Termíny určené ministerským setkáním WTO v prosinci 2005 v Hongkongu byly podřízeny očekávanému budoucímu vnitřnímu vývoji jednoho z významných členů -- USA. V roce 2007 prezident USA totiž s největší pravděpodobností přijde o svou pozici vzhledem k WTO, tzv. fast track trade authority, která mu v zásadě umožňovala sjednání mnohostranných obchodních závazků. Současné signály, např. dopis 57 amerických senátorů výslovně odmítajících znovuudělení této prezidentské výsady, proměňují pravděpodobnost téměř ve skutečnost. Z toho důvodu je pro uzavření současného kola mnohostranných jednání ve WTO životně důležité dojít k dohodě do konce roku 2006, neboť bez "podpisu" ze strany USA by mnohostranná dohoda pozbyla smysl.

Takto napjatým termínům odpovídá i téměř minimální obsah úkolů. I přes jejich značné zmírnění a přes vyloučení řady oblastí z jednání (pro tento proces byl diplomaticky užíván termín "rekalibrace") se zdá, že jsou ještě příliš rozsáhlé a ambiciózní. V dubnu tohoto roku mělo dojít k dohodě ohledně tzv. modalit, tj. principů, podle kterých bude obchod liberalizován. Tyto principy mají obsahovat především vzorec a koeficienty pro snížení tarifních překážek obchodu, zásady pro výjimky ze vzorce a postup pro odstranění podpor výroby a vývozu.

V dubnu k dohodě nedošlo, neboť rozdíly v pozicích zájmových skupin v téměř všech oblastech byl nepřekonatelný. I když všechny oficiální deklarace z nejvyšších úrovní členů obsahovaly prohlášení o vůli dostát závazku sjednat pravidla pro uvolnění mezinárodního obchodu, na technické úrovni se tato prohlášení nerealizovala. S nadějí na sblížení názorů členů, bude-li jim ponecháno více času, byl duben odložen na červen, a to na jeho úplný konec. Nyní je již jisté, že červen přesáhne mírně do července.

Kam ovšem potom následně přesáhne červencový termín, ve kterém měla být podle společné deklarace ministrů z Hongkongu jednání o všech aspektech a principech uzavřena tak, aby je bylo možno prakticky naplňovat, se odváží odhadnout málokdo. Poté, co se členové shodnou na postupu liberalizace a na všech výjimkách, nastupují totiž jednání o konkrétních závazkových listinách jednotlivých členů, která nejsou (vzhledem k mnohostrannosti a uplatňování doložky mnohostranných výhod) příliš jednoduchá ani rychlá. Teprve po ukončení těchto jednání je možno prohlásit kolo jednání za uzavřené a může začít implementace podle dohodnutého časového rozvhu.

S vědomím nedostatku času pozval generální ředitel WTO Pascal Lamy na poslední červnové a první červencové dny do Ženevy ministry, od jejichž účasti se očekává, že budou schopni přijmout na místě společné rozhodnutí k nejzávažnějším otázkám a prolomit zablokovaná jednání. Podkladem k jejich rozhodnutí jsou shrnutí o návrzích jednotlivých zájmových skupin pro jednotlivé části liberalizace v zemědělském obchodě a v obchodě s průmyslovými výrobky. Je otázkou, zda ministrům tyto podklady rozhodnutí usnadní.

V oblasti zemědělství se totiž jedná o 75 stran, které obsahují přes 700 "závorek", tj. variant k výběru. V oblasti průmyslových výrobků je návrh dalšího postupu, na kterém se členové shodli, prakticky zcela bez obsahu, a komentář k jednotlivým, i značně protichůdným návrhům zabírá přes 30 stran.

V Ženevě by měli ministři jednat nejprve bilaterálně nebo v menších skupinkách mezi sebou, aby si neformálně vyjasnili své zájmy a možnost ústupků. Návazně se očekává řada setkání v omezeném okruhu cca 40 ministrů, ve formátu nazvaném green room (podle konferenční místnosti generálního ředitele se zeleně laděným vybavením). O předmětu a vývoji jednání nebo eventuální shodě z green room budou všichni členové informováni na následujících otevřených jednáních, kde budou mít příležitost vyjádřit své připomínky. Vzhledem k tomu, že v green room by měly být zastoupeny všechny zájmové skupiny a aliance, nemělo by na zmíněných širokých zasedáních dojít k žádnému překvapení. Tímto způsobem by se mělo pokračovat i v sobotu 1. a v neděli 2. července.

Ministrům budou pro jednání nabídnuty dva seznamy problematik s odlišnými prioritami. Přednostně by měly být projednány ze zemědělství vzorce pro snižování tarifních překážek v rozdělení na rozvinuté a rozvojové země, výběr a postup u citlivých výrobků, zvláštní postup pro specifické výrobky rozvojových zemí a snížení a pravidla pro domácí podpory. Pro průmyslové výrobky do prioritních otázek patří vzorec a jeho koeficienty, způsob snižování aplikovaných (nezavázaných) sazeb a výjimky pro rozvojové země. Do skupiny s nižší prioritou pak patří v zemědělství odstraňování vývozních podpor, další otázky přístupu na trh a pravidla pro prozatím přípustné domácí podpory, v průmyslových výrobcích to je zacházení pro nejméně rozvinuté země, malé a citlivé ekonomiky, výjimky pro země s nezavázanými celními sazbami, eroze preferencí a implementační období.

Klíčovými však budou jednání malých skupin členů, neboť pokud se vzájemně nedohodnou USA, EU, Brazílie a Indie, lze jen těžko předpokládat shodu ve větším počtu členů. S přihlédnutím k uvedenému převládají velké obavy a pesimismus plynoucí z naznačované neústupnosti USA (jejich stálá obchodní představitelka Susan Schwab vzhledem k nedávnému převzetí funkcí bude velmi těžko ustupovat z ofenzivních i defenzivních dosavadních pozic, tj. nabízet více a požadovat méně). EU je sice ochotna k určitým ústupkům, podmiňuje je ovšem ústupky ze strany USA v zemědělství a Brazílie a Indie v průmyslových výrobcích.

Při podrobnější analýze pozice USA je totiž zřejmé, že by po jejím přijetí nedošlo k reálnému snížení amerických podpor do zemědělství -- z nabídky vyplývá závazek cca 22 miliard USD, v současné době se však podpory pohybují pod touto hranicí zhruba na 19 miliardách USD. EU však ve své pozici nabídla nižší než současné výdaje na podpory a konkrétní redukci zemědělské výroby a příjmů zemědělců. V průmyslových výrobcích jde o otevření perspektivních rozvojových trhů snížením cel a odstraněním netarifních bariér, i když podle názoru některých zástupců průmyslu vyspělých zemí by dostačujícím bylo odstranit existující nejistotu v přístupu na uvedené trhy, tj. proměnit aplikované celní tarify ve vázané.

Při úvahách o flexibilitě EU je otázkou, jak jsou eventuální ústupky projednány uvnitř, tj. zda s nimi bude souhlasit 25 členských států EU. Právě s cílem operativního projednání a odsouhlasení možných ústupků podle vývoje situace byla do Ženevy, na 29. 6., přesunuta Rada ministrů ES pro všeobecné záležitosti a vnější vztahy a bude tam také průběžně svoláván Výbor 133 pro společnou obchodní politiku. Zajímavou z hlediska procedury bude v této souvislosti změna předsednictví EU, které v pátek večer, uprostřed intenzivních jednání ve WTO i mezi EU, Rakousko předá Finsku.

Červnovo-červencový výsledek jednání WTO je prozatím velmi nejistý. Jestli však nyní ministři nerozhodnou alespoň o některých z hlavních článků jednání, zůstane zřejmě i termín konce července zahrnující také ostatní témata, jako jsou například zeměpisná označení, v oblasti pouhých optimistických přání. Poté by však mohlo dojít na hledání viníků za neúspěch celého kola mnohostranných obchodních jednání. Cena neúspěchu by totiž byla vysoká, a to jak z hlediska ztráty kredibility celého systému, tak i z hlediska ztracených příležitostí pro zvýšení obchodní výměny mezi členy WTO na řadu dalších let.

Autorka je spolupracovnicí Katedry mezinárodního obchodu Vysoké školy ekonomické v Praze