"Víte, moje někdejší výroky byly vystřiženy z kontextu. Hovořila jsem tehdy široce o problematice soužití s Romy, nejen o té nabídce. Ale je pravda, že jsem ta slova řekla. Romové podle mého názoru neodcházejí do ciziny kvůli diskriminaci, ale za penězi. Dobře také vědí, že když odjezd zaonačí jako dovolenou, dostanou po návratu sociální dávky. Cizina nám občas vyčítá, že tady Romy diskriminujeme. Ale když chtějí Romové emigrovat, tak je tam ochránci jejich práv v Česku najednou nechtějí. To mi připadá zvláštní...

Nejde o útisk, ti lidé chtějí jít za lepším živobytím, tak nevím, proč bychom jim v tom měli bránit...

Já Romy dobře znám a vím, že nejsou zdaleka všichni stejní. Někteří žijí slušně, jsou čistotní a doma mají třeba čistěji než já, protože já svoji domácnost nestíhám. Ale většina z nich je nepřizpůsobivá, rozbijí obecní majetek, neváží si ničeho, žije ze dne na den, dávky prohrává na automatech, neposílá děti do škol. Myslím si, že menšina by se měla podřídit zákonům této země, ať už jde o menšinu puntíkovanou nebo černobílou...

My už jsme například investovali desítky milionů korun do oprav obecních domů, ve kterých Romové bydlí. Oni jsou například úžasní elektrikáři, napojí se přes strom k protějšímu domu a z jednoho bytu berou elektřinu pro celý dům, kde je energie kvůli dluhům odpojena...

Myslím, že mě uznávají jako autoritu. Když přijdou na úřad, tak někdy pokřikují po úřednicích na byťáku nebo sociálním, ale na mě si nedovolí. Stalo se jen pár případů, kdy přišli řvát po mě, ale to jsem pak řvala i já po nich. Máte dluhy? máte. Až je zaplatíte, můžeme se bavit o přidělení bytu.

Ale my nejsme jenom pro represi, plánujeme například pro Romy postavit na okraji obvodu řadové domky. Jenže i tak nás obviňují, že děláme gheto na okraji obvodu. Jenže okraj našeho obvodu, to je pořád jeětě cenrum Ostravy! Myslím, že o problému soužití s Romy mluví dnes každý, ale jak ho řešit, to neví nikdo...

(Ani já) nevím, ale snažím se řešit alespoň dílčí problémy. Romové njsou zvyklí žít v panelácích. Chanov je toho příkladem. My bychom jim proto chtěli postavit řadové domky, ale s ohledem na jejich zálibu v zatápění vším dřevěným nebo odnášením kovů do sběrných surovin by například okna nebyla železná ani dřevěná, ale plastová. Další podmínkou by bylo, aby budoucí nájemníci pomáhali u stavby. Je to totiž také otázka peněz. Snad dostaneme něco například z Evropské unie, která občas kritizuje údajnou diskriminaci Romů u nás." (Z rozhovoru Petra Žižky a Jaroslava Baďury pro Zpravodaj Mariánských Hor a Hulvák v srpnu 2002; kráceno.)

Liana Janáčková se nechala i na kabelové televizi slyšet, že u zmíněné kolonie domků "Na Bedřišce", kde již část Romů bydlí a část se tam stěhuje v této době, bude v budoucnu realizovaná "adekvátní výstavba". Proč se nerealizovala nejprve celková výstavba a zkulturnění oblasti (včetně zajištění minima občanské vybavenosti) a teprve potom odsun, přesahuje mé kombinační schopnosti. Přitom v původních lokalitách výskytu Romů se bude po jejich odchodu realizovat nová výstavba, ovšem pro "sociálně přizpůsobivější" občany, co v Ostravě znamená většinou osoby blízké radnici a magistratu.

Je fakt, že do několika otřesných baráků na Železné před jejich osídlením "neplatiči" investovala radnice 3 miliony korun, aby se zmírnily následky jejich pokročilého chátrání, ale dnes již díky vysoké koncentraci romského obyvatelstva bez sociálních perspektiv se tato sídla přeměnila na domy hrůzy. Feťácké brlohy romské mládeže, kolem kterých pobíhají hejna bezprizorných dětí a motkají se stárnoucí otcové, hledajicí cestu z beznaděje v alkoholu a nočním zpěvu. Radnice se nemůže vymlouvat na to, že domy ani nebyly určeny pro Romy, ale jen pro neplatiče, protože dobře ví, že vetšinu neplatičů tvoří v určitých lokalitách právě Romové. Pokud nebude radnice situaci Romů (tak jako jiných obyvatel) řešit INDIVIDUÁLNĚ, pak s ostravskými ghety nepohneme.

Je pravda, že některá chátrající gheta s latrínami a kamny na pevná paliva již zmizela a na jejich místě září novotou firemní kanceláře s teplou vodou a plynovým topením. Jejich bývalí obyvatelé jsou však dnes vesměs jen v jiných ghetech nebo se z nich stali bezdomovci. Nejen radnice, ale i mnozí "šikovní" podnikatelé cikány ze svých nemovitostí snadno vyhánějí, někdy i jen za finanční odstupné, bez zájmu zkoumat, zda se z nájemníka nestává vymámeným podpisem na pro něj nevýhodné smlouvě bezdomovec.

Již před deseti lety jsem po Ostravě vodil jednoho dánského fotografa, který věřil tomu, že na jeho fotografiích jen z očí Romů bude patrna beznadějnost jejich postavení. Měl pravdu. Přestože fotograf tušil, do čeho jde, udělalo se mu při reportáži špatně. Z úrovně bydlení, ze zanedbaných nemocných či postižených dětí, z rodičů-invalidů s vývody, atd. Ke konci už jen opakoval "Oh, shit!", což je věta, kterou mnozí filmoví hrdinové vyjadřují stav krajního znechucení a v titulkách bává nejčastěji překládána jako "Ježkovy oči!". Výstava byla v Praze i Dánsku a měla prý úspěch.

Poraženým byla pověst ČR a naší vlády.

Pokud nepochopíme, že špatné sociální podmínky Romů jsou prvotní příčinou jejich sociálni dezintegrace, z bludného kruhu se nedostaneme. Velmi otřesné jsou zejména osudy romských dětí, které žijí v nevyhovujících podmínkách a socialně narušených rodinách a mimochodem zejména v Ostrave jsou silně diskreditovány již při zápisu do základních škol.

Pomoc určená těmto dětem také často končí jinde, než bylo určeno; proto, pokud byste rádi, aby cikánské díte snědlo mandarinku, musíte mu ji sami koupit a dát do ruky. Když peníze neskončí v provozních nákladech "bílých" nadaci, propijí je cikáňatům vlastní rodičové. Nezlobme se na ně, nejen oni za svůj morální stav mohou.

A nezapomeňme, že všichni cikáni jsou především českými státními příslušníky, českými občany, ať se již hlásí ke které národnosti chtějí. Jejich duše je popsaná jen a jen pohledem na českou krajinu, dějiny a obyvatelstvo. Jejich prohra je prohrou nás všech.

---

(srovnej:)

Luxusní dům obsadí městští úředníci!

Byt dostane i dcera starostky Janáčkové

: Na Baarově ulici v Mariánských Horách dokončuje město Ostrava bytový dům se čtyřiadvaceti novými byty. Otevřen má být v září a už teď jsou známi jeho obyvatelé. Při pohledu do seznamu nových nájemníků však zasvěceným lidem tuhne úsměv na rtech: figurují v něm lidé z radnice Mariánských Hor, ostravského magistrátu, a dokonce i dcera starostky Liany Janáčkové.

Až se bude v září dům se slávou otevírat, obyvatelé Mariánských Hor, kteří už léta čekají na přidělení bytu (často jde o chronicky naléhavé případy! D.N.), mnoho důvodů k radosti mít nebudou. Ze čtyřiadvaceti nových bytů jich sice 20 mělo připadnout jejich obvodu, ale skutečnost je poněkud jiná. Mariánskohorských občanů tam bude bydlet jen osm, a z toho ještě značné procento po známosti.

Kdo tedy bude dům obývat konkrétně? Zajímavých jmen je tam plno: například pracovnice odboru výstavby mariánskohorské radnice Táňa Dušková, nebo Petr Flisník - syn Milana Flisníka, vedoucího odboru místního hospodářství. Tím to ovšem nekončí. Zbrusu nový byt dostane i Roman Ramach, který spolu s výše jmenovaným Petrem Flisníkem vlastní firmu Čtyřlístek F+R, jež pro mariánskohorskou radnici čas od času dělá zakázky při obnově obvodu. Jako by to ale nestačilo, útulný 3+1 připadne i Renatě Gombíkové, vedoucí kontrolního odboru magistrátu a jejímu manželovi Bohuslavu Gembíkovi, který je zástupcem vedoucího magistrátního odboru investic. Nejlepší ale nakonec. Nový byt totiž dostane i devatenáctiletá dcera Liany Janáčkové Tereza!

Skoro to vypadá, jakoby si starostka Janáčková nechala městem postavit obytný dům, aby její dcera, kolegové a jejich potomci či kamarádi kolegů, měli nové bydlení. A kde zůstali obyčejní obyvatelé Mariánských Hor? Na ty se zkrátka v tlačenici známostí příliš nedostalo.

"Moje třicetiletá dcera má žádost o byt podanou na mariánskohorské radnici už pět let! Zajímalo by mne, jakým způsobem byly tyto byty přidělovány a proč nebyly osloveni všichni čekatelé. Takový přístup je krajně neseriózní," poznamenává rozmrzele D. D. z Mariánských Hor.

A co na to všechno vlastně říká samotná starostka Liana Janáčková? Žádný pořadník na byty prý neexistuje a noví nájemci byli vybráni po konzultaci s bytovým odborem. Podle ní se tedy nic neděje a je schopna vše vysvětlit. Například záležitost s šéfkou kontrolního odboru magistrátu: "U paní Gembíkové nejde o přidělení bytu, ale o výměnu," ohrazuje se Liana Janáčková. Jenže přidělení nebo výměna, to už je vlastně jedno. Čistě teoreticky je totiž možné, že za laskavé umožnění dobrého bydlení by Renata Gembíková mohla na oplátku zapomenout kontrolovat hospodaření radnice Mariánských Hor a její manžel by se mohl starat o další investice do tohoto obvodu. Dvě mouchy jednou ranou.

A jak Liana Janáčková vysvětluje, že přidělila byt vlastní dceři? "Dcera měla podanou žádost o byt již čtyři roky! A rada přidělení bytu schválila." říká starostka a jedním dechem dodala: "Po dvanácti letech služby obci mám snad právo na přidělení bytu pro dceru!" Tomu se říká zdůvodnění. Liana Janáčková pokračovala: "Já bych přece mohla přidělit byt dceři i jinak, uměla bych to udělat i tak, že by se na to nepřišlo, ale to jsem právě nechtěla," dodala Janáčková a na otázku, jak je vlastně možné, že ačkoli měl obvod přidělit svým občanům dvacet bytů, připadne jim jen osm, odpověděla: "Tak jsme se dohodli na bytovém odboru města, osm pro Mariánské Hory, zbytek pro ostatní obvody." Jenže pravda to není ani náhodou. Ve skutečnosti Liana Janáčková podala návrh Radě měsra Ostravy, aby osm bytů připadlo jejímu obvodu (místo aby požadovala pro svůj obvod bytů co nejvíce) a zbytek ostatním, ale rada města tento návrh 26. června zamítla. Liana Janáčková ovšem i přesto rozdělila byty tak, jak původně chtěla, a její pětičlenná rada jí to klidně schválila! Že by už v té době měli s budoucími nájemníky podepsány smlouvy o smlouvách budoucích (které opravdu existují) a nemohli ustoupit...?

Přidělení bytů však ještě může dopadnout jinak. Seznam nájemníků totiž musí schválit i zastupitelstvo obvodu, které se sejde na veřejném zasedání 19. září. Tam mohou přijít i nespokojení občané, kteří na byty už léta marně čekají, a dát zastupitelům najevo, co si o tom myslí.

Marek Švidrnoch, týdeník Ostrava, 3. 9. 2002

Text k obrázku (na kterém je koláž starostky svírající v náručí dotyčný barák) "Tenhle barák patří mě! Jen já rozhodnu, kdo v něm bude bydlet," domnívá se zřejmě starostka Liana Janáčková, která byty v právě dokončovaném domě na Baarové ulici hodlá přidělit svým příznivcům a své dceři.