Z výzkumu vyplývá jasný závěr: pro klinickou praxi je prioritním požadavkem zavedení setů^[3] pro hemodialýzu bez ftalátů v PVC. "Tyto sety by měly být přednostně používány u nemocných současně postižených cukrovkou, u kterých je obecně větší tendence k vyšším hladinám krevních tuků", dodává MUDr. Ševela.

Habilitační práce MUDr. Ševely hodnotí rizika spojená s nežádoucí expozicí ftalátů při různých úkonech u pacientů s nemocnými ledvinami (nefrologické oddělení) a při použití infuzních setů. Nejvíce jsou ohroženi pacienti na hemodialýze, která jim nahrazuje nefunkční nebo chybějící ledvinu. Během jednoho léčení se pacientovi vymění krev z celého těla přibližně desetkrát - tj. 60 litrů přes vaky a hadičky z měkčeného PVC. Přitom se ftaláty podle výzkumu uvolňují přímo do krve. "Zjistili jsme, že při jednom takovém léčení je pacient vystaven dávce mezi 10 až 25 mg dietylhexylftalátu - DEHP4), což znamená více než 10tinásobné překročení v zahraničí tolerované denní dávky", uvádí MUDr. Ševela. "Když si uvědomíme, že pacient do nemocnice dochází na takovéto léčení 3x týdně, 150x za rok, jsou to opravdu vysoké dávky, které zvyšují pravděpodobnost různých zdravotních obtíží", připomíná Lenka Mašková ze sdružení ARNIKA, vedoucí kampaně "Zdravotnictví bez PVC".

Výzkum se zaměřil i na infuzní sety, které jsou v nemocnicích nejčastěji používány pro podání roztoků minerálů nebo krevního cukru - glukozy. Zde bylo sice naměřeno zanedbatelné množství ftalátů, které ale výrazně stoupalo při podávání roztoků obsahujících tuk (např. výživné infuzní směsi pro nemocné). "Umělá výživa se podává pacientům velice často, proto i zde by měly být PVC vaky a hadičky vyměněny za jiné, bezpečnější", říká Lenka Mašková. "Alternativy na českém trhu již existují - některé firmy, jako např. B.Braun a Fresenius, se na bezpečnější alternativy z jiných plastů výrazně zaměřují", popisuje dnešní situaci Lenka Mašková ze sdružení ARNIKA.

"Po pětiletém výzkumu, kdy firmy a státní instituce neustále slyší o nebezpečí ftalátů ve zdravotnictví, mám pocit, že pro změnu k lepšímu udělali jen velice málo", shrnuje MUDr. Ševela a dodává: "Přítomnost ftalátů ve zdravotnických výrobcích z PVC by měla být brána velmi vážně. Je již dost vědeckých studií, které dokazují jejich zdravotní nebezpečnost."

Poznámky:

[1] Ftaláty (odborně estery kyseliny ftalové) se používají jako změkčovadla do PVC. Tento plast je totiž sám o sobě křehký a tuhý, proto se do něj kvůli vylepšení jeho vlastností musí přidávat řada sloučenin - především ftaláty a těžké kovy. Ftaláty v PVC tvoří 20-80% hmotnostního podílu (podle potřebné ohebnosti).

[2] Výzkum začal v roce 1997 publikováním habilitační práce "Estery kyseliny ftalové v nefrologické praxi". Na ni navazovala řada sdělení na odborných konferencích včetně celostátních sjezdů, kde kolektiv autorů z brněnské nemocnice U sv. Anny publikoval výsledky svých studií. Závěry těchto studií jsou stále aktuální.

[3] Jako set se v lékařské praxi označuje daný výrobek pro určitou proceduru - např. hemodialýzu. Set tvoří zpravidla soustava vaků, hadiček a jehel.

[4] DEHP - dietylhexylftalát - je nejpoužívanějším ftalátem pro měkčení PVC. Působí řadu vážných zdravotních problémů - od toxického poškození ledvin a jater až k poškození mužských spermií a plodů nenarozených dětí.Může také vyvolat rakovinu a arterosklerotické změny.

Příloha:

Výtah z habilitační práce (1997)

Estery kyseliny ftalové v nefrologické praxi
Doc. MUDr. Kamil Ševela, CSc.

Ve zdravotnictví jsou estery kyseliny ftalové (zkráceně ftaláty) používány zejména v infuzních setech, vacích pro uchovávání krve a krevních derivátů, v setech používaných při léčení nezvratného selhání ledvin pomocí tzv. peritoneální dialýzy (roztok je pravidelně přiváděn do břišní dutiny nemocného) a v setech používaných při léčení nezvratného selhání ledvin pomocí hemodialýzy (při léčení nemocných je využíván mimotělní oběh, který sestává z přívodné a odvodné PVC hadice a z krevního filtru).

V práci byly kvantifikovány výluhy esterů kyseliny ftalové z infuzních setů, ze setů pro peritoneální dialýzu a ze setů pro hemodialýzu.

1 Infuzní sety jsou v klinické praxi nejčastěji používány pro podání roztoků minerálů, nebo krevního cukru - glukozy. Vyluhovaná množství esterů kyseliny ftalové jsou zanedbatelná, ale jejich výrazný vzestup lze zaznamenat při podávání roztoků, které obsahují tukové emulze (např. výživné infuzní směsi pro nemocné), což je způsobeno vysokou rozpustností esterů kyseliny ftalové v tucích.

2 Sety pro peritoneální dialýzu jsou vyráběny jak z PVC s přídavkem ftalátu DEHP, tak i z materiálů, které tento přídavek nemají. V peritoneálním roztoku nalezená množství dibutylftalátu (z barevného potisku vaku) jsou nevýznamná (expozice 0,03 až 0,3 mg/den), jsou však v břišní dutině nemocného beze zbytku zadržena.

3 Sety pro mimotělní oběh hemodialýzy jsou vyráběny z PVC s přídavkem ftalátu DEHP. Do kontaktu s těmito sety přichází krev nemocného v množství 60 l během jednoho léčení (4 hodiny). V průměru je nutno toto léčení opakovat 3x týdně (150x za rok). Námi naměřená množství, která se dostanou do lidského organizmu během jednoho léčení, kolísala mezi 10 až 25 mg dietylhexylftalátu, což znamená více než 10tinásobné překročení v zahraničí uváděné povolené denní dávky.

Pro klinickou praxi je proto do budoucna prioritní požadavek zavedení setů pro hemodialýzu bez přídavku esterů kyseliny ftalové. Tyto sety měly by být přednostně používány u nemocných současně postižených cukrovkou, u kterých je obecně větší tendence k vyšším hladinám krevních tuků.