PRAHA 14. července 2002

I. Úvod

Výkonná rada ODS na svém zasedání dne 17. června 2002 rozhodla o ustavení pracovní skupiny se zadáním vypracovat analýzu volební kampaně pro parlamentní volby 2002. Tento materiál soustřeďuje postřehy a názory uvnitř a vně ODS. Nemůže být úplným výčtem ať již pro malý časový prostor, či pro samotnou rozsáhlost této volební kampaně.

II. Analýza volební kampaně

II.1. Výchozí podmínky

Politická situace v ČR v minulých čtyřech letech byla dominantně ovlivněna výsledky parlamentních voleb v roce 1998. Po volbách se předsedovi vítězné ČSSD nepodařilo vytvořit vládu s KDU-ČSL a US (113 mandátů). Stejně tak lidovci a unionisté odmítli sestavit většinovou vládu s ODS (102 mandátů). Jako jediné řešení se ukázala být opoziční smlouva. Jakkoliv zajistila na celé čtyři roky stabilní prostředí, stala se též dominantním politickým tématem našich politických konkurentů. Opoziční smlouva a zejména ODS byly po celé čtyři roky intenzivně kritizovány. Kritika se stala stmelujícím faktorem vzniku 4Koalice, která v roce 2000 výrazně zvítězila v senátních volbách a uspěla též ve volbách krajských, kde se umístila na druhém místě za ODS.

Na začátku roku 2002 se 4Koalice začala rozpadat a skončila jako koalice KDU-ČSL a US-DEU. ČSSD obratně využívala dvojice odcházejícího premiéra Miloše Zemana a nového předsedy Vladimíra Špidly doplněné o populární politiky.

Volební kampaň je jen jednou ze součástí celkového působení strany na voliče.

S ohledem na vytrvalý útok proti opoziční smlouvě a ODS zahájila ODS dlouhou programovou volební kampaň založenou na pravidelném vnášení Témat dekády. Snahou bylo odpoutat se od kritiky opoziční smlouvy, ukotvit pevné voličské jádro a pozornost občanů nasměrovat na řešení konkrétních problémů naší země z pohledu ODS. Tato fáze kampaně byla zahájena 21. ledna 1. tématem dekády "ODS volí EU" a skončila 20. května 2002 Předvolební konferencí na Žofíně.

Heslem "Vstříc novému osudu" představeném na Předvolební konferenci byla zároveň odstartována horká fáze kampaně, která byla postavena na dnech ODS v regionu, nové grafice v národních barvách, prezentaci Václava Klause jako jednoznačného lídra a masové regionální kampani všech kandidátů.

Centrální volební štáb pracoval ve složení: Miroslav Beneš, Ivan Langer, Václav Mencl, Miroslav Topolánek, Martin Říman, Jan Vidím, Petr Mach a Petr Hájek. Volební štáb zajišťoval řadu produktů.

Jednotlivé regiony doplňovaly produkty kampaně o regionální prezentace, dárkové předměty a s výjimkou regionálních magazínů zajišťovaly distribuci k občanům. Tato distribuce byla zajištěna centrálně a v některých regionech selhala.

V souvislosti se snížením potřebného procenta preferenčních hlasů vedla řada kandidátů individuální kampaň. Grémium dne 28. května 2002 upozornilo, že individuální oslovování vyzývající pouze k použití preferenčního hlasování je nežádoucí a může vést až k návrhu na vyškrtnutí z kandidátky. Žádný region k tomuto řešení nakonec nesáhl.

II.3. Hodnocení

II.3.1. Volební výsledek

K volebnímu vítězství stačilo ČSSD v našich podmínkách roku 2002 získání 30,2 procenta hlasů. ODS skončila druhá a získala 24,47 procenta. Celkové volební vítězství se skládá z výsledků ve volebních krajích, okresech, městech, obcích a volebních obvodech. Z celkového počtu 14 volebních krajů zvítězila ODS pouze ve volebním kraji Praha a v kraji Libereckém. ČSSD zvítězila ve všech 12 zbývajících volebních krajích. ODS se na druhém místě umístila v osmi krajích a ve čtyřech krajích dokonce až na místě třetím.

Celkově tedy lze konstatovat, že ČSSD získala na úrovni volebních krajů 12 vítězství a dvě druhá místa. ODS získala dvě vítězství, osm druhých míst a čtyři třetí místa. KSČM získala na úrovni krajů čtyři druhá místa, osm třetích míst a dvě čtvrtá místa. Koalice získala 12 čtvrtých míst a pouze dvě třetí místa. Na úrovni okresů byla situace pro ODS ještě horší. ODS zvítězila ve všech pražských okresech a dále v okresech Praha - východ, Praha - západ, České Budějovice, Jablonec nad Nisou, Trutnov, Semily a Náchod. KSČM byla schopna na úrovni okresů dosáhnout třech vítězství, a to v okresech Tachov, Louny a Znojmo. Ve všech ostatních okresech v republice zvítězila ČSSD.

Z tohoto přehledu je zřejmé, že ČSSD zvítězila především díky silné a rovnoměrné podpoře na celém území republiky. Jediným problémem pro ČSSD byla velká města, ve kterých prohrávala s ODS. Oproti roku 1998 se však ČSSD podařilo své výsledky ve velkých městech výrazně zlepšit. Typickým příkladem tohoto trendu je zvýšení počtu odevzdaných hlasů pro ČSSD v Praze o 2,41 procenta. ODS naopak nezískala dostatečně silnou a rovnoměrnou podporu po celém území republiky a navíc výrazně ztratila ve svých tradičních baštách.

Důležité je také srovnání volebních výsledků v čase. Z tohoto hlediska je zřejmé, že ODS získala nejméně hlasů v dosavadních parlamentních volbách. Nejmenší zisk jsme získali jak v absolutních číslech, tak také v procentním vyjádření. ODS ztratila ve všech krajích, nejméně v Ústeckém (-0,72 procenta), nejvíce v Praze (-8,62). Celkově ODS ztratila 3,27 procenta hlasů.

Je pravdou, že hlasy ztratily také ostatní demokratické strany. Koalice ztratila nejvíce, přestože lidovci opět posílili. Jediným volebním subjektem, který hlasy získal, byla KSČM. Celkově vzato ztratila ČSSD 2,11 procenta hlasů (nejvíce v Ústeckém kraji -6,42 procenta, v Praze jako jediném kraji získala 2,41 procenta), Koalice ztratila oproti součtu hlasů pro KDU a US z roku 1998 3,53 procenta hlasů (se započtením hlasů pro DEU z roku 1998 byl její letošní propad ještě větší). KSČM oproti tomu jako jediná parlamentní formace získala více hlasů, a to o 7,48 procenta.

Volební úspěch KSČM vyžaduje hlubší analýzu. Podle našeho názoru si "noví voliči" obecně nepřejí návrat ke komunismu. KSČM volili proto, že mají pocity "křivdy" různého druhu a volili "protestně" tak, jako v roce 1998 volili ČSSD. Žádná jiná opoziční strana pro ně nebyla dost radikální.

Pokud se na výsledky podíváme z hlediska pravolevé škály, je zřejmé, že pravice prohrála a levice naopak dosáhla největšího volebního vítězství od roku 1989. Součet hlasů pro KSČM a ČSSD činí 48,71 procenta, zatímco součet hlasů ODS a Koalice (můžeme- li ji k pravici počítat) je pouze 38,74 procenta. Díky tomuto výsledku bude mít levice (KSČM a ČSSD) ve Sněmovně poprvé od roku 1993 většinu hlasů. Celkově vzato je třeba konstatovat, že pro ODS a pro pravici obecně je tento výsledek velkou porážkou a varováním do budoucnosti. Je zřejmé, že levice využije tohoto volebního vítězství pro konsolidaci a dalšímu upevnění svých pozic.

II.3.2. Důvody neúspěchu

Volební výsledek ODS a celé pravice má řadu příčin, ze kterých uvádíme:

1. válka na pravici,
2. špatná prodejnost opoziční smlouvy,
3. nejasně definovaná politika pro následující volební období,
4. nepřesvědčivý závěr volební kampaně.

II.3.2.1. Válka na pravici

Letošní volby byly téměř zrcadlovým opakem voleb z roku 1992. Levice tehdy šla do voleb rozdělena na mnoho vzájemně znesvářených subjektů, které se ostře napadaly a nebyly schopny vyslat jakýkoliv signál o své schopnosti spolupracovat ve vládě. Na pravici byla tehdy situace přesně opačná. ODS, ODA, KDU-ČSL a KDS počítaly se spoluprací již před volbami a vysílaly veřejnosti srozumitelné společné poselství o odhodlání transformovat českou společnost. O deset let později se situace obrátila. Nesocialistické strany nebyly schopny najít společnou řeč a dokonce ani navzájem nepotvrdily prioritu pro vytvoření společné koaliční vlády. Levice naopak vystupovala velmi jednotně a důvěryhodně. ČSSD se podařilo udržet si dostatečný odstup od KSČM, aby neztratila své středové voliče, a KSČM zbytečně netlačila ČSSD ke zdi. Obě strany se systematicky věnovaly boji se svými pravicovými protivníky. Mezi ČSSD a KSČM byly sice názorové rozdíly, ale rozhodně ne "válečný stav", jako tomu bylo a je ve vztazích mezi ODS a Koalicí.

Tato situace fakticky znemožnila vytvoření varianty pravostředové vlády a tím mohla odradit řadu pravicových voličů od účasti ve volbách. Výše popsaná situace nevznikla náhodou a nyní. Jejím počátkem byly spory o míru vlivu ve vládě bez ohledu na volební výsledky, pokračovaly sporem o termín sociálně-tržní hospodářství započatým na podzim 1994 atd. V jistém smyslu šlo i o zahraničněpolitickou orientaci státu, kde na jedné straně stála anglosasky orientovaná ODS a na druhé straně především do německého prostoru zaměřená křesťanskodemokratická KDU-ČSL. Dnes vystupuje tento spor v podobě boje o Evropskou unii. Skutečnou podstatou popisovaného sporu ale nejsou tato (bezesporu důležitá) témata, ale zápas o dominantní postavení na pravici.

Rozdělení sil na pravici v poměru 2:1:1 (ODS versus KDU-ČSL a ODA ve vládě po volbách v roce 1996) resp. 2:0,5:0,5 (reálný volební výsledek v roce 1996) se mnoha politikům z menšího tábora a později i z ODS nelíbilo. Domnívali se, že bude možné tento poměr sil změnit a vybudovat z KDU-ČSL českou CDU se 40 procenty hlasů a ODS odsunout do role sedmi procent německé FDP. Tato ambice stála v pozadí koaličních sporů v Klausových vládách a byla i hlavní příčinou pádu druhé Klausovy vlády na podzim roku 1997. Boj na pravici neutichl ani v roce 1998, a naopak se ještě vyostřil po uzavření opoziční smlouvy.

Ani realita socialistické vlády nepřivedla nesocialistické strany ke spolupráci. A tak i v roce 2002 šla ODS do parlamentních voleb ve velmi nevýhodné pozici toho, kdo měl otevřený boj na třech frontách. Bojovali jsme s KSČM (z principu), s ČSSD (hlavní protivník) i s Koalicí (boj o dominanci na pravici). Kromě toho jsme navíc měli otevřenou ještě bojovou frontu s panem prezidentem. ČSSD oproti tomu měla uzavřené faktické příměří s KSČM a totéž aranžmá s Koalicí a s prezidentem. Mohla se tedy plně věnovat boji se svým hlavním soupeřem, kterým je ODS. V tomto boji také mohla zúročit všechny své zkušenosti a síly. Zkušenosti z historie ukazují, že na více frontách nelze dlouhodobě úspěšně válčit. To se ukázalo i v případě ODS.

II.3.2.2. Špatná prodejnost opoziční smlouvy

Po parlamentních volbách 1998 se ODS z nedostatku jiných možností politického uspořádání rozhodla (opět státotvorně) uzavřít s ČSSD opoziční smlouvu a poté toleranční patent. ČSSD získala stoprocentní kontrolu nad exekutivou, ODS křesla předsedů obou komor parlamentu a předsedů významných parlamentních výborů podle poměrného zastoupení. Součástí opoziční smlouvy byla dohoda o reformě volebního systému, která ze známých důvodů ztroskotala.

Opoziční smlouva nezměnila poměr sil na pravici, který tak zůstává i po letošních parlamentních volbách stejný, jako tomu bylo od roku 1992. Z tohoto hlediska byla opoziční smlouva úspěšná pro ODS. Samozřejmě, že opoziční smlouva měla pozitivní efekt pro ČR, ten však byl přičten vládě, tedy ČSSD.

Sociální demokracie na opoziční smlouvě vydělala. Podařilo se jí udržet v poměrně dobré kondici svou vládu po celé volební období a vyvarovat se vnitropolitických napětí. Pokud taková napětí vznikla, dokázala ČSSD obratným manévrováním vyjít z konfliktů jako vítěz, nebo alespoň s remízou. Bylo tomu tak jak v případě výzvy "Děkujeme, odejděte", tak také při krizi v České televizi a při uvalení nucené správy na IPB. ODS naopak na těchto krizích nezískávala, částečně také díky své "státotvornosti". Velkou roli v těchto kauzách hrála média, která se ve své většině po celé volební období stavěla proti opoziční smlouvě a proti ODS.

To, že se stala opoziční smlouva terčem časté a tvrdé kritiky soupeřů, tolik nevadilo. Horší bylo, že se stala terčem kritiky mnoha členů ODS a také mnoha našich voličů. Velká část našich příznivců byla toho názoru, že ODS opoziční smlouvou zradila svá hodnotová východiska. Velmi málo voličů pochopilo, že se ODS a celá pravice po parlamentních volbách 1998 dostala do defenzívy a že se již nevede boj o prosazení záměrů ODS, ale naopak boj o zabránění prosazovaní záměrů ČSSD. ODS v tomto uspořádání musela hrát roli brzdy a organizátora boje na zdrženou. Tuto zásadní změnu role ODS v politickém systému bylo velmi obtížné vysvětlit našim voličům.

V zásadě lze říci, že opoziční smlouva přinesla velký prospěch ČR, velký prospěch ČSSD, a velmi omezený prospěch ODS.

Předvolební připuštění možnosti vytvoření "velké" koalice může být jedním z důvodů, proč řada voličů ODS k volbám nešla.

II.3.2.3. Nedostatečně atraktivní nabídka pro příští volební období

Problémem volebního programu ODS nebyla jeho složitost a podrobnost. Podstatným problémem byla jeho přílišná otevřenost v nepopulárních otázkách, například důchodová reforma, potřeba redukovat administrativu apod., čímž jsme se stali "nositelem špatných zpráv". To se nakonec projevilo při všech televizních debatách. ČSSD zvítězila mimo jiné z toho důvodu, že na otázku: "Co nabízí Vaše strana voličům?" měla stručnou, srozumitelnou a výstižnou odpověď. Zněla takto: "Nabízíme moderní sociální stát." Když se moderátor zeptal, co to je, začal Vladimír Špidla hovořit o demokracii, tržním hospodářství, sociálním zabezpečení a o tom, že zabrání zavedení školného a placení zdravotnictví. V jiných pasážích se dokonce zmiňoval o tom, že uvažuje o zavedení léků "zdarma" pro občany starší 70 let. Toto poselství bylo každému jasné a vzbuzovalo velkou důvěru.

Politici ODS neměli dostatečně srozumitelné alternativní odpovědi. Říkali jsme, že ODS volí národní zájmy, EU, bezpečí země, nízké daně atd., ale nedokázali jsme pojmenovat výsledný produkt, který by byl alternativou k termínu "moderní sociální stát". Nedokázali jsme občanům sdělit, že "neexistuje oběd zadarmo", že bohatství je nutno nejprve vytvořit a až pak rozdělovat, že trh je nástrojem, který dává všem stejnou šanci, zkrátka, že náš program je pro každého, nejen pro bohaté a úspěšné.

Témata dekád byla zajímavá a dobrá myšlenka a přinesla svůj efekt. Lednové zahájení tématické kampaně nám přineslo prolomení médii dlouhodobě vytvářené image ODS jako pouze "mocichtivé" strany a tím upevnění našeho voličského jádra daleko před volbami (viz pražské preference). Podle našeho názoru nám také přineslo zisk voličů od drobením se znevěrohodněné koalice. Chyběl však smysluplný závěr tohoto projektu, který by jednotlivá témata spojil do srozumitelného sloganu.

ČSSD přistoupila k přípravě svého volebního programu opačně. Nevěnovala se příliš podrobnostem, a naopak hrála vše na obecná hesla "moderní sociální stát", "vláda, která myslí na lidi", "chceme váš úspěch" atd. Tento její postup se ukázal jako účinný.

II.3.2.4. Nejasný závěr volební kampaně

Jediným kritériem úspěchu volební kampaně je volební zisk. Z tohoto hlediska je zřejmé, že volební kampaň nebyla úspěšná. Důvody neúspěchu volební kampaně jsou:

• nejednoznačná definice nabízeného produktu,
• zaměření závěrečné fáze kampaně.

Jak již bylo zmíněno, ODS se nepodařilo výstižně zformulovat svou představu o budoucnosti ČR do jednoduchého sdělení. Jednotlivá témata dekády více či méně oslovovala určité části veřejnosti, ale scházelo celkové oslovení voličů. Dobře je to patrné na srovnání s lety 1992, 1996, 1998. V roce 1992 jsme měli vizi transformace, v roce 1998 boj o udržení parlamentní demokracie. O co jsme vlastně bojovali letos? Bojovali jsme na mnoha frontách s mnoho detaily, ale scházel nám "celkový příběh." Ten se naopak povedl vytvořit ČSSD.

Tato skutečnost se projevila po ukončení témat dekády a zahájení horké fáze volební kampaně.

Heslo "Vstříc novému osudu" nebylo dobrým tahem. Můžeme mít výhrady různého typu k předvolebním průzkumům, ale určité trendy z nich lze vyčíst. Z průzkumu, který dělal STEM pro LN, je zřetelně vidět, že křivka ODS začala klesat v období po začátku června, tedy po přehození výhybky, jakoby bez ukončení projektu "témat dekády" a rozjetí projektu "vstříc novému osudu". To jistě nebyl jediný důvod pak již trvalého poklesu (dalšími byly nepochybně rozjezd kampaně ČSSD - zpočátku jsme byli jediní, odstoupení pražského exprimátora a zvýšení útoků politických konkurentů a médií proti ODS - viz analýza agentury Newton IT).

Rovněž naše závěrečné heslo "Zastavte socialisty, národ volí Klause" nebylo vhodné. Ukázalo se to téměř okamžitě, protože někteří členové ODS tento plakát jako nepovedený odmítali vylepovat. Mnozí jej stříhali na polovinu a používali pouze první část. Toto heslo zkrátka nezískalo podporu ani v řadách ODS a neoslovilo a nemobilizovalo naše voliče. Do kontrastu je třeba postavit srozumitelná a účinná hesla ČSSD. Především jejich závěrečná výzva "ROZHODNĚTE, chcete vládu, která myslí na lidi? Volte ČSSD." byla účinná.

Sporné jsou reakce na telefonickou kampaň. K této novince v českých volebních kampaních voliči podle našeho názoru zaujali stanovisko především na základě převážně negativní reakce médií a nevoličů ODS. Výsledný efekt nechceme hodnotit, protože zisky a ztráty nemáme kvantifikovány.

Velkou roli v našem volebním neúspěchu sehrála celková atmosféra v zemi. Od roku 1996 došlo ke značnému pohybu veřejného mínění směrem doleva. Sociálnědemokratické uvažování je dnes hlavním proudem, zatímco jiné druhy ideologické orientace jsou v defenzívě. Důvody tohoto stavu jsou jednak dopady hospodářské transformace na široké vrstvy veřejnosti, jednak nepřátelské naladění médií vůči ODS a tradiční levicová inklinace české společnosti.

Okresů, kde nezaměstnanost přesahuje deset procent, je již mnoho a navíc se jedná v mnoha případech o nezaměstnanost dlouhodobou. V těchto okresech nikoliv náhodou sílí KSČM. Pokud chce ODS znovu uspět ve volbách musí nabídnout srozumitelné řešení na celostátní, regionální a komunální úrovni.

Nepřátelské naladění médií proti ODS je skutečností potvrzenou mnoha průzkumy a navíc se jedná o situaci trvající již několik let. Je pravda, že vůči ČSSD nejsou média rovněž příliš přátelská, ale celkově je na tom ODS z demokratických subjektů nejhůře. V takovém prostředí se jen velmi těžko daří předat poselství ODS k voličům. KSČM tuto situaci řeší udržováním vlastního deníku. ČSSD vydává v Právu každý týden dvoustranu svých informací. Koalici nahrávají MfD a LN. ODS nemá k oslovení veřejnosti adekvátní prostředek. Tato situace se v následujícím volebním období ještě zhorší. ODS proto musí uvažovat o vlastním mediálním zajištění.

Tradiční levicová inklinace české společnosti je dlouhodobý problém, který budeme těžko překonávat. Z výsledků voleb v jednotlivých městech a obcích je zřejmé, že ČSSD k dosažení vítězství vůbec nepotřebuje členskou základnu. My naopak v obcích bez členů ODS pravidelně prohráváme. Z toho je vidět, že občané volí ODS pouze tehdy, když vidí konkrétní výsledky práce konkrétních členů ODS. Tato skutečnost je výzvou k získání co nejvíce nových členů a postavení co největšího počtu kandidátek ODS v nadcházejících komunálních volbách.

II.3.3. Hlavní soupeř - ČSSD

Jakkoliv na podzim minulého roku se hlavním rivalem ODS jevila 4Koalice, v průběhu kampaně se jím stala jednoznačně ČSSD.

Pro pochopení důvodů našeho volebního neúspěchu je dobré podívat se na atraktivitu ČSSD, která měla jasně definovaný produkt, silný tým osobností a dokázala zúročit vládní pozice.

ČSSD nabízela voličům "moderní sociální stát". Pod tímto termínem se přitom nacházel celá řada atraktivních slibů pro široce pojaté cílové skupiny. Měla desítky slibů rozdaných během výjezdních zasedání vlády. Všechny tyto sliby měly přitom pouze malou závaznost, a jsou tedy v podstatě nevymahatelné. ČSSD si tak zároveň nezmenšila manévrovací prostor pro vládnutí. Sliby však byly ve svém souhrnu velmi účinné. Například v kategorii prvovoličů ČSSD jasně zvítězila. Velkou roli hrálo rovněž to, že ČSSD nemluvila o ničem negativním. Lidé jakoby zapomněli na přísloví: sliby-chyby.

Tým populárních osobností ČSSD je druhým významným důvodem úspěchu ČSSD. K volebnímu úspěchu ČSSD velmi přispělo Zemanovo ohlášení odchodu ze scény a jeho práce pro stranu z pozice odcházejícího. Díky tomu se ČSSD mohla fakticky i symbolicky vyvázat z opoziční smlouvy a zahájit kampaň s "novým týmem". Špidla vsadil na Buzkovou, Tvrdíka, Grosse a Součkovou a tato sázka se ukázala jako správná. Sestava osob reprezentujících ČSSD na billboardech a plakátech byla atraktivní a oslovovala všechny druhy voličů. ČSSD velmi prospělo zapojení nejpopulárnějších politiků Buzková a Gross do volební kampaně. Proti těmto lídrům neměla ODS dostatečně účinnou protizbraň. ČSSD tak zúročila skutečnost, že v žebříčku popularity politiků má v posledních měsících pravidelně nejméně šest svých lidí a někdy ještě více. ODS naopak v těchto žebříčcích nemá téměř nikoho.

ČSSD zúročila vládní pozice a vytěžila z tlaku ODS na výměnu neschopných ministrů. Z jednotlivých ministrů se staly mediální hvězdy. Velmi zruční v tom byli Gross a Tvrdík a ani ostatní nezůstávali příliš pozadu. Vládní výjezdy byly sice populistické, ale účinné, často i na naše politiky. Podceňovat nelze ani několikeré zvýšení platů státních zaměstnanců a přijetí zákona o státní službě, které se jednoznačně projevilo ve volebních preferencích těchto voličů.

Celkově je třeba konstatovat, že ČSSD vládla v období 1998 - 2002 z hlediska voličů více méně úspěšně. To, že vláda ČSSD zemi zadlužila, zajímá velmi málo občanů. Problém splácení totiž nastane až v budoucnu.

II.4. Závěr

Vítězství ČSSD v parlamentních volbách 2002 je neúspěchem ODS. Nové rozložení politických sil změní charakter ČR. Síla levice je nyní taková, že bude schopna změnit některé zásadní parametry režimu včetně například lustračního zákona. Do roku 2006 se ČR bude pohybovat výrazně doleva. Naše možnosti tento pohyb zastavit, nebo zpomalit budou daleko menší než v období 1998 - 2002.

III. Doporučení

Zápas s levicí, který nás v následujících letech čeká, je obrovská příležitost a výzva. Důvěru nám dala čtvrtina voličů, a ti od nás očekávají jasný a pevný postoj, protože jsme pro ně po těchto volbách jedinou hodnotovou alternativou proti levici a levému středu.

Poprvé od roku 1990 je tak velká strana v opozici "bez přívlastků". Rýsující se vláda bude v zaslepenosti svého sociálního inženýrství dělat velké chyby a bude jen na nás, zda je dokážeme politicky zúročit.

Musíme také využít svých pozic v komunální a regionální sféře k prosazování cílů ODS, nikoliv získávání dotací. Určitou možnost zpomalovat práci levice nám poskytne také Senát. Proto bude třeba věnovat velkou pozornost senátním volbám a nepřipustit vznik majority KSČM a ČSSD v Senátu.

Čeká nás mnoho práce, při které bychom měli vycházet s následujících principů:

1. Naslouchat především hlasu 25% voličů ODS, jejichž názory jsme se zavázali hájit. Především je musíme co nejdříve oslovit pro úspěch v senátních a komunálních volbách.
2. Jasně a srozumitelně vymezit pozici ODS v nově se tvořícím povolebním politickém uspořádání a naplnit ji odpovídající činností.
3. V souladu s rozhodnutím předsedy ODS uspořádat v prosinci 2002 řádný kongres, který zaujme stanovisko k celému volebnímu roku 2002.
4. Příští ideovou konferenci ODS zaměřit na způsob prezentace ideové a programové pozice ODS v současném rozložení politických sil v ČR.
5. Neprodleně zahájit přípravu podzimní volební kampaně. Navrhujeme, aby míra odpovědnosti za styl kampaně a výsledky voleb byla výrazně přenesena na regiony.
6. Koncem srpna uspořádat pracovní seminář lídrů komunálních kandidátek a senátních kandidátů k podzimní volební kampani.
7. Nekompromisně odhalovat slabiny vlády a jejích členů, poukazovat na ně a nedopouštět se stejného. Nositelem korupce vždy byla levice.