Když bylo před necelými devíti měsíci zavedeno euro, jeho tvůrci vytvořili jeden nesmírně důležitý mechanismus, jehož prostřednictvím se mělo euro stát silnou a vlivnou měnou. Všechny členské země EU, které zavedly euro, se zavázaly, že budou usilovat o vyrovnaný rozpočet a dosáhnou ho do roku 2004. Nyní byla tato lhůta zrušena pro čtyři hlavní země Evropské unie, včetně tří největších ekonomik, užívajících nyní euro. Byla oznámena nová lhůta, rok 2006, avšak jestliže je možno jednu lhůtu jen tak zrušit, jakmile vzniknou první potíže, jakou důvěryhodnost má každá další ohlášená lhůta?

Ekonomické oživení v eurozóně stagnuje. Podle některých pozorovatelů se v létě růst ekonomiky v eurozóně zcela zastavil. Důsledkem toho je malé sebevědomí spotřebitelů, lidé nevydávají peníze, roste nezaměstnanost.

Tak by vlády rády eurozónu hospodářsky nějak stimulovaly. Buď snížením daní, anebo zvýšením veřejných výdajů. Jenže nemohou. Všechny země, které užívají euro, uzavřely tzv. Pakt růstu a stability. Jeho účelem bylo zabránit vládám, aby řešily hospodářskou stagnaci ve své zemi tím, že začnou utrácet peníze. Tento pakt přísně omezuje fiskální politiku členských zemí, tedy jejich daňovou politiku a politiku veřejných výdajů. Ty země, které tento pakt podepsaly, nesmějí mít větší rozpočtový deficit než tři procenta HDP v každém roce. Zemím v eurozóně byl dán čas do roku 2004, aby dosáhly takto přísně vyrovnaného rozpočtu, avšak v úterý byla tato lhůta prodloužena až do roku 2006.

A ve středu vyšlo najevo, že Německo, Francie, Itále a Portugalsko nedokážou splnit tento limit ani do roku 2006. Evropa totiž nyní trpí hospodářskou stagnací a úkol snížit deficit je velmi obtížný.

Pakt stability je absolutně zásadní součástí systému, který podporuje euro. Britští oponenti eura poukazují na zjevné rozpory tohoto systému:

Systém eura byl založen tak, že obsahuje obrovský rozpor. Existuje jediná, jednotná měnová politika,a tedy jediná úroková míra. Jenže co se týče fiskální politiky, daňové politiky a výpůjčkách vlády, v systému existuje jen mlžení. Vlády se snaží fiskální politiku řídit nějak a navzájem své kroky koordinovat s ostatními členskými zeměmi. Teď se to všechno rozkládá, protože systém není dostatečně pružný. Řádným řešením by byl řádný, velký, evropský rozpočet, do kterého by všichni evropští občané přispívali svými daněmi, a toho rozpočtu by bylo využíváno na pomoc oblastem v ekonomické krizi. Avšak pokaždé, kdy něco takového bylo v Evropě navrženo, politikové se zalekli veřejného mínění a usoudili, že žádní občané nebudou ochotni platit evropskou daň, protože nikdo nemá pocit, že je "Evrropan". Takže existuje politická realita a vedle toho ekonomická realita. Dokud tyto dvě reality nedokáže skutečná evropská ekonomická vláda sloučit, euro bude velmi nestabilní měnou, která bude vytvářet obrovskou nezaměstnanost.

Minulý týden vyvolal Neil Kinnock, viceprezident Evropské komise, určité vzrušení, když navrhl, že by Británie klepala na otevřené dveře, kdyby požadovala, aby byl Pakt stability zrušen jako podmínka pro vstup Británie do eurozóny. Pro evropské země je tento Pakt stability přítěží. Jenže problém je, že po jeho zrušení by jednotlivé evropské země mohly zvyšovat svůj deficit, jak by chtěly, a tak oslabovat euro.

Zrušení paktu stability by vyřešilo dva problémy. Vlády v eurozóně by pak směly využívat snížení daní a zvýšené veřejné výdaje na stimulaci ekonomického růstu. Británie by tak mohla tvrdit, že eurozóna přijala britské principy a že tedy Británie může do eurozóny vstoupit. Problémem však je, co by z eurozóny zůstalo. Euro bez paktu stability je ekonomicky naprosto neprobádaným územím.

Kritikové eura argumentují:

Určité mírné uvolnění paktu stability evropské měnové unii nikdy neposkytne dostatečné množství volnosti, vzhledem k tomu, že existuje jednotná úroková míra. Německo poruší předpisy ohledně deficitu i po jejich uvolnění. Francie je ve svěrací kazajce eura, ekonomice se tam nedaří, roste tam nezaměstnanost, avšak musejí plnit pakt stability. Je to celé fata morgána. I po uvolnění to bude stále nepružné.

Euro bylo založeno na základě fiskální politiky, jejímž účelem bylo bojovat proti inflaci. Současným problémem však není inflace, ale recese. A vypadá to, že ekonomická politika eurozóny je plná nedostatků. Stoupenci eura i jeho odpůrci se těší na zrušení paktu stability, který nezajistil hospodářský rozkvět.