Před zahájením Světového ekonomického fóra prohlásili zcela shodně komisař EU pro obchod Peter Mandelson i šéfka Úřadu nejvyššího obchodního představitele USA Susan Schwab, že očekávají letos zásadní průlom v mnohostranných obchodních jednání. Podle Mandelsona by takový průlom měl přijít již brzy na jaře, nejlépe do Velikonoc. Průlom by ovšem neznamenal konkrétní znění závazků ohledně budoucí liberalizace obchodu zemědělským a průmyslovým zbožím a službami a ohledně nových nebo změněných pravidel mezinárodního obchodu, ale pouze shodu na základních prvcích, které jsou předpokladem pro další jednání na nižší, technické úrovni. Znamená to, že dojednané hlavní články budoucích dohod by musely být "překlopeny" do konkrétních jednotlivých závazků všech 152 členů WTO, včetně celních sazeb pro všechny položky celního sazebníku. To bude -- vzhledem k dlouhým procesům v domácích politikách některých členů -- vyžadovat značný časový prostor. A konkrétní vyjádření závazků bude poté znovu podrobeno analýze, prověření a připomínkám ostatních obchodních partnerů. Termín konec roku 2008 samozřejmě není zcela nereálný z hlediska procedury mnohostranných jednání, ovšem není příliš pravděpodobný vzhledem k jeho vazbám na domácí politickou situaci některých členů WTO.

Například v USA by se finalizace mnohostranných jednání shodovala s již započatou předvolební kampaní a konečné obchodní dohody by byly podepsány na konci volebního období dosavadního prezidenta G. Bushe. Takový scénář je poněkud utopickým. Sice bychom mohli v teoretické rovině předpokládat, že obchodní zájmy, prosazené současnou americkou administrativou, se budou zcela shodovat se zájmy administrativy budoucí, ale z některých prohlášení současných prezidentských kandidátů je zřejmé, že tomu tak nebude. Hillary Clinton například v prosinci 2007 v rozhovoru pro Financial Times prohlásila, že pokud bude zvolena prezidentkou USA, bude se velmi vážně rozhodovat, zda v mnohostranných jednáních WTO pokračovat. Její výhrady se týkaly omezení plynoucích z pravidel WTO, která neumožňují přísnější environmentální a bezpečnostní opatření a ochranu pracovních míst, pokud jsou překážkou obchodu.

V EU zase dochází v současné době ke stále silnějšímu prosazování protekcionismu a posílení preferenčních obchodních vztahů, ať už dvoustranných nebo vícestranných, na úkol mnohostranné liberalizace. Například v závěru minulého roku EU sjednala nebo předběžně sjednala řadu dalších dohod o volném obchodu, a to se skupinami států Afriky, Karibiku a Tichomoří, kterých je 79. V současné době EU obchoduje na základě mnohostranných pravidel a závazků pouze s 9 státy světa -- i když do nich patří významné vyspělé ekonomiky, jako jsou USA, Japonsko, Austrálie, atd., je jasně zřetelné, že dochází k ústupu od mnohostranné liberalizace k regionálním preferencím. Protekcionismus se také odráží např. v prohlášení francouzského prezidenta N. Sarkozyho, který je rozhodnut nepřipustit uzavření mnohostranných liberalizačních obchodních dohod v případě, že by byly negativním způsobem dotčeny francouzské zemědělství a průmysl. Ve světle nadcházejícího francouzského předsednictví EU od poloviny roku 2008 nelze nepřičítat těmto prohlášením váhu.

Podle některých předpovědí by se setkání v Davosu v letošním roce mohlo týkat environmentálních aspektů obchodu. Opatření související s životním prostředím a omezující tím obchod, jako např. předpisy pro dovoz geneticky modifikovaných potravin, jsou předmětem připomínek ze strany USA vůči EU, Evropská unie má naopak silné výhrady ke americkým subvencím podporujícím výrobu biopaliv. To může sice být zahrnuto do bilaterálních jednání, která v Davosu proběhnou, avšak není příliš pravděpodobné, že by představitelé USA a EU v Davosu projednávali některé konkrétní obchodní záležitosti na mnohostranném setkání. Stejně tak je málo pravděpodobné, že by setkání mohlo přinést politické "směrnice" k mnohostranným jednáním WTO obsahujícím environmentální aspekty. Tato jednání nejsou jednak hlavním článkem, ke kterému by se upínala pozornost členů WTO, jednak v nich není již dlouho jasno, jakým způsobem by měl být konkrétně preferován nebo jinak zohledněn obchod se zbožím, které pozitivně nebo negativně ovlivňuje životní prostředí. Definice takového zboží je totiž nesmírně obtížná, ještě obtížnější je, aby se na ní shodli všichni členové WTO. Není ani jasné, jak by obchod se zbožím, vytipovaným eventuálně na základě nějaké definice, byl zahrnut do celkových pravidel liberalizace průmyslovým zbožím, a to i vzhledem k tomu, že doposud nedošlo ani ke shodě na těchto základních pravidlech.

Členové se ostatně prozatím nedohodli ani na liberalizaci obchodu se zemědělským zbožím, což je pokládáno za klíčový předpoklad jednání v dalších oblastech. Na přelomu roku sice předseda jednání o zemědělském obchodě předložil návrhy, jak řešit jednotlivé aspekty liberalizace, ve snaze sblížit názory členů na nejrozpornější otázky. I když své návrhy založil na stanoviscích členů, je zřejmé, že nemohl zohlednit všechny názory a vytvořit kompromis přijatelný pro všechny členy. K těmto materiálům se sice vedou intenzivní diskuse, avšak o jednotném názoru na rozhodující aspekty nelze prozatím ani uvažovat a předpokládá se, že návrhy budou v průběhu února dále přepracovány. Situace se tak prakticky nezměnila od začátku roku 2007, kdy se právě v Davosu obchodní představitelé nejvýznamnějších členů WTO dohodli na odblokování jednání zmrazených od poloviny roku 2006.

Uplynulý rok tedy nepřinesl žádný pokrok v jednáních v sektorech zemědělství a průmyslových výrobků, v nichž by měla být na jaře uzavřena kompromisní, vyrovnaná dohoda o způsobu snížení celních tarifů a subvencí. Tato dohoda by mohla být eventuálně provázána s některými "sliby" liberalizace přístupu na trh se službami, tak, aby se v ní odrazily ofenzivní i defenzivní zájmy všech členů. Mezitím by ovšem členové ještě měli dokončit právě jednání o službách, o snížení podpor rybolovu a upevnění pravidel pro tuto oblast, o zpřísnění pravidel pro antidumpingová opatření, aby nemohla být zneužívána jako překážka obchodu, o usnadňování procedur obchodu a o zvláštním a rozdílném, tedy preferenčním, zacházení v obchodě s rozvojovými zeměmi.

Spuštění fanfár na oslavu konce mnohostranných jednání na konci tohoto roku se při bližším pohledu na současnou situaci v jednáních a domácích politikách členů WTO zdá být velmi nepravděpodobné. Ještě více nepravděpodobné je, že by obchodní představitelé, kteří spolu 26. ledna v Davosu poobědvají, mohli vyslat jiný než velmi všeobecný signál o tom, jak si i nadále přejí uzavření mnohostranných obchodních jednání WTO a následné další uvolnění světového obchodu. Vzhledem k tomu, že ani není možné spočítat, kolikrát podobná prohlášení byla vydána, je namístě otázka, zda budou mít vůbec nějaký význam a jednání ovlivní tak, aby rok 2008 byl, jak řekl generální ředitel WTO Pascal Lamy, nejen rokem Olympijských her v Číně, ale také olympiádou pro WTO. .