Stalo se, že můj text, v němž jsem vyjadřovala konsternaci nad současnou situací v USA, hrubě zkreslili v listě New York Post, což je pravicový bulvární deník, a udělali z něho "nenávistný útok na Ameriku. Máloco v zahraničních médiích se vedle televizní stanice al Jazeera přibližuje ničemnosti Roddickové." S překvapením jsem si přečetla, že podporuju terorismus a nenávidím Američany. Byla jsem zdrcena, že by si mohl nějaký Američan myslet, že jsem nebyla šokována barbarskými útoky z 11. září.

Chci to zde zdůraznit na rovinu: nenávidím teroristy a nenávidím terorismus.

Hluboce obdivuju mnoho z toho, co je amerického. Mí prarodiče emigrovali do Ameriky. Můj otec se narodil v Americe. Má dcera žije v Americe. Předpokládala jsem, že je jasné, že jsem byla zdrcena 11. zářím. Kdykoliv kritizuji prezidenta Bushe, kritizuji ho v kontextu svého obdivu pro Ameriku. Zdá se že právě proto, že jsem se postavila na obranu Ameriky, usoudili někteří lidé - možná znejistěni celým rokem varování před dalšími teroristickými akcemi i hrůznými vzpomínkami - že jí jdu po krku.

Deník New York Post, bašta jednoduchého pravicového myšlení, úmyslně a zlovolně zkreslil mé názory. Má kritika George Bushe byla změněna v nenávist země, jíž tento člověk stojí nyní v čele.

Je to zjevně přirozeným důsledkem atmosféry, která vzniká, když prezident ve funkci sděluje svým poddaným, že "buď jste s námi, anebo jste s teroristy".

Kritizujete-li Bushe, znamená to, že se přátelíte s bin Ladenem. Ta "logika" je neuvěřitelná. Teddy Roosevelt musí rotovat v hrobě. Tento americký prezident Roosevelt totiž veřejně vyhlásil: "Oznámit, že se nesmí kritizovat prezident, anebo že musíme podporovat prezidenta, ať dělá cokoliv, ať je to dobré nebo špatné, je nejenom nevlastenecké a servilní, ale je to z morálního hlediska zradou na americké veřejnosti."

Nicméně jsem rychle zažila, jaká sprostota se valí na jiné lidi, kteří se odvážili za posledních dvanáct měsíců kritizovat Bushovu vládu. Do této doby jsem si neuvědomila, jak odvážní byli jiní lidé, kteří zaujali veřejně i třeba naprosto nevzrušeně racionální postoj proti vládní politice, s níž nesouhlasí. Musím přiznat, že jsem zůstala stát s otevřenou pusou nad zlovolnými, sprostými, výhrůžnými zprávami, které jsem po vydání svého článku začala dostávat. Najednou mi spílali stejně jako spílají obdivuhodným myslitelům, mezi něž patří Norman Mailer, Noam Chomsky, Erica Jong, Susan Sontag, Robert Fisk a Ralph Nader. Jsem poctěna, že jsem se octla v tak dobré společnosti.

Když poprvé začaly chodit ty nenávistné dopisy, pomyslela jsem si: "Zbláznila jsem se? Nemám snad pravdu? Je tohle normální reakce na obranu americké Listiny práv a svobod? Je skutečně něco neamerického na tom, když se řekne nahlas, že je ústava cenná a důležitá věc?" Bylo to jak v díle od Franze Kafky: bojovala jsem proti stínům.

Vypadalo to, že těchto pár lidí hledá tak zoufale nějakého nepřítele, na něhož mohou vrhnout veškerý svůj hněv a svou bolest po 11. září, že útočí kolem sebe slepě. Argumentace však byla vždycky nelogická:

"Myslím, že jste všichni v hloubi duše pochodující nacisté. Vím, že vám a vašemu gangu by Osama nikdy neublížil - vždyť on pochází z vašeho prostředí." - Jako kdyby nacista nebo Osama bin Laden kdy argumentoval ve prospěch občanských svobod!

"Když tolik pohrdáte Amerikou, tak si vezměte své zasrané zboží a vypadněte odsud! My u vás nebudeme nakupovat, když budete šířit sračky a lhát o zemi, kde jste zbohatla." - Nikdy jsem nenapsala, že pohrdám Amerikou a ve Spojených státech jsem zrovna nezbohatla...

Dostala jsem ale taky daleko větší množství dopisů na podporu svých argumentů, a většina z nich přišla od Američanů. Uvědomila jsem si, že mnoho Američanů, ne-li většina z nich, zastává velmi podobné názory jako já. Ale hlučná menšina lidí se pokouší zastrašovat ty, s nimiž nesouhlasí, a může to činit s podporou George Bushe, který - tím, že klade rovnítko mezi disidenty a teroristy - dal najevo, že je možné útočit na kohokoliv, kdo s ním nesouhlasí.

Což ovšem přesně dokazuje, že můj původní článek měl pravdu - že je svoboda mít odlišný názor v Americe ohrožena. Možná jsem si neuvědomila, že skáču do ohně, ale není mi to líto. Jak řekl Günter Grass: "Povinností občana je nemlčet."