Piers Morgan, šéfredaktor bulvárního listu The Mirror, byl v pátek večer propuštěn ze svého místa. List se hluboce omluvil za publikaci fotografií údajného týrání iráckých vězňů britskými vojáky, které byly falešné. Devítiletá Morganova vláda v deníku The Mirror skončila, poté co pluk britské armády Queen's Lancashire Regiment dokázal, že fotografie jeho členů, údajně terorizujících irácké vězně, byly inscenovány, a zahájil proti deníku ostrou kampaň. Akcionáři společnosti, která vlastní The Mirror, Trinity Mirror, sdělili ředitelům podniku, že Morgan musí odejít. Daily Mirror otiskl prohlášení, podle něhož by bylo nevhodné, aby Morgan zůstal nadále šéfredaktorem listu, a přiznal, že poškodil pověst britské armády.

Vysocí činitelé Labouristické strany vyvíjejí nátlak na Tonyho Blaira, aby se veřejně distancoval od Bushovy vlády a zformuloval nezávislou britskou politiku vůči Blízkému východu, udržování míru v Iráku i americkým prezidentským volbám. Normálně loajální ministři britské vlády naléhají na britského premiéra, aby veřejně projevil, že je nezávislý na Washingtonu uprostřed irácké krize, která ochromuje Blairovo domácí postavení.

Britský premiér Tony Blair ve čtvrtek přijal osobní zodpovědnost za kontroverzi týkající se britských jednotek v Iráku. Čelí totiž rostoucí kritice od vládních i od opozičních poslanců ohledně toho, že britská vláda nereagovala dostatečně efektivně a na dostatečně vysoké úrovni na stížnosti od Červeného kříže na zacházení s iráckými zajatci. Vysocí činitelé britské vlády v parlamentě přiznali, že o zprávě Červeného kříže o týrání iráckých vězňů americkými, a také britskými jednotkami z letošního února vůbec nevěděli.

Tento příspěvek Jana Čulíka se vysílal v pořadu Názory a argumenty rozhlasové stanice ČRo 6 ve čtvrtek 13. 5. 2004.

Prohlášení premiéra Vladimíra Špidly minulý podzim o přípravě zákona o referendu v ČR vzbudilo velké sympatie a značný zájem v západoevropských kruzích - od občanských hnutí po politiky - které se snaží o "více demokracie" ve všech zemích Evropy. Na rozdíl od účelového jednorázového referenda, české speciality, by se, podle pojetí těchto kruhů, jednalo o první takový krok k evropské demokracii 21. století v nových zemích Evropy. Podle některých zpráv, zveřejněných v zahraničních mediích (citující ale zprávu ČTK vašem duelu v televizním pořadu Partie na Primě s předsedou opoziční ODS Topolánkem ze 7. října 2003), se jedná o závazné prohlášení vlády ČR.

Vladimír Špidla nedávno médiím zopakoval, že vláda bude usilovat o uzákonění referenda obecného v souvislosti s referendem o Ústavě Evropské unie. ODS označila tento postoj za vydírání, neb chce realizovat zvláštní referendum pouze o otázce ústavy EU. Téma změny ústavních institutů považují Britské listy za zásadní pro rozvoj demokracie, a tak požádaly premiéra o rozhovor na toto téma.

V Evropě existuje jen málo států, jejichž právní řád neobsahuje žádnou úpravu referenda. Referendum v té či oné podobě a rozsahu je upraveno v ústavním právu řady států, mimo jiné vedle Švýcarska v Rakousku, Francii, Itálii, Japonsku, Dánsku, Švédsku, Španělsku, Německu, Maďarsku a bylo použito i ve Velké Británii. Rozhlédneme-li se po světě, nenalezneme jedinou vyspělou demokracii, která by neměla ústavní princip přímé demokracie jako komplementární součást svého ústavního systému. Přístup k řešení práva občanů rozhodovat o důležitých otázkách přímo je různý z pohledu orgánů, které iniciují referendum, přičemž některé státy počítají i s iniciativou občanů v referendu. Ve většině států je výsledek referenda závazný a pokud má výsledek nezávazné právní účinky, zpravidla je respektován v zákonodárné činnosti příslušných orgánů. Jak je na tom Česká republika?

K otázce možností uzákonění referenda se ekluzivně pro Britské listy vyjádřil i český premiér Vladimír Špidla.

Nedávný sloupek Jana Čulíka, inspirovaný knihou Petra Jánského Totalita slovem, písní a obrazem - Dějiny hrůzovlády KSČ, respektive její recenzí Martinem Štumpfem pod názvem Jde Frantík kolem zahrádky se vrací k otázce, zda umění ztrácí hodnotu tím, že aktivně či pasivně slouží ideologii, kterou určitá část světa považuje za zvrácenou.

Téma to je ale zažloutlé a málokoho zajímající. Půjde-li kniha na odbyt, tak nikoli kvůli tomu, aby nezapomněli na hrůzovládu, ale daleko spíš kvůli tomu, aby se pobavili relativní stupiditou básniček, písniček a plakátů.

Třeba proto, že přiznané či nepřiznané jádro každé politické doktríny tvoří představa člověka. Ta je obecným základem či dokonce axiomem, z něhož je v politice -- přímo nebo zprostředkovaně -- odvozována analýza situace i celá stavba cílů a výběr prostředků. Příklad pro českého a slovenského čtenáře se sám nabízí: Budování socialismu. Součástí tohoto programu byla i představa vzniku nového, socialistického člověka. Člověka, který osvobozen od vykořisťování pomocí zestátnění výrobních prostředků se stane solidární, všestranně kulturní a tvořivý. Tento vznešený cíl měl ospravedlnit používání i nevznešených prostředků.

Jenže -- žádný nový člověk nevznikl.

V České republice je prezident jen reprezentativní figurou, i když má určité monarchické pravomoci, jako udělovat milosti a amnestie, jmenovat šéfa ústřední banky a doporučovat ústavní soudce. Avšak národ hlavně od prezidenta očekává, aby ho dobře reprezentoval. A v mnoha ohledech je tak prezident Klaus daleko přesnějším symbolem českého národa než Václav Havel.

Po rozpačitém přešlapování po nevydařené V. konferenci ministrů členských států WTO v září loňského roku v Mexiku sbírá Světová obchodní organizace všechny své síly k zásadnímu průlomu v novém kole obchodních jednání, které bylo otevřeno na podzim roku 2001 v Doha a které by mělo být dokončeno do 1. ledna 2005. Obrat by mělo nastolit červencové zasedání Generální rady, které by mělo schválit základní rámec pro prioritní témata negociací. Pokrok v prioritních tématech by měl zajistit úspěšná jednání i v ostatních oblastech tak, aby byl splněn program negociačního kola a uzavřen jednotný závazek všech členů WTO. Jedním z impulsů ke sjednání červencového "balíčku" prioritních témat a jejich rámce by se měl stát dopis Evropské komise, ve kterém začátkem tohoto týdne definovala flexibilně pozici EU pro další jednání. Možnost dohody členů WTO v červenci tohoto roku bude také prověřena na poradě omezeného počtu ministrů z členských států WTO, která proběhne dnes, 14. 5. 2004, u příležitosti Rady ministrů OECD v Paříži.

Jedna věc, kterou mají navzájem společnou muži, kteří usekli hlavu Američanu Nicku Bergovi v Iráku a vojáci, kteří týrali irácké vězně ve vězení Abu Ghraib či Palestinci, kteří zadrželi tělesné pozůstatky izraelských vojáků v Gaza City či vrazi Daniela Pearla v Pákistánu, je to, že měli všichni velké potěšení z toho, co dělají, míní Theodore Dalrymple, vězeňský lékař, v deníku Daily Telegraph. Není prý téměř větší potěšení na tomto světě než páchat obrovskou krutost při přesvědčení, že se to děje po právu a po spravedlnosti. V ničem není větší radost než ve vandalismu, který má společenský účel.

Britský deník Guardian publikuje diskusi o tom, jak by se Američané mohli dostat z problematické situace, do níž se dostali v Iráku. Ve čtvrtek mj. vyšel názor Noama Chomského.

Připadali bychom si opravdu jako lakotové lakomí, kdybychom následující smlčeli. Zvláště v dnešní den, vždyť zítra začíná sjezd KSČM. Víme, od listopadu 1989 se komunisté změnili, prozřeli a poučili. Již z jejich strany nehrozí nebezpečí, která hrozila dříve. Alespoň to tvrdí... Tak pouze jako mementum k připomenutí minulosti.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

To, že komunisté šířili své myšlenky ohněm, mečem a leckdy ještě horšími prostředky je možná zločinné, ale v souladu s teorií. Kdo nevěří, ať vezme Komunistický manifest a Main Kampf, vypustí morální východiska a konečné cíle a srovná propagované metody. Komunismus ovšem také vychovával ty nejprimitivnější konzumenty, kteří si ze Západu vozili haldy igelitových tašek a podobného šuntu, který místním nestál ani za shýbnutí. Konzumenty, mezi nimiž mohl člověk v těch správných džínách udělat dojem, o jaký dnes s bídou usilují majitelé mercedesů. To nebylo v souladu ani s teorií, ani se zájmy mocných, kteří konzumní lidské potřeby nebyli schopni uspokojit. Ať už si o komunistických ideálech myslíme cokoli, zdá se, že to od počátku vzaly za špatný konec. Často citovaná a obměňovaná věta říká, že komunismus je dobrá věc, ale pro roboty či anděly, nikoli pro lidi.

Můj intenzivní pocit, který nad jiné přesně vyjadřuje tato legendární fráze Vlasty Buriana, mě přivedl k počítači a doslova mě donutil psát. Uložil jsem si sice malého bobříka mlčení, nicméně - co je moc, to je moc. O názorech, které chci dále prezentovat, intenzivně přemýšlím od doby, kdy mi na dubnovém setkání FONTES RERUM na Novotného lávce řekl Honza Mládek, že příští setkání chce věnovat situaci v Iráku. Rád bych předeslal, že tenkrát nebylo o mučení a ponižování zajatců ani slovo a podřezávání rukojmí se na internetu také ještě nezjevilo, takže současná hysterie byla ještě takříkajíc v temné budoucnosti.

Když občané, v zastoupení neziskovou nestátní organizací Sdružení na ochranu práv občanů 2, Radikální frakce, obdrželi od Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku (ECHR) stejné dopisy, toliko oznamující, že o jejich stížnosti již bylo rozhodnuto, aniž by však obdrželi náležité Usnesení ECHR, rozjeli se do Štrasburku osobně a nahlédli do svých spisů vedených u ECHR, nevěřili svým očím, uším ...

Zjistili totiž následující: O jejich stížnostech žádný soud vůbec nikdy nerozhodoval, prostě a jednoduše skončily všechny rovnou v archivu soudu, tedy jak se říká "v koši".

Zaznělo zde -- a to nejen v článku Martina Škabrahy Podle jejich skutků poznáte je..., že sekularizace nesmírně prospěla i samotnému křesťanství. Je to určitě pravda, pokud vidíme křesťanství jako osobní víru jedincovu. Sekularizace ovšem zničila křesťanství jako náboženství, což už je horší.

Adam Ingram, náměstek britského ministra obrany řekl ve čtvrtek odpoledne v Dolní sněmovně, že fotografie britských vojáků, kteří týrali Iráčany a močili na ně, "kategoricky nebyly pořízeny v Iráku". (Předtím, to o čem informovala česká média, to byly jen spekulace. I Tony Blair řekl ve středu v parlamentě, že fotografie v listě Daily Mirror jsou "pravděpodobně falešné". Britská vláda nažhavila britská média na čtvrtek odpoledne, kdy konečně vystoupil náměstek ministra obrany s tím, že fotografie z listu Daily Mirror "opravdu nejsou pravé". Potíž je, že i tento náměstek zůstal jen u tvrzení o "silných indiciích", že fotografie nejsou autentické. Požadoval, aby vydavatel deníku Daily Mirror, společnost Trinity Mirror, uvažovala o odvolání šéfredaktora Pierse Morgana. Ten však vzdorně prohlásil, že britská vláda dosud nepředložila "nezvratné důkazy", že jsou tyto fotografie skutečně falešné.

Náměstek Ingram byl předtím v parlamentě podroben ostrému výslechu, kdy se ho poslanci dotazovali, proč je minulý týden neinformoval o zprávách Červeného kříže a Amnesty International o týrání iráckých vězňů. Ingram tvrdil, že prý neuvedl sněmovnu v omyl, když tvrdil, že minulý týden neobdržel zprávu o týrání iráckých vězňů britskými vojáky "od externích institucí".

Jeho "korektní a počestné" prohlášení, které posléze zpochybnil Červený kříž a Amnesty International, prý neznamená, že si nebyl vědom obvinění z týrání, které už tou dobou vyšetřovaly příslušné orgány.

Už 45 let se USA snaží zlikvidovat režim na Kubě. Za tímto účelem schválila 6. května americká vláda 59 milionů dolarů, jež mají být vynaloženy v příštích dvou letech. Po rozpadu kubánského trhu s cukrem na počátku devadesátých let a po krizi, která následovala, se kubánské hospodářství otevřelo dolaru. A jedním z jeho vydatných zdrojů jsou i Kubánci, žijící v USA, ale podporující své příbuzné na Kubě. Odborníci tvrdí, že takto doputuje na Kubu až miliarda dolarů ročně. V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme prohlášení Castrova režimu.

V parlamentní kavárně Demokracie se ve středu 12. 5. konal křest knihy. Napsali ji komunističtí poslanci Kateřina Konečná, Jiří Maštálka a kdosi jménem Jiří Studený. Tři lidé (a ilustrátor Michael Marčák, který v tom je ovšem nevinně) vytvořili a vydali nákladem vlastním dílko, nazvané "Evropská unie očima pozorovatelů." Proč zvolili tento název, těžko říci. Nejspíš důvod, proč spolu trávit večery... Titul totiž evokuje, že se čtenář dozví něco více, než o Unii ví. Tedy -- osobní postřehy, názory a pohled do zákulisí Evropského parlamentu a dalších institucí Evropské unie. Očima pozorovatelů. Ničeho takového se však čtenáři nedostane.

Stranické sjezdy vždy vyvolávají nejrůznější vzpomínky a úvahy. Hovoří a spekuluje se o budoucnosti, nových tvářích, programu strany, šancích ve volbách a kdoví o čem ještě. Můj odpor k pamětem všeho druhu, které se zabývají výhradně tématem jak pamětník všechno věděl a posléze zorganizoval, mne přivedl na myšlenku, že snad je možné u příležitosti sjezdu KSČM něco velmi skromného poznamenat. Ano, byl jsem při tom. A nejen já.

Dali jste své mamince kytici karafiátů, růží, nebo jiných květin? Ptali jste se, odkud byly? Ne? Jste tedy jako většina kanadských mužů - ani oni se neptají. Proto se za ně zeptala redakce časopisu "The Ottawa Citizen" a její reportér pan Chris Cobb se vydal hledat jejich zdroj až do Bogoty, hlavního města Kolumbie.

Čerstvé rozhodnutí firmy Monsanto (http://www.monsanto.com) zastavit program polních pokusů a komercionalizace geneticky modifikované pšenice znovu oživil zájem veřejnosti i o možná zdravotní rizika. Propagátoři geneticky modifikovaných organismů (GMO) a jejich užívání v potravinářství mnohdy nevědecky popírají možné nažádoucí účinky GMO s tím, že je nikdo neprokázal. Jenže každý vědec ví, že absence důkazu může být dočasná a v žádném případě není vyloučením rizika. I to je důvod proč například Britská lékařská asociace (British Medical Association - http://www.bma.org) sdružující desetitisíce lékařů opakovaně varovala před možnými negativními dopady používání GM plodin. Nově pak konstatovala jejich zbytečnost.

Z per etablovaných publicistů se často dozvídáme, že komunismus a nacismus jedno jest. Taková prohlášení jsou dále sdělována širším masám ústy nekomunistických a nenacistických politiků, protože z hlediska stranických propagand jde stále o materiál s preferenčním potenciálem. Veřejné mínění (ve skutečnosti slepované z toho, co produkují média, tedy ono malé procento lidí, kteří se v nich pracují) oboje svorně odmítá jako zakázaný prostor mimo hranice demokratických principů společnosti.

Jak lze ale v tomto světle vysvětlit fakt, že nacismus a jeho novelizované formy stojí mimo participující politické spektrum, aniž by se přímo hlásily k jeho odkazu, zatímco hlavní politická síla čerpající z tradice komunismu je podle dlouhodobých průzkumů volební náklonnosti druhou nejpodporovanější politickou stranou?

Podle tiskové zprávy Nadace Partnerství z 10.5. 2004 se bude ve čtvrtek konat na Budějovickém náměstí v Praze 4 "Jarní slavnost" za účasti plivačů ohně, kejklířů, hudebníků, loutkového divadla a řady dalších atrakcí. Podporu poskytují investoři a firmy z okolí. Protože zástavba uvedené lokality není bez problémů a rozporů a k jejímu odsouhlasování dochází často podivnými způsoby, podávám své svědectví. Bydlím totiž u Budějovického náměstí a způsob postupné zástavby jeho okolí mi není lhostejný. Protože jsem se účastnil řady úředních řízení v těchto věcech, sděluji níže některé zajímavosti.

Věřím, že tyto informace zaujmou i čtenáře odjinud. Jak praví moudré ruské přísloví: Chuť moře zjistíš z jediného doušku. Nemusíš je vypít celé.

Zatímco většina českých politických uskupení zdůrazňuje to, že do Evropy hodlají hájit "národní zájmy", v Evropě samotné vznikají silné základy k tomu, aby se po rozšíření začala vážně uskutečňovat idea "otců zakladatelů": skutečná evropská politika.

Kdo se ještě bojí federální Evropy?

Když mi na vysoké škole eurosvazáčtí spolužáci, kteří se stali asistenty, vyházeli všechny učitele, jichž si bylo lze vážit, a nakonec i vedoucího katedry, kterého jsem měl svého druhu za otce, odjel jsem do dalekého ostrovního království, načež když jsem se vrátil, nemaje studijního živitele, začal jsem shánět zaměstnání. Ve vitrínce na zastávce autobusu přímo před domem našeho domácího jsem čítal analýzy z jedněch novin; co chvíli jsem se na začátku těchto komentářů mohl dočíst jména jako jsou Günther Grass, Bertolt Brecht či alespoň Karel Kryl, což jsou sice zhusta používané ikony, ale citovat z jejich díla se dnes v médiích většinou nedoporučuje. Autor oněch článků byl navíc zakladatel slavného exilového nakladatelství a ty noviny byly nadepsány jako levicový deník. Když jsem obeslal svým životopisem redakce českých tiskovin, přihlásily se mi právě tyto noviny. Rozumějte mi; jsem prostý český literát, publikoval jsem asi v dvaceti časopisech, sáhlo po mně několik rádií, a dokonce i Reflex, ale všechny jen na externí spolupráci.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

V dubnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5361 Kč. Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru. Čtenáře prosíme o trpělivost: uvedeme časopis do plné funkčnosti co nejdříve.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.