Zmiňovali jsme se o tom, že české sdělovací prostředky v podstatě tohle všechno jen opakovaly, bez skutečné analýzy autentických důvodů, proč k útokům z 11. září došlo. Většina českých médií hrála emocionální kartu a zaměřovala se jen na ubohé oběti útoku na Světové obchodní centrum (až dodneška se velmi málo hovoří o obětech z Pentagonu. To dokazuje, jak obrovskou moc mají televizní záběry. Útok na WTC jsme viděli v televizi, útok na Pentagon nikoliv.)

Uplynul rok a česká média nepokročila dál - jejich úroveň chápání událostí zůstala tatáž, jaká byla v září 2001. Pořady na českých televizních a rozhlasových okruzích dne 11. září i noviny jen opakovaly tentýž přístup, zaměřený na "vítězství".

Je skutečně ironické, že ani americká média se však teď už tak nechovají.

V důsledku dosud neidentifikované technické chyby je znovu bohužel pro uživatele některých sítí - pro pravděpodobně značné množství čtenářů - dočasně nepřístupná adresa www.blisty.cz. Snažíme se situaci co nejdříve napravit, alternativní adresa, jejímž prostřednictvím se na Britské listy dostanete od všech providerů, je old.blisty.cz. Omlouváme se za případné potíže a děkujeme za porozumění.

(rozšířená verze článku)

Současná situace hromadné dopravy v hlavním městě po povodňovém výpadku metra je krizová a chaotická a nadále se zhoršuje. Cestující, především zaměstnanci a studenti, ale také řidiči MHD - jsou vystaveni zcela nedůstojným podmínkám.

Odpovědné orgány přesto činí vše nikoliv pro ulehčení této situace, ale evidentně kladou stále větší důraz na lepší "průjezdnost" města pro individuální automobilovou dopravu.

Výsledkem jsou nejen kolony aut, ale také kolony hromadných dopravních prostředků včetně tramvají, k jejichž kumulaci na řadě míst dochází. Cestující, kteří nemohou nebo nechtějí využít osobní automobil, jsou tak ještě více stresováni nejistotou alespoň relativně včasného příjezdu do zaměstnání, do školy atd. V listopadu se do této situace zásadně promítne ještě summit NATO.

"Před několika měsíci jsem spálil některé své výpočty a záznamy, protože si myslím, že svět dosud není připraven na jejich důsledky a bude mu lépe bez nich."

Civilní ochrana, která byla za socialismu otravnou a posledních 12 let zapomenutou nepříjemností, je náhle populární. Jsme připraveni na válku? "Ano a celkem dobře, jenže na tu minulou...," tvrdí cynicky odborníci.

Abychom pochopili, co se vlastně stalo v pražském metru o letošních povodních a proč budeme muset zaplatit miliardy korun za odstranění následků zatopení metra povodňovou vodou, musíme něco vědět. O tom, co vlastně metro umí. O tom, co v něm je a čemu slouží rozsáhlé prostory v jeho podzemí. O tom, kolik může stát systém, který možná dalších padesát let nebudeme používat a přesto může někdy zachránit statisíce životů. O tom, jak velkou odpovědnost má generální ředitel Dopravního podniku a jeho několik podřízených, jak a kdy se o ni dělí s primátorem Prahy, ministrem obrany a dalšími členy válečné či krizové správy státu. O tom, kolik stojí iluze naší bezpečnosti před následky ozbrojeného konfliktu, živelné pohromy či teroristického útoku a zda jsou tyto výdaje z kapes nás všech odpovídající významu těchto nebezpečí.

Metro přepravuje více než milion cestujících denně. Že může tento páteřní prostředek hromadné dopravy sloužit i k jiným účelům, ve sdělovacích prostředcích začalo probleskovat až v souvislosti s letošními povodněmi v Praze. Že jeho chodby a tunely propojují různé vojenské objekty či objekty civilní ochrany, přiznal až po povodních opatrně a mlhavě náměstek primátora Hejl, aniž by pro jistotu jmenoval kterýkoliv z nich mimo zaplaveného technologického centra 1 na stanici Malostranská, o němž již veřejnost ví, že v něm mohla být utopena celá vláda... Ačkoliv ty nejstarší objekty podzemního komplexu metra byly stavěny před téměř padesáti lety, všechny dodnes slouží svému účelu, a většina je proto tajná. Ucelený obrázek o "dalších funkcích" pražského metra však žádný sdělovací prostředek nepřinesl. Pokusíme se to trochu napravit, i když i my musíme některé informace pouze naznačovat.

Totožnost autorů tohoto materiálu a jejich kvalifikace je redakci známa, z pochopitelných důvodů je utajena. Editor materiálu není autorem. Většina informací není oficiálně ověřena a pravděpodobně je nikdo oficiálně ani nesdělí. Jejich případné doplnění vítáme na této e-mailové adrese, stejně jako fotografie podzemních prostor metra v době výstavby či v současném stavu a po verifikaci vlastními zdroji je začleníme do tohoto materiálu. Rozporné, nepravděpodobné, neverifikované nebo neverifikovatelné informace dáme k dispozici též, ale vyznačíme je kurzívou. Přesnou lokaci či některé dílčí technické parametry některých konkrétních objektů nebudeme z bezpečnostních důvodů zveřejňovat, i když budeme rádi, sdělíte-li je též.

AKTUALIZOVÁNO A ROZŠÍŘENO
20. 9. 2002 podrobnosti o TC-1, podzemní nemocnice v Krči, Areál smrti, stupně ohrožení, prostředky individuální ochrany

Já ho za šokující a neuctivý považuji také. Za více šokující a neuctivé však považuji, že vychází ze smutné skutečnosti.

Zatímco za velkou louží se ve washingtonské diplomatické čtvrti dokončují přípravy k odhalení sochy TGM od Vincence Makovského, Masarykova socha z dílny Otakara Španiela, umístěná zhruba před dvěma lety na pražském Hradčanském náměstí, jen několik metrů před hlavní vstupní bránou do Pražského hradu, není chráněna před znečištěním a odpadky pohozenými kolemjdoucími návštěvníky.

Pomníky významných lidí stojí obvykle na podstavci a bývaly umísťovány v prostorách navštěvovaných mnoha lidmi, často na náměstích nebo v zeleni parku či na vývýšeném místě nad městem, kde jakoby žehnaly kraji a jeho obyvatelům. Lidé tak mají možnost postát, zamyslit se a pocítit úctu ke znázorňovanému a ob div k sochařovu umění. Tak to také odpovídalo dřívějším představám v 19. a v první polovině 20. stolení, v obdobích, která v naší zemi nejvíc přála tomuto způsobu vyjadřování vděku slavným osobnostem společnosti.

Obracím se s prosbou na čtenáře Britských listů: snad někdo, zvláště z řad Čechů, žijících v zahraničí, by mohl doplnit přesné datum úmrtí Vladimíra Škáchy, účastníka československého zahraničního odboje, který zemřel v 80. letech v Kanadě. Životopis následuje. Děkuji

Vladimír Škácha (* 17. 5. 1920 †??)
Vyučil se zedníkem a jako stavitelský asistent pracoval až do odchodu za hranice v první polovině roku 1939. Z Polska odjel do Francie, kde konal službu v Cizinecké legii. V říjnu 1939 byl prezentován v Agde a se svojí jednotkou se zúčastnil bojů na frontě. Ve Velké Británii byl zařazen ke 3. rotě 2. praporu. Po speciálním výcviku byl zařazen do výsadku SILVER B. Přežil několik přestřelek s gestapem. Nakonec byl zatčen gestapem v Ostravě a vězněn až do konce války v koncentračním táboře. Po osvobození působil krátce na MNO. V roce 1946 armádu opustil a pracoval jako vedoucí prodejny potravin v Brně. V roce 1968 odešel do Kanady, kde ve druhé polovině osmdesátých let v Torontu zemřel.

Třebaže americké ministerstvo zahraničí poté přislíbilo grant na české vysílání, rada guvernérů pro zahraniční vysílání další financování minulý týden rozhodně odmítla. Mediální radu guvernérů navrhuje americký prezident a schvaluje Kongres. Spojené státy na české vysílání platily ročně 650.000 dolarů (asi 19,5 miliónů korun), Český rozhlas 6 poskytoval techniku, frekvenci a vysílací čas. Denní až devítihodinovou relaci zajišťovalo deset stálých a 20 externích pracovníků. RSE byla americká nezisková organizace financovaná grantem RFE/RL. Dohodu o českém vysílání uzavřel v květnu 1996 Český rozhlas, RFE/RL a RSE.

Počet posluchačů byl podle zdoje Mediaprojekt již několik let pod pásmem rentability. Stanici si denně naladilo v posledním roce její existence cca 52 - 54 000 posluchačů, což je 0,4 - 0,5%. Ač celoplošná stanice na velmi drahé střední vlně s třinácti vysílači, vlastním internetem integrovaným do portálu Českého rozhlasu a neomezenou podporou mateřské firmy, umístila se hluboko v poli okresních rádií ... O likvidaci Rádia Svobodná Evropa se mluví v pražských politických kruzích asi čtyři roky, v rozhlasových kruzích už skoro dva roky, na nízkou poslechovost a nevyváženost byl upozorňován Radou ČRo i kolegiem generálního ředitele i bývalý ředitel RSE Pecháček. Po jeho odchodu už bylo jasné, že něco definitivního se stát musí.

Český rozhlas nyní přeformátovává frekvenci RSE a bude na ní vysílat pod prostým označením Český rozhlas 6. "Šestka" má být projekt zpravodajského a publicistického vysílání ve spolupráci s ČRo 1 - Radiožurnálem. Poodbně se uvažuje už dlouho i o rádiu pro mladé pod prozatímním označemím ČRo 4 - Radium, které dosud vysílá na internetu.

S ukončením RSE pravděpodobně souvisí i programové změny v Radiožurnálu, které před nedávnem Český rozhlas oznámil. Zbývá už jen prostá otázka: kde vzít rozhlasové profesionály, nepoznamenané na jedné straně komercí a na druhé pravicovým politickým lobbingem?

Poznámka JČ: Olga Kopecká, "prezidentka" české Svobodné Evropy, se skutečně vrátila ze Spojených států naprosto s prázdnou. Ovšem v současnosti je ve Spojených státech Václav Havel, který zaujaté vysílání paní Kopecké (proslulé už v Mnichově svou nesmírně úzkou redakční tolerancí) podporuje, a podle našich zdrojů není vyloučeno, že se Havlovi pro Olgu Kopeckou podaří u George Bushe nějaké peníze získat.

"Ač jsem tyto výsledky publikoval již v roce 1997, stát ani výrobci na ně dostatečně nereagovali změnou výrobních technologií či zvýšením státní kontroly. Proto se i dnes, přes mnohá zdravotní rizika (dokázaná dlouholetým výzkumem), stále používají v českých nemocnicích výrobky z PVC měkčeného ftaláty", říká vedoucí výzkumného úkolu "Estery kyseliny ftalové v nefrologické praxi" MUDr. Ševela z brněnské nemocnice U sv. Anny. - Toto je tisková zpráva hnutí Arnika.

V pátek jsem nebyl doma.
V sobotu ráno jsem se dozvěděl, že jedna strana musí opustit koaliční vládu.
Celou sobotu se nic nedělo.
Nedělo se i v neděli.
Až jsem si v pondělí přečetl noviny. Pány Uhla, Housku, Denglera a Vernera v deníku Právo. Nedělo se zas tak moc i v pondělí.
No uvidíme v úterý.

Když se usadil ve třicátých letech Eric J. Hobsbawm v Británii, stal se marxistou a vybudoval si vynikající akademickou kariéru - během let se stal mezinárodně uznávaným historikem. Jeho nedávné dílo Věk extrémů bylo přeloženo do 37 jazyků, mj. i do češtiny (Hobsbawm, Erich: sic! Věk extrémů. Krátké 20. století 1914-1991, Argo, Praha 1998), jenže čeští vydavatelé asi nezdůrazňují, že je Hobsbawm komunista - jak jinak si vysvětlit, že ho cituje na svých stránkách i pardubická ODS... (v textu Jiřího Svobody, vydaném v Britských listech zde). (Úvahu o tom, zda může být komunista historik, jsme zveřejnili v Britských listech 7. března 1997, viz zde.) V těchto dnech vydal Hobsbawm svou autobiografii, Interesting Times. Shrnujeme jeho portrét, v angličtině viz zde.