Že to na takovém místě a u tohoto pomníku není možné? - Kéž by! - Opak je pravda. Přítelkyně Marcela Hutarová je kulturní nadšenec, který nemá od slov k činům daleko. Za dobu, co ji znám, dokázala po vlastech českých ovlivnit osud několika pamětihodností. V jednom případě však zatím neuspěla. Jde o pomník, a to ne jen tak ledajaký, ale přímo onen výše zmíněný, věnovaný zakladateli Československé republiky a obnoviteli české státnosti, Tomáši G. Masarykovi.

Zde přinášejí Britské listy článek, který jí na toto téma otiskli v Měsíčníku Muzea hl. m. Prahy.

No jo, ale to už záležitost stará více než rok, namítnete mi. A budete mít pravdu. Mohu Vám však poskytnout informaci úplně čerstvého data: Sobota 14. září 2002 byla evropským kulturním dnem. Přítelkyně nelenila a vydala se na obhlídku mimořádně zpřístupněných památek.

Z budovy polského velvyslanectví se vydala na Hradčanské náměstí. Kolem 17. hodin se tak ocitla opět v blízkosti památníku. Jaký obraz se jí naskytl onoho 14. září, v den, na který připadá výročí úmrtí TGM?

Našla tam tři věci. Domníváte-li se, že šlo o PR kytice či věnce, musím říct, že "samá voda, samá voda..."

Ty tři věci byly: stále stejná uschlá popínavka, tmavá skvrna-nejpíš zaschlá rozlitá cola a - pohozený ohryzek!

Teď možná procedíte - no comment! Vidíte, a to já zase COMMENT!

Tento článek bude autorkou zaslán institucím, kterých se to týká.