodně ne taková, jaká v ní často vládla v rámci "opoziční smlouvy" ČSSD a ODS. O tom, zda je to dobré znamení nebo spíš výstraha, se ale rozhodne až v dalších týdnech. Poněvadž zatím se zdá, že ODS se s rolí opozice nehodlá spokojit a už nominací svého předsedy Václava Klause na sněmovní předsednické křeslo (i když nakonec zvolen nebyl) vyslala veřejnosti signál, že by se taky mohly konat předčasné volby. Inu, uvidíme. |
