Jak informoval deník Guardian dne 14. května 2002 (viz zde) v létě 2001 se pokusili vládní funkcionáři v Dolní sněmovně pro poslaneckou disciplínu přimět k rezignaci Donalda Andersona, předsedu parlamentního výboru pro zahraniční politiku a Gwyneth Dunwoodyouvou, předsedkyni parlamentního výboru pro dopravu, a to proto, že tito poslanci "byli příliš nezávislí". Více než 100 labouristických poslanců posléze v červenci 2001 rebelovalo proti vládě a požadovalo, aby vliv parlamentních zřízenců pro stranickou disciplínu (tzv. "whips") na jmenování šéfů poslaneckých výborů byl změněn. Blairova vláda ustoupila a tlaku poslanců se podřídila.

Labouristický rebel zaútočil na "všiváka" Blaira

(Shrnujeme článek, který vyšel v deníku Guardian 8. prosince 2001, viz zde.)

Včera se zdálo, že stále vzdorněji vystupující řadový labouristický poslanec Paul Marsden je připraven odejít z Labouristické strany, poté, co konstatoval, že není ochoten dostavit se k "zkorumpovanému tribunálu", který sestavila Hilary Armstrongová, hlavní parlamentní funkcionářka pro stranickou disciplínu a jehož účelem bylo Marsdena donutit, aby přislíbil Labouristické straně loajalitu.

Marsden charakterizoval Tonyho Blaira jako "všiváka" a "šéfa strany, který si myslí, že je Pánbůh," a dodal: "Obávám se, že se Labouristická strana ode mne a od demokratických hodnot začíná vzdalovat."

K nejnovější kontroverzi došlo, když Marsdena pozvala Armstrongová v pondělí k jednání, kdy měl vysvětlit, proč vydal tiskovou zprávu, v níž označil labouristické poslanecké funkcionáře pro stranickou disciplínu v Dolní sněmovně za násilníky, a proč tvrdil, že na něho v úterý v pozdních nočních hodinách zaútočili v parlamentním baru.

Marsden v tiskovém prohlášení uvedl, že se stal terčem fyzického útoku a verbálních útoků od labouristických poslanců, kteří byli rozhněváni, že se Marsden při hlasování v parlamentě přidal k opozičním liberálním demokratům a chtěl tak zablokovat schválení nového zákona proti terorismu. Armstrongová také chtěla rozptýlit v parlamentě se šířící nepodložené zprávy, že Marsden plánuje opustit Labouristickou stranu a vstoupit do strany Liberálních demokratů.

Uprostřed známek, že funkcionáři Marsdenova domovského volebního okrsku v Shrewsbury začínají ztrácet trpělivost s jeho útoky, konstatoval tento rebelující labouristický poslanec: "Jsem absolutně šokován, že Hilary Armstrongová a její slouhové nevyšetřují mé svědectví o tom, že jsem se stal terčem fyzických a verbálních útoků - vyšetřují mě za to, že jsem vydal tiskové prohlášení.

Musím říci, že je to absolutně odsouzeníhodné a hluboce znepokojující. Kdybych byl někde v zaměstnání a stěžoval si na šikanování a reakcí by bylo, že by mě obvinili za to, že si stěžuji, většina lidí by konstatovala, že jsou mí zaměstnavatelé strašní. A k tomu přesně došlo zde v parlamentě."

Marsden dále tvrdil, že "Tony Blair vyslal jednoho ze svých lokajů, aby na mě zaútočil a dostal mě před jakýsi zkorumpovaný tribunál, který mi má nařídit, abych nemluvil se sdělovacími prostředky. Je zřejmé, že se mě chce Labouristická strana zbavit."

List Guardian poznamenává, že Hilary Armstrongová má pravomoc doporučit labouristickému parlamentnímu výboru, aby byl Marsden na omezené období vyloučen z labouristického poslaneckého klubu.

Ve svém tiskovém prohlášení jmenoval Marsden pět labouristických poslanců, včetně labouristického činitele pro poslaneckou disciplínu v parlamentě Gerryho Sutcliffa, kteří prý na něho fyzicky zaútočili a verbálně ho zastrašovali. Marsdenova tvrzení druhá strana energicky popřela.

Labouristická strana vydala včera prohlášení, v němž se praví: "Hlavní činitelka pro stranickou disciplínu v parlamentě konstatovala v dopise, že má povinnost vyšetřit tyto stížnosti na Marsdenovo tiskové prohlášení a vypracovat o tom zprávu pro labouristický parlamentní výbor."

V dopise Marsdenovi Armstrongová konstatuje: "Všichni členové parlamentního poslaneckého klubu Labouristické strany před vstupem do parlamentu přislíbili, že budou při své práci dodržovat předpisy, týkající se chování členů tohoto klubu. Budu od vás požadovat příslib, že i nadále budete dodržovat tyto předpisy."

Chudák, chudák Paul Marsden. Než byl donucen přejít k Liberálům, zdá se, že se měl strašlivě. Kdo by neuronil slzu nad tím, když čteme, jak na něho ti tyranští funkcionáři pro stranickou disciplínu hovořili rozhněvaným hlasem? Kdo ví, jaké brutální zastrašování bylo pro něho připraveno: že nedostane žádná vánoční přání a že mu někdo vleze do kanceláře a otevře mu všechna okýnka na adventním kalendáři.

Hlasujeme pro stranu a pro její program, nikoliv pro jednotlivého člověka a jeho individuální vrtochy. Samozřejmě, poslanci mají právo hlasovat podle svého svědomí, zejména, jde-li o takové téma, jakým je bombardování jiné země. Opozice proti válce v Afghánistánu je naprosto počestným postojem, který zastává mnoho poslanců (hlavně ve straně, kterou Paul Marsden právě opustil).

Kdyby "whips" nepožadovali disciplínu od našich volených zástupců v parlamentě, činili by to jiní lobbisté. V Americe nemusejí poslanci takovýmto způsobem dodržovat disciplínu, a do vakua vstupuje big byznys: "Během předvolební kampaně moje strana konstatovala, že se staví proti tomu, aby společnost Exxon prováděla ropné vrty v amerických přirodních rezervacích. Avšak po setkání s několika svými voliči (zástupcem firmy Exxon a svým účetním poradcem) jsem se rozhodl zaujmout zásadové postavení ve prospěch nezávislosti poslanců na mašinérii vlastní strany."

V létě zvolili voliči v městě Shrewsbury labouristického poslance. Labouristický agent pracoval ve dne v noci, aby byl Marsden zvolen. Desítky aktivistů distribuovaly letáky a přesvědčovaly voliče, proč se zrovna Paul Marsden má stát labouristickým poslancem. A jen o pouhého půl roku poté Marsden vrazil všem těmto loajálním stranickým aktivistům dýku do zad a jmenoval se poslancem za stranu, která se v jeho volebním okrsku umístila na třetím místě a získala jen 12 procent hlasů. Názory 22 253 voličů, kteří chtěli labouristického poslance, neznamenají nic. Politikové, kteří přejdou k jiné straně, vždycky tvrdí, že to činí na základě principů.

To je ta největší lež od doby, kdy byl údajně vynalezen vánoční stromek s nepadavým jehličím. Jestliže má Paul Marsden kousek cti v těle, měl by odstoupit a znovu kandidovat pod praporem své nové strany, tak jak to měl učinit Shaun Woodward, když se přidal k labouristům. Absolutně nesnáším přeběhlíky - měli bychom mít vyšší principy, než abychom přebíhali ke konkurenci, kdykoliv se nám to hodí.