Světová obchodní organizace při hledání cesty z patové situace, která vznikla po krachu konference v Cancúnu, zvolila metodu postupných kroků a hlavních článků. Koncem února členové WTO nabyli přesvědčení, že je nezbytné do poloviny tohoto roku definovat témata, v nichž lze dosáhnout alespoň shody o dalších jednáních a která jsou evidentně předpokladem pro úspěšné uzavření celého negociačního kola. Volba časového limitu nebyla náhodná -- podzimní prezidentské volby v USA a změny v Evropské komisi na určitou dobu znehybní i negociace ve WTO a odloží přijímání jakýchkoli podstatných rozhodnutí v jednáních. Dosažení rámcové shody členů na červencovém zasedání Generální rady inicioval ve svých vystoupeních generální ředitel WTO Supachai Panitchpakdi; politickou vůli k posunu negociačního kola vpřed směrem k dosažení alespoň té úrovně, která byla očekávána od Cancúnu, vyjadřovali také při různých příležitostech obchodní komisař Evropské komise Pascal Lamy a obchodní představitel USA Robert Zoellick.

I když jaro proběhlo ve znamení aktivizace WTO, není doposud zcela jisté, zda se podaří skutečně prolomit ledy, které v uplynulém období organizaci sevřely. Vzhledem k tomu, že se nedalo předpokládat, že by jednání za účasti všech členů v době po Cancúnu vedla k očekávaným výsledkům, byly značné naděje vkládány do neformálních konzultací mezi názorovými skupinami členů. Tyto konzultace měly vést k vyjasnění pozic členů a ke zjištění, jak velký vyjednávací prostor požadují a nabídnou partneři. Zároveň se pod vedením nových předsedů obnovila činnost zvláštních negociačních orgánů, jejichž zprávy posuzoval koncem dubna od Cancúnu prozatímně nečinný Výbor pro obchodní negociace.

Z výsledku neformálních konzultací a jednání prozatím vyplývá snaha členů o červencovou shodu, avšak názory na to, co by mělo být jejím obsahem, se značně liší. Červencové rozhodnutí členů by se rozhodně mělo týkat pouze omezeného počtu témat, zřejmě 4 -- 5, přičemž v ostatních problematikách by měl být zaujat spíše rámcový přístup s politickým závazkem, z něhož by vyplynul další směr jednání. Pokud jde o rozhodující oblasti, členové se shodují na zahrnutí zemědělství a průmyslových výrobků. Zahrnutí dalších oblastí bude výsledkem kompromisních přístupů, neboť zatímco někteří členové prosazují Singapurská témata nebo alespoň některá z nich, někteří je zcela odmítají. Obdobný přístup lze pozorovat k tématu služeb, životního prostředí, bavlny a k implementačním tématům včetně zeměpisných označení.

Dohodou o tématech červencového výsledku však rozdíly v názorech členů odstraněny nebudou. Pro další negociace bude určující, jaký rámec bude pro jednotlivé oblasti stanoven, tj. o čem konkrétně se další jednání povedou. Např. v zemědělství se jedná o to, zda se při jednáních do hry dostanou současně jak vývozní soutěž, tak i domácí podpory a přístup na trh; dále o kterých elementech z vývozní soutěže bude jednáno (tj. o vývozních subvencích, vývozních úvěrech, pojišťovacích schématech, vývozních obchodních organizacích, potravinové pomoci), které z domácích podpor by měly být přesunuty z povolených do režimu přísnějšího posuzování, jaký rozsah přístupu na trh by měl být uplatněn (tj. tarifní a netarifní překážky obchodu).

V oblasti otevření trhů průmyslových výrobků jde v rámci vytyčení zásadních principů a formulí pro jednání především o to, zda bude otevírání stejně intenzivní ve všech členských zemích nebo zda bude uplatněna nesymetričnost ve prospěch rozvojových zemí, jaká bude liberalizace obchodu mezi rozvojovými zeměmi navzájem, zda vzorec pro snižování cel bude lineární nebo nikoli, zda budou zařazeny sektorové iniciativy a jaká bude jejich podoba (výběr sektorů, závazná nebo dobrovolná liberalizace v sektoru výrobků, harmonizace versus eliminace cel, limity pro výjimky, započítání autonomní liberalizace), zda budou využity doplňkové metody pro snižování cel a jakým způsobem bude řešen problém netarifních překážek obchodu.

Z hlediska červencového výsledku jsou velmi problematickou oblastí Singapurská témata, ke kterým patří usnadňování obchodu, transparentnost veřejných zakázek, vztah obchodu a hospodářské soutěže a vztah obchodu a investic. Z těchto čtyř témat, původně odsouhlasených k negociacím v rámci nového kola, se v červencovém balíčku v důsledku odporu rozvojových zemí určitě neobjeví investice a hospodářská soutěž a velké pochybnosti panují o transparentnosti veřejných zakázek, avšak usnadňování obchodu se zdá být přijatelným tématem pro většinu členů. Jednání o usnadňování obchodu by se potom mělo odehrát v mezích, které byly vytyčeny -- avšak neodsouhlaseny - v průběhu konference v Cancúnu. Obtížně řešitelnou však bude otázka, zda všechna Singapurská témata zůstanou součástí jednotného závazku na konci negociačního kola. Řada signálů nasvědčuje tomu, že nikoli, a že bude i obtížné zachovat témata na půdě WTO. Další témata předpokládané červencové shody nenabyla dosud konkrétní podoby. Existují sice návrhy některých členů nebo jejich skupin, avšak narážejí většinou na kategorický nesouhlas odpůrců. Je však zřejmé, že bude v každém případě aplikováno zvláštní a rozdílné zacházení pro rozvojové země, a to pravděpodobně průřezově ve všech sjednaných oblastech.

Ani formát červencového balíčku není posledním problémem, se kterým se členové WTO musí vypořádat. Dalším úskalím se může stát diskuse o rozsahu jednotného závazku, ve který by mělo kolo jednání vyústit a jehož předpokladem se červencový výsledek má stát. I když toto téma prozatím zůstává záměrně v pozadí jako příliš citlivé, je zcela jasné, že v této diskusi členy čeká velký kus práce a ústupků. Pokud ovšem někteří podmíní dosažení červencové shody právě vyjasněním podoby jednotného závazku, může být balíček ohrožen ve své podstatě.

Členové WTO si zároveň uvědomují, že v současné chvíli nezbývá příliš mnoho času k vyjednávání. Generální rada by dne 17. května měla potvrdit, že celý proces negociací je "zpět na kolejích", koncem května by měl být již zřetelný obrys parametrů červencového výsledku a jeho text by měl být připraven nejpozději počátkem července.

S vědomím nedostatku zbývajícího času se rozhodla Evropská komise vyslat pozitivní motivační signál vůči ostatním členům WTO, a to společným dopisem komisařů P. Lamyho (obchod) a F. Fischlera (zemědělství), ve kterém vysvětlili současnou pozici Evropské unie k pěti oblastem probíhajících jednání, a to k zemědělství, přístupu na trh s průmyslovými výrobky, obchodu se službami, Singapurským tématům a rozvojovým otázkám. Dopis, který byl rozeslán v neděli 9. května, byl obratem interpretován světovými médii jako snaha EU oživit pokrok v současném negociačním kole prostřednictvím nabídky na odstranění vývozních subvencí EU a prostřednictvím zmírnění požadavků na nová obchodní pravidla, což by mělo přesvědčit rozvojové země, především Africkou skupinu, aby podpořily negociace. Značný ohlas měla nabízená flexibilita EU také ve WTO v Ženevě, kde členové ocenili především připravenost EU převzít iniciativu a dovést negociační kolo do úspěšného konce. Některé konkrétní části dopisu však vzbudily pochybnosti a jsou předmětem řady otázek.

Vzhledem k tomu, že dopis EK předkládá ostatním členům WTO také pozici České republiky jako součásti EU, domnívám se, že je namístě představit ho podrobněji. Analýzu toho, jak by se mohly změnit podmínky v zemědělství a obchodu v České republice a jaké nové možnosti se otevřou českým subjektům na zahraničních trzích v případě, že nabídka EU bude přijata a stane se součástí závěrečného závazku nového kola negociací, však ponechám pro hlubší rozbory. Interpretace dopisu EK ze strany tisku jako nabídky, za kterou není žádána odpovídající protihodnota, je zjednodušená. V zemědělství je EU sice připravena k úplnému odstranění exportních subvencí, avšak nejedná se o nabídku uskutečněnou v jediném časovém horizontu. Pro jednotlivé skupiny výrobků by měl být stanoven odlišný časový limit.

Odstranění vývozních subvencí je zároveň podmíněno paralelním odstraňováním i ostatních forem vývozní soutěže, jako jsou např. vývozní úvěry a potravinová pomoc, které využívají USA, rozdílný daňový režim, který používá Argentina a monopolní marketingový systém pro určité druhy zemědělských výrobků -- státní vývozní podniky, který uplatňují Austrálie a Kanada.

Jednání o odstranění vývozních subvencích je zároveň vázáno na současná vyrovnaná jednání o domácích podporách a přístupu na trh. EU je připravena k redukci podpor narušujících obchod, pokud k ní přistoupí také ostatní, a ke sjednání pravidel, která by znemožnila průběžné překlasifikování domácích podpor z nepovolených na povolené. Naopak v oblasti přístupu na trh nenabízí EU podstatné zlepšení a pro snížení ochrany na hranicích zaujímá spíše defenzivní pozici.

V přístupu na trh s průmyslovými výrobky EU požaduje snížení překážek, soustřeďuje se na nabídku výjimek pro produkty, které jsou citlivé pro rozvojové země a vyzývá k odstranění tarifních překážek i kvót pro dovoz z nejméně rozvinutých zemí.

Ve službách, které jsou označeny za oblast velkého potenciálního růstu, vyzývá EU k vyšší otevřenosti vůči rozvojovým zemím zejména v umožnění dočasného pobytu a profesních aktivit fyzických osob. Zároveň je však EU ochotna diskusi ke službám vypustit z červencového výsledku a ponechat ji na pozdější období před uzavřením jednotného závazku.

V Singapurských otázkách EU odstupuje od svých požadavků zahájit jednání v rámci současného kola negociací. Je připravena přistoupit na konsensus, kterým by byla zahájena jednání pouze o otázkách usnadňování obchodu, možná i o transparentnosti vládních zakázek, s tím, že by investice i hospodářská soutěž nebyly součástí jednotného závazku na závěr negociačního kola.

Zajímavým je návrh EU pro rozvojové země v rámci zvláštního a rozdílného zacházení. Pro skupinu G 90, tj. nejméně rozvinuté a nejchudší rozvojové země, EU navrhuje tzv. "Round for Free". V praxi by to znamenalo, že tyto země nebudou povinny otevřít v zemědělství a obchodu průmyslovými výrobky své trhy, budou pouze využívat vyšší přístupnosti trhů vyspělých a bohatých rozvojových zemí. Stejně ani tak v oblasti pravidel by uvedené země nebyly nuceny přijmout závazky, pouze by se účastnily diskuse k usnadňování obchodu, eventuálně k transparentnosti veřejných zakázek.

Závěrem dopisu EK naléhavě vyzývá ke konkrétním jednáním o minimálním dosažitelném výsledku (tj. čtyři oblasti jednání) a k přípravě první verze textu červencového výsledku do konce května.

Tlak času je skutečně velmi silný. Do konce měsíce zbývá již pouze jedenáct pracovních dní, ve kterých nelze předpokládat, že by pouze v sídle WTO v Ženevě došlo k zásadnímu sblížení některých prozatím rozdílných pozic členů ve vztahu k obsahu červencovému balíčku a k rámci jeho témat. I proto se velké naděje vkládají do porady ministrů vyspělých i rozvojových zemí, která probíhá dnes dopoledne v Paříži. Tato porada byla svolána u příležitosti Rady ministrů Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj, které se účastní nejvyšší představitelé 30 členských států. K poradě, jejímž tématem je výhled v mezinárodních obchodních jednáních, byli přizváni ministři z Argentiny, Bangladéše, Botswany, Brazílie, Chile, Číny, Guyany, Hong Kongu, Indie, Indonésie, Keni, Ruska, Singapuru a Jižní Afriky.

Cílem porady je stát se oživující injekcí pro rozvojový program z Doha. Proto jedním z klíčových bodů diskuse je zemědělství, neboť, jak se shodují všichni členové WTO, pokrok v zemědělství napomůže paralelnímu pokroku v dalších významných oblastech negociací. Pokrok v zemědělství však musí být také stimulován pozitivními signály z ostatních oblastí.

Výsledky dnešní porady ministrů v Paříži naznačí, zda je ve WTO skutečně možné přemostění rozdílných názorů a zda členové jsou ochotni ke kompromisům a k nabídce flexibilního přístupu. Teprve na konci července však budeme blíže konečné odpovědi na otázku, zda jsou skutečně všichni členové Světové obchodní organizace přesvědčeni o tom, že otevření trhů a silná pravidla obchodu v rámci mnohostranného obchodního systému jsou rozhodující podmínkou pro "sklízení" všech výhod globalizace.

Autorka pracuje na Stálé misi ČR při OSN a dalších mezinárodních organizacích v Ženevě