25. 1. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 1. 2008

Monitor Jana Paula: Příbram, "mrtvé" město

Příbramská vražda se sice dnes mohla stát kdekoliv jinde, avšak nic se neděje bez vzájemných souvislostí. V řadě konfliktů dává nezvládnutá emocionalita průchod fanatismu a nejrůznějším předsudkům včetně rasistických, padají rány, střílí se do vzduchu, blýskají nože, ale jen málokdy pronikne jeho ostří do tkáně tak zbytečně chladnokrevně. Tento čin mě ale ve městě bez vlastní identity nepřekvapuje.

Narodil jsem se tu a prožil dětství. Vyrůstal jsem v prostředí silném na emocionální zážitky s dostatkem prostoru a krásnou krajinou obklopující město, jehož dominantou je Svatá Hora a temné těžní věže. Příbram, kdysi výspa uranového průmyslu a vždycky především místo s dobrým výdělkem pro každého. Roku 1579 byla povýšena na královské horní město. Dříve se zde těžilo stříbro, ruda a po válce uran.

Příbram byla důležitou zásobárnou stříbra bývalého Rakouska Uherska, po druhé světové válce pak hlavní zásobárnou Sovětského svazu uranem. Svatá Hora vždy čněla nad městem majestátně, i když v dobách socialistického Československa vlastně nepatřičně. Na jedné straně rudé hvězdy skvělé budoucnosti, naproti tomu kříže Kristova utrpení. Ve své hornické tradici byla Příbram vždy tajemná svojí nedefinovatelností a protiklady.

Na jedné straně uranový průmysl se svými vězni za ostnatými dráty a veskrze světským životem místních obyvatel i tisíců brigádníků, na straně druhé duchovní místo, kam už od středověku směřovali s prosbami k panně Marii poutníci z celé Evropy. Mohla se snad právě tady, ve městě bez tváře, v prostředí kafkovsky tísnivém zrodit nějaká kultura, jež by městu vtiskla smysluplnější korektiv než jen možnost vydělat peníze?

Bylo to vždy město lidí, jež přišli za prací, která slibovala blahobyt, město bez původních obyvatel, pokud nepočítám ty z přidružených obcí jako je Zdaboř, Podlesí či Březové Hory. Ale i odsud chodili chlapi především fárat. Brigádníci, přicházející ze všech koutů Československa a žijící v pro ně vybudovaném "ghetu" ubytoven na Zdaboři si sebou přinášeli své vlastní, většinou velmi jednoduché kulturní návyky: peníze, děvky, chlast.

Avšak přesto existovala v Příbrami v době mého dospívání jakási alternativní forma "podzemní" kultury, navazující "socialisticky" pitoreskně a se zpožděním na hnutí hippies v šedesátých letech. Naši tátové makali v dolech, potom spali a pak šli zase do šichty. Neměli čas, vydělávali peníze na auto a obživu. Den za dnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, stále stejně, občas kino, ples v kulturáku, v létě dovolená v Bulharsku a nebo v Rumunsku u moře.

My jsme nosili dlouhé vlasy, džíny, pili v kulturáku pivo a věnovali se muzice. Na "příbramský mlejn" u Baníku jezdila jamovat řada tehdejších "celebrit" z Prahy, jako byl třeba Mišík anebo Merta. Později se začala prosazovat i "oficiálně povolená" diskotéková kultura, poprvé jsem uslyšel slovo vekslák a pasák. Nevšímali jsme si těch uzavřených a jinak vypadajících ostříhaných mladých lidí v bílých ponožkách a černých polobotkách.

Nepamatuji si ale za celou dobu na jediný konflikt, na jediné fyzické napadení, jehož bych byl ve veřejném prostoru svědkem a stejně jako dnes, ani tehdy nebyli v ulicích vidět policisté. Troufám si tvrdit, že tenkrát zde rasismus neexistoval. Romové i tzv."uraňáci" si své problémy řešili sami, uvnitř své komunity, nás ke svým konfliktům nepouštěli, ani je na nás nepřenášeli. Ti lidé byli naší součástí, věděli jsme, že k sobě patříme, ale že si každá skupina žije po svém.

Byl to přirozený respekt, nikoliv důsledek tehdejšího mocenského tlaku. Troufám si tvrdit, že v hornickém městě, kde se vydělávaly hlavně peníze, nic takového na lidi ani neúčinkovalo. Dělali jsme různé voloviny, ale nepamatuji se, že bych měl kdy potíže s policií. Tu jsem poznal až v Praze, kdykoliv jsme tam zavítali, třeba na rockový festival do Lucerny. Kde se najednou vzala tak silná nesnášenlivost a proč se Příbram stala postrachem pro její obyvatele?

Uranový průmysl se už koncem osmdesátých let přesouval jinam a po tzv. revoluci se zhroutil. Hlavní zdroj obživy Příbramáků zmizel. Brigádníci odešli, tisíce lidí se odstěhovalo za prací jinam a ti, co zůstali, zestárli u svého piva a novin. Zůstalo vyžilé a kulturně oslabené město. Pod praporem všemocných zákonů trhu, neexistence špinavých peněz a nových ekonomických možností zvedla své hlavy do té doby tichá a nenápadná sociální vrstva.

Tátové dostavili chaty a zahrádky, brigádníci své velké peníze utratili, jen zvláštní lidé v bílých ponožkách a černých polobotkách měli své vyvekslováno. Oblékli saka, uvázali kravaty a investovali, a protože potřebovali ochranu, začali se rozhlížet po těch, kteří si chtěli přivydělat. Usadili se, založili rodiny, postavili nové domy a vychovávali své děti. Kultura peněz nabyla ve městě "peněz" a dnes bez peněz nové právo, právo silnějšího.

Samozřejmě nadsazuji, aniž bych se chtěl dotknout našich otců, těch bývalých poctivých spoluobčanů, jež na svých chatách a zahrádkách dále sní svůj socialistický sen. Moje generace zmizela, už nikoho nepotkávám. Příbram je "mrtvé" město, vnitřně nemocné a nic tomu nepomohou nové fasády, benzinové pumpy a pobočky bank. Skanzen bývalých ubytoven na Zdaboři bude zbourán a jeho místo zaujme nový obrovský supermarket, kolikátý už?

Cihlové sídliště z padesátých let je paradoxně ještě to kvalitní, co tu zbylo, jenomže špinavé a poničené ulice zejí i přes den prázdnotou. Jakýs takýs život se přestěhoval na druhou stranu, do dříve ponurého historického centra Příbrami, kde jsou banky, pojišťovny a úřady. Do roku 1989 to bylo obráceně, nové sídliště žilo. Dnes je nová Příbram odříznuta, opuštěná a zanedbaná, stala se prostorem bez lidí, prostorem k zabití. Děti si mají kde hrát.

                 
Obsah vydání       25. 1. 2008
26. 1. 2008 Svejnarprezidentem.cz je "zcela vytížen"
26. 1. 2008 Nedávné zvýšení cen energií je "neospravedlnitelné"
26. 1. 2008 Dnes se možná rozhoduje o radaru a nikdo o tom neví
26. 1. 2008 Rozpolcení Zelení
26. 1. 2008 Podporují komunisté Švejnara, nebo Klause?
26. 1. 2008 Britská vláda posílá studenty do Číny
26. 1. 2008 Co lidé v ČR nechtějí vidět
26. 1. 2008 Palestinci jsou jako kobylky? Daniel  Hrabina
25. 1. 2008 Schopnosti protiraketového systému jsou "velmi omezené"
25. 1. 2008 O americké protiraketové obraně bude jednat Evropský parlament
26. 1. 2008 Představy o protiraketovém systému byly přehnané už v době, kdy bylo rozhodnuto o jeho budování.
26. 1. 2008 Patří čeští Zelení do Evropy?
26. 1. 2008 Myšlenka dne (nejen včerejšího)
26. 1. 2008 Když to nejde, je zbytečné tlačit Beno  Trávníček
26. 1. 2008 Jsou provokační akce neonacistů PR operací ODS, mající odůvodnit okleštění shromažďovacího práva? Štěpán  Kotrba
27. 1. 2008 Podivné postavy Jan  Potměšil
25. 1. 2008 Profesionálové všech zemí, spojte se! Darina  Martykánová
26. 1. 2008 Unhošť: referendum v místních podmínkách koalice Mazuchové s ODS
26. 1. 2008 Ví vůbec někdo, co je "5 na stole v českých!"? Miloš  Dokulil
25. 1. 2008 Falešné mýty o Romech Jan  Potměšil
25. 1. 2008 WTO: v předvečer průlomu v jednáních? Ludmila  Štěrbová
25. 1. 2008 Jak souvisí vraždící neonacista s umučenou kočkou? Pavel  Drs
25. 1. 2008 Případ utýrané kočky trochu jinak
25. 1. 2008 "Sharp" skini Jan  Potměšil
25. 1. 2008 Právě případ týrání bezbranné kočky ukazuje stav společnosti
25. 1. 2008 Vražda člověka není závažnější než brutální týrání zvířete Boris  Cvek
25. 1. 2008 Kolik rychlých lidských smrtí přesáhne význam utýrané kočky?
25. 1. 2008 Člověk není víc než jakékoliv zvíře Pavel  Zoch
25. 1. 2008 Touha Jiří  Orten
25. 1. 2008 Monitor Jana Paula: Příbram, "mrtvé" město Jan  Paul
25. 1. 2008 Nabucco je mrtvé, Rusko posiluje pozici dominantního dodavatele plynu a ropy pro Evropu Jiří G. Müller
25. 1. 2008 Co si čtenáři neuvědomují
25. 1. 2008 Neonacismus, sexismus a šikana v českých ozbrojených sborech Štěpán  Kotrba
24. 1. 2008 Autobusové zastávky, mizející svědkové minulých časů Jan  Paul
25. 1. 2008 Levice je kolektiv autorů, jenž znovu vynalézá realitu Jakub  Horňáček
25. 1. 2008 Vypneme všichni všechny spotřebiče!
25. 1. 2008 Úsměv manažerů nad zuřením politiků, neboli Nerozdávejte peníze bez záruk o vrácení Uwe  Ladwig
25. 1. 2008 Pacner jako senilnějící legenda Štěpán  Kotrba
25. 1. 2008 Čtenář je partnerem autora Irena  Zítková
25. 1. 2008 Marxistická mystika Egona Bondyho Hynek  Tippelt
25. 1. 2008 Hymna "nové" mládeže - Slava desantu, česť i chvala
24. 1. 2008 Kdo platí Ne základnám? Ne základnám. Petr  Glivický
25. 1. 2008 Nenávistný útok na všechno, čemu vděčíme za svobodu
23. 1. 2008 Otevřený dopis Janu Švejnarovi: Čím se lišíte od Václava Klause? Petr  Schnur
23. 1. 2008 Klvaňovi došly argumenty - má přehlcenou linku Štěpán  Kotrba
25. 1. 2008 Halík lidovcům: Svým doporučením volit Klause jste udělali tragickou chybu Tomáš  Halík
24. 1. 2008 Církve versus Náhrobní kámen Ženského klubu českého Mirek  Vodrážka
26. 1. 2008 Plány Štěpána Kotrby a jeho rudých bratří Václav  David
25. 1. 2008 V čem je navrhované majetkové vypořádání s církvemi prospěšné pro stát či daňového poplatníka? Štěpán  Kotrba
24. 1. 2008 Mýtus o nevhodnosti městské cylistiky Vratislav  Filler
24. 1. 2008 Uvnitř automobilu je daleko víc zplodin, než kolik vdechují cyklisté Lukáš  Zádrapa
24. 1. 2008 Pár bláznivých automobilistů chce silnice jen pro sebe
24. 1. 2008 Neúcta k čemukoliv se nevyplácí Jan  Hlinák
24. 1. 2008 Topolánek radí: Zadlužte se! Zdeněk  Roubal
26. 1. 2008 Ano, Česká republika je ošuntělá
25. 1. 2008 Tři příhody o kterých bych se rád bych se rád s Vámi podělil
25. 1. 2008 Musíme omezit autoritu vajdů
24. 1. 2008 O lučních kobylkách a rovných příležitostech aneb Jak se stát militantní feministkou Michaela  Appeltová
24. 1. 2008 Jak je důležité porozumět psanému textu Darina  Martykánová
24. 1. 2008 Nerovné šance žen a mužů v Senátu Zdeňka  Petáková
23. 1. 2008 Jestli se Rusko otočí východním směrem, bude to naše prohra, ne prohra Moskvy Oskar  Krejčí
25. 1. 2008 Jak lze lehce shodit cizí článek Václav  David
24. 1. 2008 Oči velkého bratra
24. 1. 2008 Privilegovaní umělci podporující ODS... a pak ti ostatní... Monika  Binke
23. 1. 2008 Zkušenosti důchodce (nar. 1940)
23. 1. 2008 Jaký osud čeká deník Metro? Fabiano  Golgo
30. 11. 2007 Jací jsme
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007