V nedávné době začal stát přemýšlet, co s takovýmito pohledávkami udělat a naznal, že nejjednodušší pro něj bude prodat je v balících po několika miliardách nominální hodnoty. Při prodeji se ukázalo, že je schopen za ně dostat několik procent nominální hodnoty. Myslím si, že každý řádný obchodník uzná, že stát neudělal zrovna dobrý obchod. Zbytek dluhu stát (podle mého) totiž vyhodil oknem.

Svou profesí jsem advokát. Mojí prací je zastupovat řádné obchodníky proti obchodníkům, kteří neplatí své dluhy dobrovolně. Takový řádný obchodník při své návštěvě mi předloží nějakou tu fakturu, dodací list, smlouvu, podepíše plnou moc a očekává, že za nějakou dobu dostane své peníze zpět spolu s úroky a náklady právního zastoupení, které mu zaplatí moji odměnu. Řádného obchodníka nezajímá praktická stránka mé práce, tedy co udělám a jak to udělám, aby dostal své peníze zpět. On se dále zajímá o svůj obchod, aby vydělal nějaké další peníze namísto těch, které doposud uhrazeny nedostal. Stejně jako já pracuje v této zemi zhruba 7000 mých kolegů. My všichni jsme svým klientům odpovědni osobně za co nejlepší výsledek (rozuměj výtěžek) našeho snažení.

Myslím si, že stát nezvolil tu nejlepší cestu při řešení problému převzatých dluhů. Dovedu si představit situaci, kdy stát osloví advokátky a advokátky v této zemi a nabídne jim práci. Nabídne jim to, že každý z advokátů, kteří mají o to zájem, mohou stát zastupovat proti jeho dlužníkům a vymáhat dluhy, které nejsou placeny dobrovolně. Nabídne každému z advokátů např. deset sporů k zastupování a nechá na nich, ať ukáží, co umí. Dovedu si představit, že advokáti podávají desetitisíce žalob o zaplacení, chodí k soudu, úkolují soukromé exekutory a podávají návrhy na prohlášení konkursu.

Někdo může namítnout, že takovéto množství žalob způsobí kolaps soudů. Nezpůsobí. Pokud si dobře vybavuji čísla jedné statistiky z roku 1998, znamenal by takovýto nápad nových věcí řádově procentní nárůst soudní agendy.

Někdo může namítnout, že by stát musel platit další 4% soudních poplatků, 2% exekučních poplatků. Ano musel. Ale stejně tak je možné právním předpisem osvobodit žalobce v těchto případech poplatkové povinnosti.

Rovněž může někdo namítnout, že stát bude muset platit advokáty. Ano, bude muset. Proč ale vůbec někdo chce takovéto pohledávky koupit? Protože předpokládá, že na nich vydělá. Stejně tak by dle mého názoru měl uvažovat stát. Již získané znalosti svědčí o tom, že kupec prvního balíčku pohledávek na jeho koupi vydělal více než slušně. Stejně tak, by měl stát peníze hrazené advokátům na honoráři považovat za investici. Podle mého za první rozumnou investici v historii odkupu špatných pohledávek.

Stát by se tak začal konečně chovat jako někdo, kdo přišel o velké peníze a teď je chce dostat zpátky. Advokátní stav svou povahou je zde právě za tímto účelem. Nehorlím proti prodeji pohledávek zahraničním skupinám. Jsem pro to, aby s mými daněmi bylo nakládáno co nejlépe. Jsem pro to, aby dlužníci byli nuceni platit a aby se tak stalo způsobem předvídaným právem.

Autor pracuje v Brně jako konkursní správce a advokát