20. 9. 2002
Pražské zamyšleníPomníky mezi námiMarcela Hutarová
Pomníky významných lidí stojí obvykle na podstavci a bývaly umísťovány v prostorách navštěvovaných mnoha lidmi, často na náměstích nebo v zeleni parku či na vývýšeném místě nad městem, kde jakoby žehnaly kraji a jeho obyvatelům. Lidé tak mají možnost postát, zamyslit se a pocítit úctu ke znázorňovanému a ob div k sochařovu umění. Tak to také odpovídalo dřívějším představám v 19. a v první polovině 20. stolení, v obdobích, která v naší zemi nejvíc přála tomuto způsobu vyjadřování vděku slavným osobnostem společnosti. |
Vyvstává otázka, zda se v dnešní době komunikace s figurálním pomníkem či jeho vnímání nějak změnilo. Dostala se mi do rukou fotografie současného pomníku Edgara Quineta, historika 19. století ve Francii, kterému jeho tvůrce dal opustit piedestal a zcela dole před ním se rozkročit. Sochařka Martine Clerk tak zřejmě chtěla vyjádřit nepatetičnost myšlenky pomníku, civilní a přirozené sepětí významného člověka s okolím a tedy společností. Celé dílo vyznívá jako pokus o moderní rozmluvu. Ráda bych se při této příležitosti zamyslila nad tím, jak vstupje nedávno odhalený pomník Tomáše Garrigua Masaryka na Hradčanském náměstí do povědomí míjejích chodců a návštěvníků Prahy. Pomník od Otakara Španiela z roku 1937 zaujímá velmi pěkné místo proti hlavní bráně Hradu a byl, jak známo, ve své zvětšené replice instalován v březnu roku 2000 při stopadesátém výročí státníkova narození. Na dolním okraji sochy čteme iniciály TGM a v oválu pod podstavcem jsou vyryty roky Masarykova narození a úmrtí. Samotná socha byla vyvýšena doplněním schodiště a tím umožněn bezprostřední přístup až k ní. Pražský hrad a jeho okolí je pod neustálým náporem cizinců, kteří navštěvují naše hlavní město. Poněvadž v bezprostředním okolí nejsou umístěny žádné lavičky, jsou schůdky k pomníku neustále obleženy unavenými turisty, kteří tu pojídají hamburgery, popíjejí limonádu a ukusují zmrzlinu. V době mé letní návštěvy byla pod sochou Masaryka rozšlapána jakási směs jídla a na schodech leželo několik pohozených prázdných lahví. Jak jsem zjistila malou anketou, nevědí zahraniční turisté ve své většině, pod čí postavou vlastně sedí. Zkrátka: TGM jim nic neříká a na podstavci se neuvádí, jak bychom čekali, že jde, zjednodušeně řečeno, o prvního prezidenta státu, jehož hlavní město právě navštěvují. Třeba by se i divili, že Češi jim toto místo tak benevolentně propůjčují k všestrannému použití. Ostatně ani okolí pomníku nejeví známky zvláštní péče. Již druhým rokem tu v blízkosti na zdi vegetuje ve zcela uschlém stavu popínavá rostlina, která měla být zřejmě zadní ozdobou skulptury. Pro domácího návštěvníka, obhlížejícího pomník většinou jen zpovzdálí, jsou stranou na zdi Salmovského paláce uvedeny údaje, avšak pro nedbalé provedení písma jen těžce čitelné. Máme se dozvědět, kdo byl investor, kdo děklal odlitek, kdo model, kdo kamenické práce atd. Lituji, že se zde nesetkávám s názvem Nadace pro postavení pomníku TGM, která má velké zásluhy o jeho realizaci. Nemohu se smířit se slovem "investor", zní velmi studeně. Vybavují se výrazy jako "bylo postaveno péčí, úsilí, dar, zásluha, vyjádření vděčnosti, donátorství", které pomníky dříve provázely. Článek vyšel v Měsíčníku Muzea hl. m. Prahy č. 11/2001 na str. 12-13 |
T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
20. 9. 2002 | Pomníky mezi námi | Marcela Hutarová | |
19. 9. 2002 | Budou se za rok za dva i ve Washingtonu před Masarykovým pomníkem válet ohryzky? | Jaroslava Čajová | |
21. 6. 2002 | Čecháčkové | Emil Šíp | |
21. 6. 2002 | TGM: Politiku rozumnou a poctivou | Milan Grus | |
10. 4. 2002 | Benešovy dekrety, česká politika a pasti tradice | Václav Žák |