Ti, kdo měli možnost sledovat různé americké televizní okruhy, si mohli povšimnout, že tón a přístup k událostem z 11. září byl o rok později úplně jiný než loni. Samozřejmě, mrtví ze Světového obchodního střediska byli v ohnisku zájmu a právem jim byla věnována pozornost jako obětem šíleného, extremistického útoku.

Avšak, a mě to nepřekvapuje, Američané se vrátili do formy, zpochybňují své úřady, pochybují o Bushových úmyslech, kritizují obrovské množství peněz, které se vydává na válku proti terorismu - a k překvapení dvou novinářů z českých médií - jednoho z celostátního deníku a druhého z týdeníku, kteří se přišli do mého bytu podívat na americkou televizi (NBC, ABC, CBS, MSNBC, kterou vlastní Gates a General Electric, CNN, kterou vlastní AOL a Time Warner, CNBC a dva Murdochovy kanály Fox TV) - se americké televizní stanice rozsáhlým způsobem zabývaly "skutečnými" důvody, proč tolik lidí ve světě nenávidí Ameriku.

Jeden z těchto českých novinářů byl zcela šokován, že Američané poskytují ve své televizi prostor argumentům z palestinské strany. Tento český novinář nemohl věřit svým očím, když viděl hlavní zprávy v televizi NBC, které uváděl Tom Brokaw. V tomto zpravodajském bulletinu hovořil jeden Pákistánec o tom, že se americká vláda chová pokrytecky, když v Pákistánu podporuje u moci generála, který se tam dostal k lizu prostřednictvím vojenského puče. Byla to předtočená reportáž, což znamená, že ji tato televizní stanice vysílala záměrně, nešlo jen o to, že by někdo začal neočekávaně ventilovat své názory v živém vysílání.

Tentýž český novinář byl také šokován, když viděl, jak se reportér televize CBS zeptal amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, zda by 102 miliard dolarů, které Spojené státy zatím vydaly na válku proti terorismu, nebyly daleko efektivnější, kdyby je Amerika poskytla některým zemí formou rozvojové pomoci. NBC dokonce také americké diváky informovala, že Spojené státy poskytly nové Jugoslávii pouhých několik milionů dolarů, ani ne jedinou miliardu. A že americká pomoc třiceti zemím světa, které ji zoufale potřebují, za posledních pět let byla o mnoho méně než ony miliardy, utracené na válku proti terorismu. Rozhovor s Rumsfeldem ilustrovaly záběry situace zoufalých lidí v třetím světě.

V jednu chvíli se moderátor dotázal, zda plánuje Bushova vláda utratit všechno, co uspořil Bill Clinton - připomněla tím divákům, že Bush I. zanechal Spojené státy s nejvyšší zadlužeností v jejich historii.

Moderátor Ted Koppel z televizní stanice ABC tvrdě interviewoval několik newyorských židů. Dotazoval se jich, proč se více než milion Palestinců nesmí vrátit do svých domovů. Mnohokrát zdůraznil, že mu absolutně nejde o teroristy, ale o normální rodiny, o staré a mladé lidí, muže a ženy, kteří byli vyhnáni ze svého území prostě jen proto, že do oblasti přišli jiní lidé a ti si osobovali právo na jejich půdu - na základě toho, že prý před dvěma tisíci lety ji vlastnil někdo jiný.

Moderátor Peter Jennings v televizi ABC se zeptal jednoho Izraelce, proč mají lidé, vyznávající jiné náboženství, přijímat teorii, že je Jeruzalém židovská zaslíbená země. Po tomto rozhovoru hovořil reportér z Jižní Dakoty s několika americkými Indiány o "podivné představě" (to byla jeho slova) o tom, že někteří lidé se nyní obracejí na Američany s tímto argumentem: "Poslyšte, my jsme vlastnili toto území nejméně po dobu tisíce let, než jste přišli vy s moderními zbraněmi a toto území jste nám odebrali. Bylo to teprve před pěti sty lety (ve srovnání s dvěma tisíci lety v bývalé Judeji) a vlastně ani ne dvě stě let od té doby, co byl dobyt Divoký Západ. Měli bychom požadovat, aby nám bylo toto území vráceno?" Reportáž skončila slovy reportéra, jehož příjmení je mexického původu, který zavtipkoval, že Kalifornie, Nové Mexiko, Texas a některé další státy by okamžitě měly dát právo Mexičanům vrátit se na jejich území. (I když mnoho Mexičanů v Americe nyní skutečně ilegálně část roku pracuje.) Televize ABC dokonce zdokumentovala ve svém vysílání všechny případy cenzury, k nimž došlo v Americe v prvním čtvrt roce po útocích z 11. září.

Dalším velkým překvapením pro oba mé novinářské hosty z českého mediálního prostředí byla reportáž televize MSNBC, v níž se srovnával útok na Pearl Harbor a 11. září. Pořad mj. srovnával, jak v obou případech reagovala média a obyvatelstvo. Reportáž ukázala, že byly tisíce Američanů japonského původu internovány v blátivých koncentračních táborech - byli zatčeni prostě jen proto, že byli japonského původu. V reportáži se hovořilo s jednou ženou, která se narodila v Americe, ale jejíž oba rodiče byli Japonci. Nejen že musela strávit část svého dětství v táboře, ale po válce byla deportována "zpátky" do Japonska. Potíž je, že to byla stoprocentní Američanka. Jakmile se octla v Japonsku, strávila následujících třicet let úsilím získávat dokumenty, nemohla najít zaměstnání, stala se bezdomovcem. Nebyla totiž Japonka, a tak nemohla dostat japonský pas ani legální japonské zaměstnání. Teprve v sedmdesátých letech, za Jimmyho Cartera, směla dostat zpět své původní občanství a vrátit se do Ameriky.

Po záběrech z koncentračního tábora se reportáž vrátila do přítomnosti a ukázala tábor v zálivu Guantánamo. Reportér poukázal na to, že rozdíl spočívá v tom, že internované osoby v Guantánamo jsou pravděpodobně vinny, na rozdíl od japonských přistěhovalců a jejich potomků ve čtyřicátých letech. Obdobná v obou případech je však, pokračoval reportér, absolutní neúcta k lidským právům, na základě výmluvy, že "jsme ve válce".

Onoho večera dne 11. září se vysílalo tolik reportáží, že tu není dostatek místa, abychom se mohli zmínit o všech z nich. Avšak, s výjimkou televizí Fox a CNN, všechny hlavní americké stanice vysílaly nejen emocionální reportáže o osudech obětí, ale také pořady, obsahující tvrdá fakta o sdělovacích prostředcích a o americké vládě a o jejich nedůsledném chování.

Američané stojí v čele světa z mnoha důvodů. Přestože jsou Američané soustředěni sami na sebe a neumějí pořádně zeměpis, mají nepotlačitelnou schopnost regenerace. Jsou schopni se zdravě přizpůsobit nové situaci, podle potřeby.

Je pravda, že jejich prvotní instinktivní reakcí byla primitivní, jednoduchá touha "Pomstěme se jim!" - namísto sebereflexe, namísto pokusu pochopit, proč nás tolik lidí v zahraničí "nenávidí". Časem se mnoho Američanů vrátilo k svým přirozeným jistotám: ke svobodě tisku, projevu a k osobnímu soukromí.

V prvních týdnech euforie převládl duch mccarthyismu. Novináři a komikové (jako Bill Maher, z pořadu Politically Incorrect) a legendární nevlastní bratr Jacqueline Bouvier Kennedy Onassisové, spisovatel Gore Vidal, byli umlčeni za to, že odmítli slepě zpívat s ostatním davem Bůh žehnej Americe.

Avšak to už je pryč a americká média - zcela establishmentová, mainstreamová, hlavní proud - nikoliv Indymedia či jiné internetové stránky, které redigují antiglobalisté - se už delší dobu zabývají všemi oněmi otázkami, které analyzujeme zde v těchto Britských listech, stejně jako je analyzují britská média jako Guardian, Independent, Times, Daily Mirror a veřejnoprávní rozhlas a televize BBC (jejíž televizní okruh BBC World má světovou sledovanost více než 150 milionů diváků), veškerý francouzský tisk (francouzská televize však hrála jen emocionální písničku a nepřinesla hlubší analýzy) a množství dalších evropských, jihoamerických, asijských a arabských stanic.

Hovoří se o tom, že hlavním důvodem, proč je na Blízkém Východě Amerika terčem nenávisti, je Izrael, dále o tom, že útok z 11. září byl útokem na Spojené státy a nikoliv na celý svět, jak se propaganda Bílého domu snažila svět přesvědčit - proto máme ty absurdní a nesmyslné tanky před rozhlasovou stanicí Svobodná Evropa - jako by mohly ochránit tu budovu před leteckým útokem!

O iráckém problému se debatuje v americké televizi bez vlastenectví, realisticky a kriticky. Jedinou výjimkou je nacionalistický křik dvou televizních kanálů Fox TV, (jeden okruh je otevřený, druhý satelitní), které vlastní australský magnát Rupert Murdoch. A o otázce Iráku se diskutovalo nejen 11. 9., ale i před tím datem a po něm. Včera večer, když jsem se díval na americkou veřejnoprávní televizi PBS, jsem i já byl překvapen, když jsem viděl, jak relativně měkký Jim Lehrer dával Rumsfeldovi tvrdé otázky, proč chce provést invazi do Iráku.

Ještě více mě překvapil Rumsfeld, který nebyl schopen dát dohromady souvislý argument. Snažil se tvrdit, že má Saddam zbraně hromadného ničení. Tak se ho Lehrer zeptal, proč v minulosti Spojené státy neprovedly z téhož důvodu útok na Sovětský svaz. Rumsfeld odpověděl, že sovětské hospodářství začalo upadat, a tak už Sověti nebyli schopni dát dohromady tak velký vojenský arzenál jako Amerika. Lehrer se na to okamžitě, s úsměvem, Rumsfelda zeptal, zda je Irák na tom ekonomicky dobře. Rumsfeld začal koktat a začal se snažit přesvědčovat diváky, že Saddám je na tom ekonomicky velmi dobře, to jen Iráčané jako takoví jsou na tom ekonomicky špatně. Lehrer chtěl vědět, jestli to přece nebylo stejné v Sovětském svazu. Rumsfeld na to odpověděl, že Saddam ohrožuje sousední země, napadl Kuvajt a zaútočil na Izrael raketami typu scuds. Lehrer se teď už usmíval naplno: zeptal se, jestlipak Sovětský svaz taky občas nenapadal sousední země, jako například Afghánistán, a jestli Sovětský svaz taky neterorizoval své sousedy, zejména země za železnou oponou. Rumsfeld na to nedokázal odpovědět a začal něco říkat o tom, že existují vážné důkazy, že Saddam podporuje organizaci al Qaeda. Lehrer se zeptal, proč americká vláda nepředložila tyto důkazy generálnímu tajemníkovi OSN Kofi Annanovi a francouzskému prezidentu, aby americké protiteroristické úsilí silněji podpořili. "Jsme ve velkém nebezpečí. Můžeme se stát terčem útoku nervového plynu od Saddáma Husajna. Musíme jednat, než nás dostane."

Lehrer se ptal: "Proč chcete útočit jen na Irák? Proč ne na Indii a Pákistán, ty přece mají také zbraně hromadného ničení?" Rumsfeld odpověděl: "Musíme v těchto věcech důvěřovat panu prezidentovi."

Zvlášť překvapivě se nyní chová Rockefellerova NBC. Bývala to jediná televizní stanice, která otevřeně podporovala při posledních prezidentských volbách jediného kandidáta - George W. Bushe. Bylo to proto, že se tak chtěl Bill Gates z Microsoftu pomstít vládě Demokratů, které se pokusila omezit jeho monopolní postavení na trhu. Bush dal najevo, že jménem Bílého domu nebude dál pronásledovat Microsoft. Neměl pravomoci zastavit proces rozčleňování Microsoftu, ale jeho Bílý dům se od tohoto procesu distancoval. NBC, ekonomický okruh CNBC a zpravodajský kanál MSNBC ukazovaly Bushe otevřeně v dobrém světle a Gora v "normálním" světle (nedovolily by si vymýšlet si fakta anebo s nimi manipulovat, neboť se většina Američanů chová slušně, včetně novinářů).

V současnosti se staví NBC pozoruhodně kriticky vůči Bushově vládě, stěžuje si na to, jak obrovské množství dolarů bylo vydáno na válku, na sanaci firem, které udržují uměle při životě nesmyslné pracovní příležitosti, na dotace leteckým společnostem, na zvyšování bezpečnostních opatření a tak dál. NBC to všechno říká zdvořile, tak, jak to většinou dělá celý americký establishment, ale říká to.

11. září odvysílala tato stanice značně kritický portrét George Bushe - v tentýž den, kdy se česká média vyžívala v orgii proamerických emocí bez reflexe.

Avšak je velmi zajímavé, že se Američané a jejich země - protože je to země dynamická a pružně reagující - nestala totalitním státem se zpitomělými občany, ochotnými vzdát se své svobody. Když loni došlo k teroristickým útokům z 11. září, měl jsem ve své společnosti dva Američany: antropologa Timothy M. Halla a Matthew B. Winterse, z časopisu Foreign Policy, který vydává Carnegie Foundation. Zuřili na mě (stejně jako marketingový ředitel podniku Stratosféra, Američan portugalského původu Joao Correia), že publikovaly Britské listy a časopis Redhot články proti Bushovi a texty snažící se analyzovat, proč tolik lidí nenávidí Ameriku. Po dlohou řadu dní jsme o tom diskutovali, a pak se mnou přestali asi na čtvrt roku hovořit.

A pak, najednou, mi Timothy začal přeposílat články o pokrytectví v Bílém domě a o nepřijatelném chování George Bushe a o fundamentalisticky nacionalistických extrémech. Články o zajatcích v zálivu Guantánamo, či například o tom, jak jednaosmdesátiletý Palestinec přišel o svůj olivový sad, o svůj dům i o svůj život. Proč? Příchozí židovského původu dostali zrovna právě ten kus pozemku, na němž měl tento Palestinec svůj dům. Anebo článek o židovské rezidenci s obrovským bazénem které se nachází pouhých 70 metrů od domu Palestinců, kteří dostávají denně jen 700 ml vody pro celou rodinu: 4 děti, matku, babičku a otce. Matthew založil diskusní fórum pro Američany z celého světa, kritizující Bushovu vládu.

A právě Timothy Hall si uvědomil jednu velmi důležitou věc: "zapomínáme, že Bilý dům není Amerika. Je to jen hrstka Američanů, kteří jednají naším jménem. Protože máme chléb a hry, důvěřujeme vládě. Pak přicestujeme do Evropy a uvědomíme si, že se na nás v Evropě nedívají tak, jak se na sebe sami díváme v Americe - nechápou nás jako lidi s dobrými úmysly. A to je proto, protože si Evropané často pletou naši vládu s námi samými."

Vzhledem k tomu, že se stýkám s řadou novinářů z českých médií, znám například onen deník, který se nejvíce opičí po rétorice Bílého domu (dokonce otiskl dne 12. září redakční komentář, údajně vyjadřující názor listu, který byl napsán za pomoci amerického velvyslance v ČR!). Vím, že pražští novináři mají velmi dobré, blízké americké přátele.

Jim se stalo něco přesně opačného: protože znají řadu Američanů osobně a byli svědky toho, že většina Američanů má dobré úmysly, umějí pružně reagovat, jsou za každých okolností zdvořilí a příjemní - tito čeští novináři zapomínají, že Bílý dům není Amerika. Obdobně přece nebyl Miloš Zeman Českou republikou.

Vlády jsou přece často vedeny zájmy, které jsou průměrnému občanu zcela cizí. Čechům nelze porozumět podle toho, co dělá jejich vláda. Jestliže se vydá Čech do Jugoslávie, pravděpodobně tam bude považován za kolaboranta Ameriky při bombardování Srbska. Málokdo si tam uvědomí, že většina Čechů se stavěla proti bombardování NATO.

Češi nejsou ani Havel, ani Klaus, ani Zeman, ani Špidla. Někteří Češi se jim podobají, většina nikoliv. Doufejme, že zde, v České republice, stejně jako ve Spojených státech, začnou hovořit sdělovací prostředky řečí dospělých, jakou užívá daleko vyspělejší britský, francouzský, ano, i americký tisk...