11. 9. 2002
Rok po 11. září - Spojenci se neshodnouV Evropě těsně po loňském 11. září vznikla pozoruhodná vlna solidarity. Jenže o rok později jsou znovu silně zjevná stará napětí mezi dvěma nejvýznamnějšími ekonomickými entitami na světě, Evropskou unií a Spojenými státy, napsal včera deník Financial Times. Ať už jde o neshody ohledně plánované americké intervence v Iráku, ohledně podpory Evropy pro mezinárodní soudní dvůr, kde se mají soudit válečné zločiny, anebo o obchodní soupeření ohledně zemědělských produktů, dovozu oceli anebo prodeje geneticky modifikovaných potravin, ve vztahu mezi Evropou a Amerikou znovu existuje velká míra znepokojující trpkosti - a neporozumění.
Co se tedy vlastně stalo? |
Není pravda, že se svět radikálně proměnil v důsledku útoků na Světové obchodní centrum a Pentagon, píše FT. Avšak změny, které už probíhaly, se těmito událostmi velmi urychlily. Rychle skončilo desetiletí, během něhož docházelo k pozvolnému přizpůsobování se novým diplomatickým, hospodářským a bezpečnostním vztahům po rozpadu Sovětského svazu a po ukončení studené války. Amerika se rozhodla otevřeně přijmout roli jediné světové supervelmoci. Rusko si uvědomilo, že nemá jinou možnost než Ameriku podpořil jako loajální spojenec. Pro rozšiřující se Evropskou unii byl minulý rok zostřením jejího dilematu, jak se zhostit své role jako druhá nejvýznamnější entita v globálních vztazích. Evropa je odsouzena k tomu, aby v mezinárodním orchestru, který řídí Amerika, hrála druhé housle, avšak Evropa často nesouhlasí s tím, co se má hrát, ani jak se to má hrát. Evropa neví, zda má s Amerikou spolupracovat, anebo s ní soupeřit. Během studené války byla spolupráce instinktivní. Globální hrozba terorismu tuto instiktivní reakci posílila. Jenže evropské instinkty, jak se vyrovnat s touto hrozbou, jsou velmi odlišné od instinktů současné americké vlády. Částečně jsou odlišné reakce určeny zeměpisně, historicky i tím, jak Evropa a Amerika hrozbu vnímají. Částečně jsou ty rozdíly dané politicky. Už za pár dní po 11. září bylo zjevné, že Amerika si bude vybírat takové spojence, jaké sama bude chtít. To znamenalo pro Evropu vystřízlivění. Robert Kagan z Carnegie Endowment for International Peace vidí Evropu jako samolibá a pohodová humna, co se světové politiky týče, oblast, která se o sobě domnívá, že objevila "perfektní mír", jak ho definoval filozof Immanuel Kant. Evropa nechce financovat vlastní obranu, a tak se nechává chránit Spojenými státy. Co se týče Ameriky, ta je nucena chovat se jako drsný realista, jednající uprostřed pokračujícího globálního nepořádku, krutě vnucuje jiným zemím disciplínu svými vojsky a občas, podle Kagana, musí Spojené státy i porušovat mezinárodní právo. Avšak Evropa nedůvěřuje plně americkému vojenskému štítu. Evropa se obává, že užití příliš velké vojenské síly může ohrozit stabilitu. Proto mají Evropané pochybnosti o Washingtonu, který chce ve světě provádět preventivní vojenské akce, často na základě pochybných zpravodajských informací, Evropa není přesvědčena, že střely s plochou dráhou letu jsou tou správnou reakcí na terorismus. Není pravda, že americké vojenské řešení je vždy řešením nejlepším. Ať už je OSN jakkoliv nedokonalá, přispěla k neutralizaci mnoha konfliktů a poskytla světu základní poučení jak udržovat a vytvářet mír,. Tento názor zastává většina Evropanů. Jejich vlastní velký experiment multilateralismu, totiž Evropská unie, v jejímž rámci se podařilo překonal trpké soupeření mezi Francií a Německem, Evropany přesvědčil, že diplomacie funguje lépe než válka. Je ironické, že v současnosti prosazuje Evropa vizi Woodrowa Wilsona, amerického prezidenta, který vstoupil se Spojenými státy do první světové války a měl vizi mírového mezinárodního pořádku. Dnešní Amerika, zejména po 11. září, věří hlavně v dobře vojensky vyzbrojený vlastní stát, což je doktrína, na niž byla vybudována stará evropská rovnováha sil jako jediná záruka globální stability. V Bushově vládě je mnoho konzervativců, kteří považují evropský multilateralismus nejen za nudnou překážku, ale přímo za hrozbu americkým národním zájmům. Dilematem Evropy je to, jak přesvědčit americkou vládu, aby naslouchala alternativním názorům, a to v době, kdy je většina Američanů přesvědčena, že jsou Američané ve válce proti terorismu po 11. září v právu. Zřejmě bude muset americká vláda učinit několik velmi vážných chyb, než začne naslouchat Evropě. |
Útok na USA, Afghánistán, Irák | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
11. 9. 2002 | Výzva Tisíciletí v Evropě unavené z válek | Jaroslav Pour | |
11. 9. 2002 | Rok po 11. září - Spojenci se neshodnou | ||
9. 9. 2002 | Při americké simulaci války proti Iráku Spojené státy prohrály | ||
3. 9. 2002 | "Anonymní zpravodajští důstojníci nás všechny připravují na válku" | ||
27. 8. 2002 | James Baker varuje před invazí do Iráku | ||
23. 8. 2002 | USA: "Šéfové al Qaedy se skrývají v Iráku" | ||
23. 8. 2002 | Tajná moderní křižácká výprava | Miloš Kaláb | |
19. 8. 2002 | Fisk: "Bush lživě obviňuje celý arabský svět" | ||
12. 8. 2002 | Pokrytectví levice: proč zapomínají i anglikánští biskupové na oběti Saddamova režimu? | ||
8. 8. 2002 | Zlikvidujme Saddáma Husajna | ||
8. 8. 2002 | Zapomenutým Afgáncům nabízí OSN nové peklo | ||
8. 8. 2002 | Jak odstranit Saddáma Husajna: britská média jsou nejednotná | ||
6. 8. 2002 | OSN nezveřejní zprávu o americkém masakru Afghánců | ||
6. 8. 2002 | Bushova válka "dobra proti zlu" dospěla do vesnice Hadžibirgit | ||
31. 7. 2002 | Jak na sebe Češi "navzájem dohlížejí" |
Budoucnost NATO a OSN | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
11. 9. 2002 | Rok po 11. září - Spojenci se neshodnou | ||
9. 9. 2002 | Při americké simulaci války proti Iráku Spojené státy prohrály | ||
8. 8. 2002 | Další zásah americké vlády proti mezinárodnímu trestnímu soudu | ||
18. 6. 2002 | Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze | Miroslav Polreich | |
18. 4. 2002 | Považují Spojené státy myšlenku kolektivní bezpečnosti za hrozbu? |