Jaká bude ale realita v pražských ulicích ? Více policistů než před dvěma lety, slibuje ministr vnitra Stanislav Gross. V této souvislosti jistě není na škodu si připomenout několik "milníků" (nebo spíše "mylníků") polistopadové police dohlížející na pořádek při hromadných akcích: Blokáda pardubického závodiště (1992), Global Street party (1998), zasedání MMF a Světové banky (2000). Co mají společného? Na začátku policie podcení, a následně nezvládne situaci. Pak uprchne. V mezičase skupinky výtržníků rozmlátí výlohy a rozejdou se, aby se po čase a s křížkem po funuse vrátili pokoření a vzteklí policisté na již vyklizené bojiště s posilami a antony, nabančili nic netušícím kolemjdoucím, a sebrali všechny dlouhovlasé a podivné osoby, které soudce z nepochopitelných důvodů posadí za katr. Velitel (třeba Radislav Charvát) pak označí zásah za přiměřený. Bývalý mluvčí (například Aleš Svoboda) se nechá slyšet, že "čeští policisté prostě občas ve mstě za vlastní chyby neodolají pokušení někoho ztřískat, až se posere". Nějaký senátor (řekněme Václav Benda) neoficiálně poradí, aby byly demonstrace typu Global Street Party zastavovány střelbou nejdřív do vzduchu a pak do první řady. Policejní prezident (například Oldřich Tomášek) a ministr vnitra (třeba Cyril Svoboda) označí zásah za naprosto adekvátní, přestože se přihlásí několik desítek svědků a podrobně popíší chování policie. Po měsíci zruší vyšetřovatel všechna obvinění pro neexistenci důkazů s vysvětlením, že ochránci pořádku prostě zatýkali náhodně vybrané občany. Policejní presidium a ministr vnitra trvají dál na tom, že zásah byl naprosto adekvátní.

Pak nastává varianta "mrtvý brouk". Fakt, že výroky nejvyšších šéfů resortu a závěry inspekce neodpovídají všem známé a televizí zdokumentované realitě, totiž nechce žádný z kompetentních úředníků komentovat. Inspekce odmítá mluvit, neboť informace prý poskytuje pouze tiskové oddělení. To zase tazatele naopak posílá na inspekci. Policejní president mlčí už několik týdnů a navlas stejně přistupuje k věci jeho náměstek. Potichu je i Radislav Charvát, který v době zásahu dočasně velel pražské policejní správě. Nic konkrétního nechce říct ani mluvčí ministerstva. Nikoho pak už nepřekvapí, když odcházející policejní president jmenuje zmíněného Radislava Charváta do čela pražské policie.

O pár let později dostane Radislav Charvát vyznamenání za účast na manévrech při zářijovém kongresu spolu s dalšími 440 policisty. Šéf pražského sboru (R.Ch.) si dokonce odnese trofej pro nejlepšího velitele roku. Charvát, který se do povědomí veřejnosti zapsal v roce 1998 památným výrokem, že hořící kříže Ku-klux-klanu na místě vraždy súdánského studenta jsou pouhým "přestupkem proti požárnímu řádu", bude odměněn trofejí pro nejlepšího velitele roku a vyznamenán zlatou medailí hlavního města Prahy spojenou s odměnou sto tisíc korun. Inspekce mezitím obdrží 389 stížností na zasahující policisty. Valnou většinu odloží, nebo označí za přestupek. Typický příklad? Sedm zadržených osob si stěžuje, že je policisté na služebně bezdůvodně ponižovali a bili. Inspekce to potvrdí. Ze zhruba padesáti policistů se k tomu ale nikdo nepřizná. "Někdo z nich lže, ale my nevíme kdo, tak to odkládáme," rozhazuje rukama vyšetřovatel. Osmdesát procent vymyšlených stížností trochu zaráží i ministra vnitra Stanislava Grosse a policejního prezidenta Jiřího Koláře. "Když děláme rekapitulaci těchto událostí, začínáme vždycky tím: Proboha, ať už tam něco najdou, protože jestli se nic nenajde, tak tomu nikdo neuvěří," říká s úsměvem Gross při slyšení v Senátu.

Je jasné, že v řadách policistů je velké množství lidí, kteří ctí zákony a zásady profesionality svého náročného povolání, a shora popisované případy jsou spíše ojedinělé excesy. Přesto si ale přejme s úsměvem na tváři i my, abychom se v listopadu náhodou neoctli v nesprávný okamžik na nesprávném místě s podivnými muži usměvavého ministra, kteří by se zrovna rozhodli "chránit" naši bezpečnost - například herdou do zad.

Zdroje: Materiály NATO, MZV ČR a archiv týdeníku Respekt