19. 8. 2002
Velká Británie: Velký růst domácího násilí - a co v ČR?Motto:
Vy jste se pěkně vybarvila a z Vašeho projevu je zcela jasné, že jste pouze nevyrovnaná nesebevědomá žena, která má zvrácené představy o partnerském soužití. Myslím, že by Vám pár přes zadek spíše od budoucího než současného partnera jedině prospělo (pochybuji, že nějakého máte). (reakce anonyma z Fóra BL na věcný rozbor, který vypracovala Olga Kubová, a který se týká nedostatečné ochrany, kterou ženám poskytuje česky právní řád) Podle údajů britské Racial and Violent Crime Task Force, akční skupiny pro rasové a násilné zločiny, která byla založena po vyšetřování skandálu kolem rasové vraždy žáka Stephena Lawrence, se tato akční skupina zabývá každý měsíc 8000 incidenty. Z nich patří 76 procent mezi případy domácího násilí, 22 procent jsou násilné rasové incidenty a 2 procenta jsou násilné incidenty, zaměřené proti homosexuálům. Čelní představitelé londýnské metropolitní policie jsou přesvědčeni, že v sedmimilionovém Londýně dochází každý měsíc až k 35 000 případů domácího násilí, o většině z nichž se policie nedoví. "Rozsah tohoto problému je neuvěřitelný," konstatoval představitel akční skupiny pro rasové a násilné zločiny. Musíme dosáhnout toho, aby se domácí násilí stalo společensky tak nepřijatelným, jako je nyní v Británii kouření a řízení vozidel po požití alkoholu." (Zdroj v angličtině je např. zde.) Zde je dokument britské vlády, o vládních opatřeních proti domácímu násilí. Mimo jiné se v něm praví, že současná policejní praxe ohledně násilí v rodinách je založena na předpokladu, že násilí uvnitř soukromých vztahů není o nic méně závažným trestným činem než násilí, k němuž dochází mezi lidmi, kteří se navzájem neznají. Od července 1990 se musí britská policie při řešení případů domácího násilí přidržovat těchto zásad:
V mnoha případech byly u policie založeny speciální útvary pro násilí v rodinách, nebo specializovaní policisté pro případy domácího násilí. V roce 1995 publikovalo britské ministerstvo vnitra studii (Policing Domestic Violence in the 1990s, Home Office Research Study 139, nakladatelství Sharon Grace, 1995) o tom, jak se britská policie vyrovnává s případy domácího násilí. Ale jak vypadá situace v České republice? "Domácí násilí je u nás zatím jako problém podceňováno, nehovoří se o něm, a tudíž týrané oběti často nevědí, zda chování partnera je vůbec morálně či právně neakceptovatelné a zda se vůbec na domácí násilí vztahují nějaké sankce," uvádí se na stránkách Bílého kruhu bezpečí. Text pokračuje: "Převažuje 24 % obětí domácího násilí, které nezvolily žádný pokus o obranu. Útěk zvolilo 22 %. Pokus o přivolání policie jako obranu zkusilo 21,5 %. Ostatní formy obrany jsou zastoupeny velmi málo, dosahují maximálně četnosti 7 procent. Tyto údaje potvrzují bezradnost oběti při hledání účinných strategií obrany před agresorem. Tato studie o domácím násilí v České republice z března 2002 se zabývá především různými aspekty českého právního řádu v této věci (nikde jsme nenašli spolehlivé statistiky pro ČR) a konstatuje, že čeští politikové stále nedělají ve věci násilí v rodinách "v podstatě nic", i když na stránkách českého ministerstva vnitra najdeme informace k této problematice.Potíž však je, že násilí v rodinách nelze v ČR trestat na základě žádného jediného paragrafu: mají k tomu být používány nejrůznější paragrafy roztroušené po trestním zákoně. V dokumentu na stránkách MVČR se praví: "Máme-li být právně přesní, je třeba poznamenat, že tato otázka není zcela přesně formulována, neboť proti domácímu násilí 'nechrání' jeho oběti žádný paragraf, resp. ustanovení trestního zákona. Žádné ustanovení totiž neobsahuje ochranu, ale stanoví sankce pro pachatele toho kterého trestného činu následně až po jeho spáchání. V roce 1999 předložil Bílý kruh bezpečí klientům, kteří se k této organizaci uchýlili o pomoc, podrobný dotazník o násilí v rodinách, celkem ho vyplnilo 93 osob (viz zde). Jejich informace shrnujeme: |
1. Výskyt domácího násilíPodle statistických údajů z poraden BKB je nutno považovat násilí v partnerských vztazích v České republice za spíše častý jev. Z celkového počtu klientů BKB v roce 1999 tvořily oběti domácího násilí 36 % a v roce 2000 to bylo 38 %. Zahraniční experti předpokládají, že domácí násilí postihuje 10 až 50 % partnerských vztahů. Čísla zjišťovaná v poradnách BKB korespondují se zahraničními zkušenostmi. Nasvědčují tomu, že i u nás je nutné považovat domácí násilí za vážný problém a jeho výskyt za alarmující natolik, že je vhodné hledat účinné strategie řešení pro oběti i pachatele domácího násilí. 2. Jevové stránky domácího násilíZ vyhodnocení dotazníků vyplývají následující typické znaky domácího násilí v českých rodinách: a) druh násilí Z pohledu obětí dominuje jednoznačně fyzické a psychické násilí, sexuální násilí není tak časté. V jednotlivých incidentech je vždy zastoupeno fyzické napadání oběti a současně i její psychické ponižování, zatímco k sexuálnímu obtěžování a vynucování sexuálních aktivit dochází "pouze" u poloviny incidentů. Ve většině případů jdou ruku v ruce fyzické a psychické formy domácího násilí. Neexistuje čistě fyzické násilí bez emocionálního deptání. Fyzické napadání je vždy "obaleno" i psychickými útoky a urážkami. b) charakteristiky agresora a oběti I v našem průzkumu se potvrzuje teze, že domácí násilí jde napříč sociálně demografickým spektrem a je tedy nezávislé na materiálním zázemí rodiny, vzdělání, profesi a věku partnerů a dokonce i na typu partnerského vztahu. Nejvyšší výskyt domácího násilí jsme registrovali mezi manželi. Ve srovnání s násilím mezi manželi klesá výskyt násilných incidentů uvnitř volného partnerského vztahu typu druh-družka zhruba na jednu třetinu. Hlavní okolností je to, že se primární agresoři nemusí obávat citelného postihu, a proto je nic nevede k tomu, aby s násilím přestali. I v českých rodinách je typickým agresorem muž. Podle výsledků z dotazníků to platí v 97,8 % řešených případů. Opačná pozice, tj. muž v roli oběti domácího násilí, je ojedinělým případem. 3. Vzdělání týraných žen54 % týraných žen má alespoň středoškolské vzdělání. To znamená, že domácím násilím nejsou zdaleka postihovány pouze ženy, kterým chybí vzdělání, určitý rozhled a schopnosti se kvalifikovaně uplatnit ve světě práce, a že neexistuje typická oběť domácího násilí. Ale i když disponuje v neprivátní oblasti života efektivními strategiemi, je pracovně i společensky zdatná, může být zcela naivní a bezbranná vůči domácímu agresorovi. Zachránci jsou lidé, kteří přicházejí do poradny BKB hledat pomoc pro někoho ze svého okolí. Například muž-dospělý syn, který v prostředí partnerského násilí mezi rodiči vyrůstal, nebo kolegyně z práce, sousedky , či dřívější přítelkyně. Role "zachránců" využívají nestátní organizace v Evropě i v USA, aby je zapojily jako aktivisty do různých programů prevence domácího násilí směřujících především k mužské populaci. Asistence dětí. 80 % dětí je přímými svědky násilných incidentů mezi rodiči nebo jsou s následky týrání matky konfrontovány takříkajíc mlčky a pokradmu, například registrují tělesná zranění matky či odezírají její psychické problémy jako strach, sklíčenost, překrucování toho, co se stalo (například když se matky ptají po původu jejích zranění). Dvojí tvář pachatelů: 63 % dotázaných žen uvádí, že jejich partner má dva vzorce chování: laskavé a přátelské chování, které prezentuje na veřejnosti, a násilnické chování vůči své partnerce v privátním prostředí. Tento moment prožívají oběti jako výrazně komplikující, často bývá zdrojem pocitů domnělé viny a blokuje ochotu a odvahu svěřit se se svým trápením další osobě. Oběť se totiž obává, že jí okolí neuvěří. 4. Délka trvání a vývojové tendence domácího násilí93 klientů, kteří vyplnili dotazník, referuje shodně o dlouho trvajícím domácím násilí. Incidenty obsahující fyzické útoky a psychické ponižování a zastrašování podle nich pronikly do partnerského vztahu velmi záhy a jejich délka je často totožná s trváním společného soužití, v průměru však trvá 6 let. Průměrná délka soužití se pro náš vzorek pohybuje kolem jedenácti let (nejkratší tři týdny, nejdelší 42 let). Poradnu BKB vyhledaly ovšem v okamžiku zlomu, kdy získávají pocit, že jejich partner se chová tak, jakoby je chtěl zabít. Přesně tuto formulaci použilo pro charakterizování stupně zažívaného domácího násilí 70 % klientů. Tato zjištění potvrzují, že domácí násilí má eskalující tendenci.V českých podmínkách zřejmě platí, že týraná oběť vyhledává pomoc až ve skutečně krizových situacích, ve kterých se cítí ohrožena na životě. K tomuto poměrně pesimistickému zjištění přispívá pravděpodobně i skutečnost, že domácí násilí je u nás zatím jako problém podceňováno, nehovoří se o něm, a tudíž týrané oběti často neví, zda chování partnera je vůbec morálně či právně neakceptovatelné a zda se vůbec na domácí násilí vztahují nějaké sankce. 5. Způsoby obrany obětí před agresoremÚdaje od klientů jsou poměrně chudé a vykazující velký rozptyl. Převažuje 24 % obětí domácího násilí, které nezvolily žádný pokus o obranu. Útěk zvolilo 22 %. Pokus o přivolání policie jako obranu zkusilo 21,5 %. Ostatní formy obrany jsou zastoupeny velmi málo, dosahují maximálně četnosti na hladině 7 % výskytu. Tyto údaje potvrzují bezradnost oběti při hledání účinných strategií obrany před primárním agresorem. |