Je skutečně pravda, že revoluce v Rusku v roce 1917 byla finančně podporována ze Západu? Byl Lenin skutečně vybaven velikým balíkem peněz a jenom díky jim mohl revoluci udělat?

Bylo to proto, že Lenin kdesi sehnal sympatizanty - a tím i peníze - pro svou velkou ideu?

Nebo se spíše komusi hodilo, že existuje utopický blázen Lenin, který je schopen rozložit Velkou říši na Východě a ještě věří tomu, že dělá dobrou věc? Samozřejmě proto, že kapitalisté počítali v dlouhém výhledu s tím, že nakonec obsadí všechny nerostné zdroje surovin, které mají (a teprve budou mít!) nedozírnou cenu?

(Na tomto místě poznamenejme, že vývoj k tomu sice pomalu, ale přece jen jednoznačně směřuje. Český "podnikatel" Kožený slíbil bohatým Američanům výhodné zúročení jejich "investic" pomocí kupónové privatizace v jedné z bývalých sovětských republik. Kupodivu místní mafie vše prohlédla a Kožený a s ním i američtí herci a jiní investoři zaplakali. Nevadí, dnešní ruská mafie si "své" bohatství sice uhlídala, ale až bude v Rusku transparentní ekonomické prostředí, bude možné zdroje legálně a především bezpečně koupit. Západ má nepoměrně více kapitálu.)

Položme si otázku:

Jaké máme dnes představy o skutečných příčinách chování velmi vlivných a velmi bohatých lidí? Chtějí spíše víc a víc v prvé řadě zmnožovat své bohatství (někdy později je samozřejmě použijí na dobrou věc) nebo všechny své disponibilní peníze ihned investují do dlouhodobých projektů "aby byl svět lepší", podobně jako to činí George Sörös?

Změnila se nějak doba? Jak tomu bylo před sto lety? Vybavili Lenina penězi pragmatičtí ekonomové a politici, aby si zvýšili svou moc, nebo filantropové, kteří chtěli předběhnout vývoj lidstva a snést spravedlivou Utopii na zem?

Bylo hlavním cílem VŘSR rozložit carskou říši a posléze ji ovládnout? A nebo tyto plány překazil Josef Visarionovič Džugašvilli Stalin, který pochopil skutečné mezinárodní vztahy? - Tedy, že Západ usiluje o dobytí ruských nerostných zdrojů, a proto udělal vše, aby tomu zabránil? Přece proto preventivně považoval všechny okolo za agenty a jednoho po druhém zcela bez milosti - v národním zájmu - odstraňoval.

Ale co teď? Co se Stalinem, kterého se nelze zbavit, protože kvůli jednomu našemu agentovi neváhá zabít statisíce?

A nemusel pak Západ najít na pomezí Rakouska a Německa dalšího blázna, který tu špinavou práci udělal?

Je faktem, že Hitler a Němci svedli obrovský boj se Stalinem a tedy se stalinským komunismem za nás. (Mimochodem, zde možná leží některá ideová východiska neonacismu).

Vždyť se nad tím zamysleme - Rusko vykazovalo pod tvrdou Stalinovou diktaturou vysoký ekonomický růst. A výkonná ekonomika znamená vždy i výkonnou armádu. Pokud by se Rusko zcela nevyčerpalo bojem s fašismem, zcela jistě by se stalo světovou hrozbou. Bylo by v prvé řadě ideovou hrozbou pro všechny kapitalisty - myšlenka světové komunistické revoluce by začala velmi, převelmi nabývat na realitě. A pak samozřejmě i vojensky, geopoliticky.

Pokud by v Německu nebyl Hitler - a dnes se již zcela otevřeně hovoří o tom, že byl podporován finančně i ze Západu - kdo by zastavil Stalinovu expanzi? Co by se stalo, kdyby Stalin měl možnost se třeba ještě dalších 10-20 let neomezeně vyvíjet?

Každý člověk hledá a nachází své souvislosti. Zřejmě ani nemusel být Stalin psychicky příliš narušen, aby se bál západních agentů, kteří chtěli zničit jeho zemi. Toto téma je na Západě stále tabu. Jsem zvědav, zda se někdy dočkáme otevření západních archivů.

Podobně na tom byl i kubánský vůdce Fidel, snad poslední revolucionář. Můžeme se radovat, že USA a někteří další partneři konečně začínají chápat, že cesta zvyšování napětí a konfrontace je cestou do pekel. Izolace nikam nevede a hlasy "české pravice", které kritizovaly snahu zmírnit sankce proti Kubě jsou dětsky opožděné.

Podobně i Čína - místo ideové konkurence je lepší ekonomická spolupráce. Země provázané mnoha a mnoha ekonomickými zájmy jednotlivých vlastníků spolu bojovat nebudou.

Umím si představit, že osobní zájmy se umí zamaskovat za ideologii tak dokonalou, že působí jako virus. Ideovým komunistům zdůrazněme, že každá společnost JE hierarchicky uspořádána, že heslo francouzské revoluce volnost, rovnost, bratrství lze pochopit zcela mylně, jako bychom si byli všichni rovni. Je dobré říct nahlas, že tomu tak není, mezi lidmi jsou propastné rozdíly.

Existují lidé výjimeční a v mnoha ohledech dokonalejší, pro většinu z nás může být čest již jen pobývat v jejich přítomnosti. Též, bohužel, existují lidé, kteří se teprve jen proklubávají k základům lidství. Je smutné, že někteří z nich našli své působení v politice, kde uspokojují své ego mylnou představou, že pomáhají svému národu...

Ale zpět ke komunismu: Co se stane, když se začne pracujícím podsouvat myšlenka, že "ti nahoře" je okrádají, že výrobní prostředky patří těm, kdo s nimi pracují, atp.?

A na druhé straně - kdo z vlastníků by pracoval, když zaměstnanci produkují dostatek hodnot, že?

Chyba marxistické teorie spočívá v mylném pohledu na společenský vývoj. Myslím, že není možné změnou výrobních a vlastnických vztahů předběhnout složitý osobnostní vývoj, či, chcete-li, "karmu". Nelze prostě člověka nějak "vytáhnout" k vyššímu stavu bytí. A jenom o bohatství, které pochází z poctivé práce, se člověk naučí dobře starat.

Pokud není člověk tak vyspělý, aby pracoval - též pro druhé - rád a dobrovolně, zcela zákonitě bude využívat každou situaci vždy nejprve ve svůj osobní prospěch, jeho práci za něj může udělat někdo jiný, atd...

Tato obecná lidská vlastnost se jmenuje egoismus.

Myslím, že takto uvažuje mnoho voličů komunistů - vidí v mnoha podnikatelích spíše vlastníky nerostných zdrojů, továren či půdy, kteří ke své vysoké životní úrovni přišli bez vlastního přičinění.

Jistě každý skutečně odpovědný člověk tvoří skutečné hodnoty, nežije na úkor lidí pracujících, na úkor svých dětí či svých předků či dokonce na úkor přírody.

Chyby nehledejme v politickém systému, hledejme je v charakteru dnešního živého člověka, který není dokonalý. Uvědomme si, že každý společenský systém je charakteristický tím, jakým způsobem, jak eticky a jak účinně tyto naše lidské chyby hlídá, jak je minimalizuje.

Nejvyšším současným ohrožením je vznik skryté mafie, která rozhoduje o nás bez nás.

Nebojujme proti často dětským a naivním komunistům, ale proti protřelým světákům, kteří často mění tvář a slovo je pro ně ničím.

Nebojím se teorie komunismu či komunistů-lidí. Bojím se zlých a arogantních lidí, kteří mají zkratkovité a heslovité myšlení, neúplné vzdělání a především drzé čelo určovat druhým jejich osud. Často také vědí, co je lepší pro celé lidstvo.

Myslím, že nárůst moci KSČM odvádí naši pozornost od skutečného problému. Tím je velmi nebezpečný jev - zase dochází k prorůstání moci politické a ekonomické, která vede k politickému systému s názvem plutokracie. Ti, kteří ji tvoří, se podporují, aniž se znají. Politici, média a část podnikatelů jsou na jedné lodi, protože mají společné finanční zájmy.

Pokud se KSČM začlení do politického systému, její jednotliví lidé pravděpodobně také pochybí, stejně jako většina politiků před nimi. Taky se namočí do systému korupce a osobních výhod - zůstanou pouze u krásné rétoriky, tak, jak jsme na to byli zvyklí před rokem 1989.

Václav Klaus bude dál odvádět pozornost od skutečných příčin - místo proti korupci a mafii bude dál a dál bojovat proti "socialistům". Jakoby lidé pravicoví byli lidé čestní a levicoví zase pouze zlí zloději. Už toho nechme...

Ve volbách v roce 2002 nešlo bohužel (!!!) o srovnávání kvality myšlenek, ale pouze o srovnávání kvality image politických stran. Média vytvářející veřejný prostor mezi námi, byla a jsou fascinována sama sebou a vyhledávají magnetičtější a magnetičtější témata, ta přitahují větší a větší pozornost a tím roste cena vysílacího času - reklamy.

Moderní svět je bojem o pozornost. Můj čas u TV jsou peníze pro TV.

Je-li podnikání práce za účelem dosahování zisku, je prioritou TV médií dosáhnout maximální ceny vysílacího času.

Nevím, jak z tohoto bludného kruhu ven. Média měla velikou možnost pořádat každý den před volbami dvouhodinové odborné debaty - jistě by to zaujalo řadu diváků. Mohla pozvat odborníky místní i světové, politiky naše nebo dokonce i zahraniční - nic takového se nestalo.

Můžeme se jen ptát, proč tomu tak bylo. Je možné, že novináři jsou tak zahledění do sebe, že již nevnímají předvolební dobu jako dobu hledání a srovnávání myšlenek a žádné diskuse nechtějí, prostě proto, že od nich již žádné objevné myšlenky neočekávají. Možná soudí situaci v ČR podle svojí kapsy - vždyť je vše v pořádku! Kdo chce, ať pracuje! (Průměrný plat těch novinářů, kteří určují trendy v politice, je okolo 30 000 Kč.)

Druhá varianta, kterou si umím představit, je mnohem horší.

Světové vládnoucí a tedy finanční elity mají dokonalé psychologické a společenské know-how na vytváření společenských nálad. Již dávno umí ve společnosti vyvolávat emoce (tématy Temelín, Benešovy dekrety, Gripeny) a tak určovat celým zemím směr politické orientace. Umí ovládat emoce špičkových novinářů a ti svým působením již sami a svobodně dál ovlivní veřejné mínění - podle svých představ.

Předvolební pořad ČT Bez imunity, kde se "demokratické" předvolební diskuse účastnily vždy všechny strany parlamentní a pouze dvě další z pětadvaceti, nevznikl náhodou.

Předvolební prostředí bylo nastaveno tak, aby vyhrály strany parlamentní.

Nelze očekávat, že snaživí a aktivní občané-politici ve střetu s mnohaletými politiky-profesionály mohou před diváky obstát.

Každý hájí své zájmy. Mnoho lidí bohatých a vlivných to dělá bezpochyby skvěle, život na zemi trvá.

Nemluvme ale o demokracii tam, kde jde ve skutečnosti o vládu nepatrné menšiny, o plutokracii. Ale co to povídám, demokracie u nás přece je, všichni jsme si mohli svobodně vybrat z nabídky 29 politických stran.