Řada zúčastněných totiž vidí důchodce jako množinu neurčitých až indiferentních prvků, s nimiž je nutno pracovat na bázi statistických dat. Teprve v okamžiku, kdy poslancova babička nebo senátorův strýček jsou dotčeni výší své sociální dávky se u našich ústavních činitelů vybudí sociální cítění a atakují orgány státní správy pohoršenými intervencemi na kvalitu právní úpravy, kterou sami hnětli, formovali a při projednávání provázeli množstvím nejrůznějších poučených příspěvků a hlubokomyslných úvah.

Vláda sociální demokracie se důchodům "věnovala" se zvláštním zájmem a zabývá se jimi v tomto duchu dále. Když už nedokáže přijít s racionální koncepcí důchodové reformy (budiž korektně řečeno, že ono to zdaleka není jednoduché), tak se alespoň pokusí pod tímto nápisem na štítě přemalovat firmu nositele pojištění. Když už v nějakém roce zvýšení důchodů neprovede, tak alespoň vymyslí nevýznamnou modifikaci zákonného ustanovení, na jehož základě se valorizace důchodových dávek provádějí. Když už se odhodlá důchodcům přidat tak málo, jak se dosud v historii nestalo, dlouho před tím o tom mluví a seniory udržuje v naději. Dobře si totiž uvědomuje, že senioři jsou významnou sociální skupinou.

Čtvrtina celé populace ale v mase voličů představuje mnohem větší podíl, protože ze "zbývajících" třech čtvrtin mají volební právo až ti, kdož dovršili osmnáct let věku. Mnohým důvěřivým stařenkám a staříkům stačí jen to, že o ně někdo projevuje zájem, "že by dal, jen kdyby měl z čeho". Tím se neříká, že jde o "geronty" v pejorativním významu tohoto slova, důvěřiví a bláhoví jsou samozřejmě zastoupeni ve všech věkových skupinách, společenská situace důchodců je však přeci jen specifičtější. Oni většinou jen čekají na to, co jim stát nadělí, jejich aktivní účast na ekonomickém dění je velmi ztížena množstvím subjektivních i objektivních faktorů. Z hlediska taktiky volebního boje nutno tuto rafinovanou dlouhodobou strategii ČSSD ocenit. Kdyby ODS více oslovovala důchodce a méně sázela na osobnost svého lídra, byť nepochybně zajímavou, mohla s největší pravděpodobností dopadnout jinak.

Nyní trochu konkrétněji. Podle platné právní úpravy (§ 67 zákona číslo 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů) se vyplácené důchody zvyšují (zpravidla) v závislosti na růstu úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem - a na růstu indexu reálné mzdy v definovaných obdobích. Důchody se nově (nyní poprvé) zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu, jsou-li ovšem splněna zákonem stanovená kritéria.

Zvýšení důchodů stanoví vláda nařízením, a to v termínu do konce září, což právě učinila. Zohlednila při tom určitým způsobem diferenci ve výši důchodů mezi tzv. starodůchodci a ostatními poživateli, kde rozhoduje zda důchod(y) byl(y) přiznán(y) před 1.1.1996 (starodůchodci) nebo po 31.12.1995. Rozdíl ve zvýšení činí 0.2 %. U starodůchodců se zvyšuje procentní výměra důchodu o 4 %, u ostatních o 3.8 %. Zvyšují se všechny typy důchodových dávek, nikoli tedy pouze starobní, jak je občas nesprávně uvádí.

Stručný příklad: Poživatelka plného invalidního důchodu (přiznaného po roce 1995) a vdovského důchodu (starobní důchod zesnulého manžela přiznám před rokem 1996), pobírá měsíčně 9310 Kč, z toho 6000 připadá plný invalidní důchod (procentní výměru) a 2000 Kč vdovský důchod. Částka 1310 Kč, připadající na základní výměru se nezvyšuje, procentní výměra vdovského důchodu se zvýší o 4 %, procentní výměra plného invalidního o 3.8 %. Od ledna 2003 bude tedy náležet celkem 9618 Kč (1310 + 6228 + 2080).

Přinášíme i orientační přehled o všech valorizacích důchodů provedených od roku 1990. Z rozsáhlé (681kb) tabulky je patrná četnost a hodnoty (procentní i pevné částky) použité v jednotlivých hromadných akcích. K této problematice ještě jednu poznámku. Ačkoli náhradový poměr (důchod/mzda) stále ještě nedosahuje stavu, který zde byl v roce 1989, zdánlivě paradoxně se zvyšují dávky starodůchodců více než penze ostatních. Před rokem 1990 však na tom byli důchodci relativně lépe, protože průměrná mzda byla nízká, a to přitom existovalo omezení maximální výše důchodů. Nyní, i když pevné omezení bylo zrušeno, je příjmová hladina i růst mezd podstatně strmější. Důchody, nyní nominálně vyšší, prostě "nestíhají", je to ovšem i z toho důvodu, že hodnotu zvýšení na základě nepřesných údajů stanovuje v konečném důsledku vláda.