Úvodem článku autorka hovoří o Carroll, jednadvacetileté narkomance, závislé na heroinu a kokainu, která financovala svou narkomanii prostitucí, vydělávala 150 liber za noc. Zákazníci, kteří si u ní kupovali sex, byli většinou obyčejní muži: znudění muži, pravidelní každotýdenní zákazníci. Rozhněvaní muži občas zabíjeli. Riziko bylo obrovské.

Předtím, než se Carroll seznámila s novinářkou, pracovala ve stejných ulicích jako jiná prostitutka, Michaela Haguová. Loni 5. listopadu krvácela Haguová na parkovišti v Sheffieldu, zalykala se krví, když se snažila z posledních sil poskytnout policistovi podrobnosti o tom, kdo ji smrtelně zranil. Kolem ležely použité kondomy z předchozích transakcí. Haguová měla devatenáct bodných ran. Zemřela v nemocnici, Carroll se vrátila do práce - heroin je neklidný pán.

Po dobu čtyř měsíců pracovala reportérka deníku Guardian na televizním dokumentu, jehož součástí byl i průzkum, který odhalil neuvěřitelně velké množství násilných útoků a vražd britských prostitutek. I vraždy těchto žen zůstávají často zcela bez objasnění a bez povšimnutí, i když jde o největší počet neobjasněných vražd v Británii.

Za posledních deset let bylo v Británii zavražděno nejméně 60 prostitutek - pravědpodobně více. Neznámý počet žen je nezvěstných. Většina případů vražd je vyřešena, ale ve třetině případů vražd prostitutek není vrah nikdy nalezen.

Když někdo zabije prostitutku, objeví se to v novinách jako malá noticka. Když jsou tyto ženy nezvěstné, nikdo o tom neinformuje. Stanou se posléze mrtvolou, nalezenou někde v příkopě, nebo prostitutkou, kterou někdo naposledy viděl u benzínové pumpy na dálnici.

V hlavním evropském městě prostituce, v Amsterodamu, byly za posledních pět let zavražděny jen dvě prostitutky. V Británii došlo k poslední vraždě prostitutky před čtvrt rokem. Oběti bylo 21 let, byla to narkomanka, užívající heroin a byla těhotná. Jméno oběti, Danielle Moorcroft, bylo rychle zapomenuto. O většině těchto žen se nikdo nikdy nedoví. Jejich úmrtí se málokdy dostane do celostátního tisku.

Znamená to, že je v Británii v ulicích zase nějaký hromadný vrah? Policie si to nemyslí. Před šesti lety se začalo systematicky vyšetřovat, zda nemůže být mezi vraždami prostitutek souvislost. Policie dospěla k závěru, že neexistují důkazy, že by existoval jeden hromadný vrah, ale že možná někteří muži zavraždili více než jednu ženu.

Během přípravy tohoto dokumentárního filmu chtěly prostitutky, které normálně nechtějí hovořit před kamerou ani se svěřovat novinářům, v televizi vystoupit. Většina z nich má strach. Ze všech žen, s nimiž produkce dokumentárního filmu hovořila, se stalo 73 procent za poslední rok terčem násilného útoku. Čtvrtina žen uvedla, že jim muži vyhrožovali nožem, anebo je skutečně bodli a osm procent prostitutek konstatovalo, že jim bylo vyhrožováno střelnou zbraní.

Většina narkomanek je v důsledku požívání heroinu vyhublá a neschopná se násilí postavit,. "Teď je úterý večer," řekla televiznímu týmu Carroll. "Vyspím se až ve čtvrtek, možná v pátek.

Donedávna pracovaly prostitutky v městě Sheffield v oblasti, sledované průmyslovou televizí. Vrazi nemají rádi televizní kamery. Avšak místní podniky si stěžovaly, a tak policie zahnala prostitutky do temnějších míst, kde nejsou kamery. A právě tam byla Haguová zavražděna.

Nový zákon, zakazující mužům zastavovat prostitutkám na ulici, vedl k podstatnému zhoršení jejich situace. Jen o několik týdnů poté, co vešel v platnost, k prostitutce jménem Sharon přijelo na ulici elegantní auto. Muž v něm byl nervózní, netrpělivý: policie je mohla chytit každým okamžikem. Sharon nastoupila. Muž ji vyvezl z města, na osamělou silnici na venkově, kde ji nikdo neslyšel, jak křičí. Hrůza trvala dvě a půl hodiny. Muž ji svázal, dal jí do úst roubík, zbil ji, znásilnil ji a škrtil ji. Když ji mlátil, křičel na ni: "Ty zasraná kurvo, vždyť tobě se to líbí." Sharon několikrát ztratila vědomí. Pak jí dal 40 liber (2000 Kč) a odvezl ji zpět do města. Sharon to neoznámila na policii. Konstatuje, že policie v Sheffieldu nemá s prostitutkami přílišné sympatie. "Je to verbež, zabíjí ji verbež, proč bychom se měli o to zajímat," řekl údajně jeden policista listu Sunday Times v roce 1995, po vraždě jedné prostitutky.

Mnoho usmrcených prostitutek jsou mladé ženy, které byly v dětství sexuálně zneužívány. Jejich vraždy teď veřejnost nudí.

V Liverpoolu přežila Anne-Marie útok od muže, který ji vyzvedl v dodávce, měl už v ní igelitové pytle z černého PVC a oprátku. Donutil ji nožem, aby přešla do zadní části vozu, pobodal ji, donutil ji, aby se svlékla a pak ji svázal. Dal na ni pytel z PVC. Podařilo se jí uniknout, muž byl zatčen a odsouzen: k 21 měsícům vězení. Rozsudek byl mírný, protože Anne-Marie byla prostitutka a nebyla donucena, aby do vozu nastoupila.

Forenyní psycholog profesor David Canter, který se specializuje na mužské násilí, konstatuje, že útok na Anne-Marie není netypický: "Násilníci jsou většinou normálním vzorkem populace zákazníků - jsou to lidi kolem třicítky, žijí v místě, často jsou dobře oblečeni. Při terapii na klinikách pochází násilí od lidí, mezi nimiž jsou vysocí armádní důstojníci, podnikatelé, lékaři, významné osobnosti v místní komunitě. Často naše studie potvrzují velkou míru násilí v rodinách - bití manželek a útoky na děti. Najdou-li tito muži možnost vylévat si své násilné tendence na neznámých ženách, mají menší pocit viny."

Psycholog, který vypracovával pro policii profily vrahů v nevyřešených vraždách prostitutek, si je také jist, že jde o úplně obyčejné lidi. "Oni nezabíjejí proto, aby si vyplnili nějakou sexuální fantazii. Zabíjejí, protože je lehké prostitutky zabíjet."

Glasgow je jedním městem v Británii, kde se policie zajímá o to, aby prostitutky zůstaly naživu. Po sedmi vraždách prostitutek v tomto městě došlo v policii ke změně vedení a politiky. Mimořádně schopná policejní velitelka, Nanette Pollocková, si uvědomila, že je pro prostitutky nebezpečné nutit je pracovat na nechráněných, vzdálených, izolovaných místech. Tak bylo ženám v Glasgow povoleno pracovat na prostoru osmi ulic - pokud budou dodržovat určitá pravidla. Musejí se chovat diskrétně. Je to kompromis, který většina lidí přijímá. Tyto ulice jsou dobře osvětlené a fungují tam průmyslové kamery, které dokáží zaznamenat čísla automobilů a tváře lidí. Skotská vláda také investovala v Glasgow 1 milion liber do projektu, jehož cílem je pomáhat ženám, aby opustily prostituci. Loni se 15 žen zbavilo závislosti na heroinu a 100 žen požádalo o pomoc při snaze opustit prostituci.

Carroll, kterou autorka dokumentárního filmu interviewovala zpočátku, je nyní nezvěstná.