Jak je důležité porozumět psanému textu

24. 1. 2008 / Darina Martykánová

• Mluvila jsem o středním školství, ale nikoli českém. Zmiňovala jsem střední školství a platy učitelů na Západě, v zemích, kde je filosofie samostatným předmětem a mluvila jsem o výhodách tohoto samostatného předmětu, vzhledem k schopnostem, které u žáků rozvíjí. Psala jsem také o všeobecné úctě a slušném finančním ocenění profese středoškolského učitele v těchto zemích. Učitelé a učitelky středních škol se v zemích, o nichž jsem psala, často rekrutují z absolventů filosofie a mnozi z nich po mnohaleté praxi na gymnáziích přechazeji na univerzitu. Toto slušné finanční ohodnocení v Česku neexistuje teď a neexistovalo ani v dětství pana Davida (tuším, že nežil za první republiky, kdy středoškolští učitelé poměrně slušný plat měli), proto se můj příspěvek jen těžko dá pokládat za obhajobu komunistické minulosti, nanejvýš by bylo možné usuzovat, že apeluji na tradice národního obrození v jeho aspektu úcty k humanitnímu vědění.

  S ohledem na zahraniční kontext by se moje poznámka také dala chápat jako pobídka paní Náhlovské k emigraci. Každopádně se však nedala chápat tak, jak ji zřejmě pochopil pan David, jako doporučení, že by paní Náhlovská měla jít učit filosofii na českou střední školu, ba ani jsem netvrdila, že na českých středních školách filosofie jako samostatný obor běžně existuje. Ostatně šlo spíše o zamyšlení nad úrovní veřejné politiky a obecného povědomí, pokud jde o školství a rozvoj humanitních věd, nad reformou školství (třeba i ve smyslu poskytnutí pedagogického minima studentům filosofie a zavedení filosofie jako samostatného předmětu na gymnáziích), než o návod na přežití pro paní Náhlovskou. Rady o tom, jak přežít o chlebu, špeku a lahváčích radši přenechám jiným :o)

• Netvrdila jsem vůbec NIC o diskriminaci dívek při přijímacím řízení na technické obory: psala jsem jen o nedostatku motivace (neexistence podpůrných opatření, který by pozdvihla zájem středoškolaček o techniku a exaktní vědy, tak jak tomu je v Německu, Rakousku, USA a jiných zemích), o postoji některých profesorů na humanitních oborech (i když ke mě dolehla svědectví o podobném chování některých lidé na oborech technických, nezmiňovala jsem to), o obecném povědomí, které dívky do značné míry "manipuluje" k jiným, "vhodným" volbám - proto není pro dívky snadné v předchozí fázi, na střední škole, rozhodnout se studovat technický obor. Dále jsem zmiňovala předsudky na trhu práce, nemluvila jsem však ani o přijímacím řízení, ani o podmínkách studia na technických a exaktních oborech.
• Nepsala jsem o tom, že by se naši rodiče měli lépe. Srovnávala jsem s některými cizími zeměmi, např těmi, které nás v porozumění textu předstihují v reportu PISA. Myslím, že máme právo snít o lepším světě. Lovci mamutů umírali ve třiceti, ale to neznamená, že se máme radovat, když v ČR umírají muži kolem sedmdesátky, můžeme-li aspirovat na japonskou či španělskou osmdesátku. To ovšem nebude možné, budou-li se chudí lidé nuceni živit chlebem, špekem a pivem... (pozor, analogie :)

  A ještě poznámku k tématu práce při studiu:

• Pokud jde o práci při studiu, "křečovitá" regulace zákonem (nemusí jít jen o zákaz, ale o pouhé omezení odpracovaných hodin apod.) většinou funguje všude, kde existuje rozsáhlá síť stipendií. O výhodách možnosti plně se věnovat studiu jsem ve svém článku psala dostatečně podrobně. Nezbývá než zopakovat, že pokud má být univerzita kvalitním centrem rozvoje lidského vědění a ne pouhou tiskárnou diplomů, je na mnohých oborech nutné, aby studenti trávili spoustu času v laboratoři, v archivu, čtením a analýzou textů, psaním, praktickými cvičeními, místo toho, aby rovnali konzervy v Hypernově.

Vytisknout