Během prvních dnů cvičení, se podařilo tomuto čtyřiašedesátiletému veteránu z vietnamské války prostředictvím momentu překvapení a neortodoxních vojenských technik potopit většinu americké flotily v Perském zálivu a invazi USA do Iráku zastavit.

To, co se stalo pak, se dalo očekávat. Pentagon čelil náhlému a trapnému konci nejnákladnějšího a nejsložitějšího vojenského cvičení v americké historii, a tak se jeho vedení rozhodlo, že se bude předstírat, že k porážce nedošlo. Byl vydán rozkaz k oživení mrtvých vojáků a potopená flotila byla obnovena. Pak vedení Pentagonu rozkázalo nepřátelským jednotkám, aby invazi amerických vojsk na území Iráku ignorovalo.

Paulu Van Riperovi došla trpělivost, a tak se odmítl na cvičení dál podílet. Začal ho zvnějšku ironicky komentovat, což činil až do doby, kdy tři týdny trvající vojenské cvičení, jménem Výzva tisíciletí, skončilo dne 15. srpna "triumfálním vítězstvím USA".

Ovšem Pentagonu se kontroverzi nepodařilo utajit - Van Riper - přímý, odvážný veterán z Vietnamu, nadto generál v důchodu, který už nemusí respektovat názory vedení ministerstva obrany - věc prozradil.

Jeho hlavní obavou je, že až začnou skutečné boje, američtí vojáci budou vysláni na bojiště na základě polovičaté taktiky, která nebyla vyzkoušena.

"Vůbec se z toho cvičení nepoučili," konstatoval: "Kultura, která není ochotna myslet kriticky a zkoumat sama sebe a své nedostatky, ta nevěstí pro budoucnost nic dobrého."

Cvičení Výzva tisíciletí bylo největšími válečnými manévry všech dob. Plánovalo se dva roky a jeho součástí byly integrované operace armády, námořnictva a letectva. Cvičení se částečně odehrávalo v reálu. Účastnilo se ho 13 000 vojáků, rozmístěných po celých USA, podporovaly je skutečná letadla a válečné lodě, částečně se manévry konaly ve virtuálním prostoru, který generovalo složité počítačové modelování.

Manévry se teoreticky konaly v roce 2007 a Modré jednotky (USA) v nich bojovaly proti zemi, označované jako Červená. Červená země byl vojenský mocný stát na Blízkém východě, v Perském zálivu, jemuž vládl šílený, ale inteligentní megalomaniak (Van Riper). Je pravda, že když začalo toto cvičení být v roce 2000 připravováno, Červenou zemí mohl být i Írán. Ale letos v červenci, když bylo cvičení zahájeno, bylo zjevné, že Červenou zemí je Irák.

Van Riper počítal s tím, že modří vojáci budou chtít uskutečnit překvapivý útok, v souladu s novou doktrínou americké vlády o preventivních zásazích, "a tak jsem se rozhodl, že já sám zaútočím první".

Van Riper měl k dispozici v Perském zálivu počítačovou flotilu malých člunů a letadel, mnoho z nich civilních. Poté, co americká flotila vplula do Perského zálivu, Van Riper vydal signál - nikoliv rádiem, což by se dalo odposlouchat, ale prostřednictvím zakódované zprávy šířené z minaretů mešit. Zdánlivě neškodné civilní lodi a letadla se najednou proměnily ve smrtící zbraně a zaútočily na americkou flotilu sebevražednými útoky a la organizace al Qaeda. Čínských střel s plochou dráhou letu použil Van Riper pak k tomu, že jimi potopil jedinou americkou letadlovou loď a dvě vojenské lodě s vrtulníky. Taktika byla podobná přístupu, jakého použila organizace al Qaeda před dvěma lety při útoku na americkou loď USS Cole v Jemenu, avšak modrá flotila na ni nebyla připravena. Celkem bylo potopeno šestnáct lodí a tisíce námořníků. Kdyby k tomu opravdu došlo, byla by to největší námořní katastrofa od Pearl Harboru.

V této chvíli vedení manévrů cvičení odvolalo. "Začali mi říkat: 'Tohle by se nikdy nestalo,' vzpomíná Van Riper a dodává: 'A já jim na to řekl: nikoho před 11. září taky nenapadlo, že by někdo mohl s letadlem narazit do Světového obchodního centra.' Je to ale nezajímalo."

Bylo rozhodnuto, že modrá armáda vlastně poražena nebyla. Potopené lodě byly obnovenu a v manévrech se pokračovalo, jako by se nechumelilo.

Vojáci, kteří manévry hodnotili, Van Ripera informovali, že americká elektronická vojenská letadla předem zlikvidovala jeho nákladný mikrovlnný komunikační systém. "Řekl jsem jim, že používám poslíčky na motocyklech a šířím informace z mešit," reagoval Van Riper. "Jenže oni odmítli připustit, že by se něco dalo dělat jinak, než jak to děláme na Západě."

Van Riper dál útočil na modré jednotky neortodoxními metodami, až zjistil, kolem 29. července, že jeho rozkazy jsou už ignorovány. Jejich provádění zakazovala skupina vojáků, řídící celé cvičení. "Tak jsem funkci složil," konstatoval Van Riper.

Pentagon Van Riperovu verzi událostí nepopírá. Nepopírá ani, že potopené lodi znovu uvedl do provozu. Ale to se prý právě při vojenských cvičeních děje.

Celá záležitost se rychle stala skandálem na tiskové konferenci v Pentagonu, kde požádal ministr obrany Donald Rumsfeld náměstka přesedy spojených štábů americké armády, generála Petera Paca, aby vysvětlil, proč potřebovali američtí vojáci k vítězství při manévrech dva životy.

Generál Pace reagoval těmito slovy: "Zabijete mě v první den cvičení a já pak sedím dalších třináct dní a nedělám nic. Není lepší poslat mě znovu do boje, abych se cvičil v bojových technikách po dobu dalších třinácti dní?"

Van Riper s ním v principu souhlasí, avšak poukazuje na to, že tento argument je irelevantní. "Jet při manévrech podle předem připraveného scénáře, to není problém. Potíž je, že toto cvičení mělo být od samého počátku bez scénáře, měla to být volná hra, jejímž účelem bylo podobit zatěžkávací zkoušce vojenskou taktiku invaze, aby se zjistilo, zda je dostatečně nosná."

Jde o reformu, kterou se před 11. září snažil v americké armádě prosadit Donald Rumsfeld. Jejím cílem bylo učinit americkou armádu pružnější, mobilnější a imaginativnější. Právě proto vojenští plánovači připravují v současnosti jen relativně mlhavé "pojmy", jejichž účelem je radikálně pozměnit postoj amerických vojáků vůči bojišti.

V Pentagonu zuří v této věci intenzivní interní boj: uniformovaná stará garda často odmítá radikální civilní taktiku, jakou do Pentagonu přinesl Rumsfeld.

John Pike, šéf firmy GlobalSecurity.org, je přesvědčen, že tato kontroverze odráží zásadní spor ohledně toho, jak vést válku proti Iráku.

"Jednou možnou metodou je pochodovat na Bagdád a cestou všechno vyhodit do povětří. Na to si právě Rumsfeld stěžuje, že je to tupá technika. Alternativou je vyhnout se irácké armádě a zasadit režimu rozhodnou ránu."

Van Riper se prý nestaví proti "novému vojenskému myšlení". Jen chce, aby bylo formulováno jasným jazykem a prakticky vyzkoušeno.

Jméno Van Riper vyvolává v Pentagonu v těchto dnech emocionální záporné reakce, ale existují známky toho, že má Van Riper tichou podporu uniformované armády, která bude muset jako první nést na sobě následky, pokud plány na invazi do Iráku selžou.