O co přesně se jedná? Samotný titul článku, který cituje jednoho z místních egyptských obyvatel, jenž našel jen prázdné police v obchodech, vytváří dojem, že Palestinci se s nějakým zlým úmyslem sousedům Egypťanům rozhodli vykoupit veškeré zboží v obchodech (podle svědectví Mohameda Omera v rozhovoru ve zpravodajství na newyorské rozhlasové stanici WBAI -- streaming na stránce http://www.wbai.org , který žije v palestinské části města Rafáh a jehož blog lze sledovat na adrese http://www.rafahtoday.org , Palestinci nakupovali chléb, sýr, maso -- i živá zvířata -- benzín, svíčky a dokonce i prací prášek, kterého je v Gaze nedostatek).

Článek si absolutně nevšímá situace panující v Gaze po téměř úplném zablokování dodávek pohonných hmot trvajícímu s jednou výjimkou již týden, což způsobilo zastavení provozu jediné fungující elektrárny, jejíž produkční kapacita již byla předtím omezena z důvodu poškození při izraelském leteckém útoku v červnu 2006 (což má mimo jiné za následek zastavení čerpadel odpadního systému, jehož nefunkčnost nyní způsobuje volné vytékání nahromaděného obsahu kanalizace do ulic, viz např. článek " Stench wafts through Gaza as sewage system falters "), a staví palestinský útok na egyptské obchody do naprosto iracionálního světla. Zpráva sice uvádí přibližný počet Palestinců, kteří překročili hranici, jenž podle více zdrojů již daleko přesáhl 350 tisíc lidí, ale tento počet opět nijak nedává do souvislosti s celkovým počtem obyvatel žijících v Gaze (jedná se o více než 1/5 populace!).

Kromě lidí nakupujících základní potraviny a pohonné hmoty jsou do Egypta převáženy i desítky těžce nemocných a zraněných lidí, kteří nemohli být z důvodu energetické blokády a nedostatku léků v nefungujících nemocnicích operováni (mnoha pacientům z pásma Gazy je mimo jiné také odpírán převoz do izraelských nemocnic, podle Dr. Ahmeda Abu Tawahineh bylo z celkového počtu žádostí o lékařské ošetření podaných od června loňského roku z bezpečnostních důvodů zamítnuto asi 90% případů -- 900 z celkového počtu 1000 žádostí, včetně pacientů trpících rakovinou, bezvědomých a slepých; viz egyptský týdeník Al-Ahram Weekly, 10-16. leden 2008, str. 5). "Blogger" Mohamed Omer také uvádí, že na následky zastavení dodávek elektrické energie v nemocnicích již za poslední týden zemřelo 78 lidí a celková bilance izraelských útoků za poslední měsíc v pásmu Gazy je 40 mrtvých a 293 zraněných. Namísto aby autorky uvedly obrovský počet Palestinců překračujících egyptskou hranici do reálného kontextu naopak citují reportéra BBC, který říká, že "Rafah [je] tak zaplaven Palestinci, že se zdá, jako by Palestina město anektovala." Jako kdyby Palestincům a hnutí Hamás nešlo o nic jiného než právě o anexi města.

Článek správně komentuje, že "Rada OSN pro lidská práva dnes vyzvala Izrael, aby ukončil týden trvající blokádu pásma Gazy, protože představuje těžké porušení ‛ práv tamního obyvatelstva. Sedmačtyřicetičlenná rada přijala rezoluci předloženou arabskými a muslimskými zeměmi, souhlasně hlasovali zástupci 30 zemí, jedna země byla proti (Kanada, pozn. autora; podrobnosti o rezoluci jsou popsány v tiskové zprávě OSN " Council Concludes Sixth Special Session ") a 15 se zdrželo (mezi nimi i Francie a Německo, pozn. autora; celý text rezoluce lze nalézt zde ). Jedna delegace nebyla přítomna."

Novinářky tento masový krátkodobý exodus pětiny Palestinců z pásma Gazy do Egypta opět snižují, když nákup potravin v Egyptě zdůvodňují argumentem, že je pak bude možno prodat v Gaze několikanásobně dráž. Fakt, že se jednalo o akt zoufalství snažící se zabránit hrozícímu hladomoru, zůstává opominut. V podobném duchu se nese i titulek, jenž je součástí článku a který zní: "Prohlédněte si fotogalerii: Palestinská pouť za cigaretami a benzínem." Ano, velmi výstižně řečeno.

Další podnadpis zní: "Nenechali v Egyptě nic." Mohu říci, že v obchodě za rohem stále ještě mají jak chléb, tak vodu. Samozřejmě chápu, že se jedná o určitou nadsázku. Komentátorkám pak nepřišlo vůbec zvláštní, že Mohamed Saíd podle agentury Reuters vystačí několik měsíců "se dvěma kanystry benzínu". Nepřesně je také uveden rok podepsání mírové smlouvy mezi Egyptem a Izraelem. Mírová dohoda byla uzavřena v roce 1979, ne v roce 1982, jak je v článku zmíněno. V onom roce již došlo pouze ke konečnému stažení izraelských vojsk ze Sinaje.

Dále pokračuji citací závěru textu: "Izrael hranici uzavřel a v minulých dnech přes ni nepouštěl žádné zboží, což v Gaze vyvolalo humanitární krizi. V úterý blokádu po mezinárodním tlaku částečně uvolnil, ale hodlá v ní pokračovat, dokud Palestinci nepřestanou bombardovat Izrael raketami Kásam." Humanitární krizi ve skutečnosti nevyvolal jen zákaz dovozu zboží, ale především léků a pohonných hmot. I když kompletní blokáda opravdu trvá týden, panují podobné podmínky v Gaze již od června 2007, kdy v posledních volbách demokraticky zvolený Hamás (což potvrzuje i americký Národní demokratický institut) vyšel vítězně ze střetu s hnutím Američany vyzbrojeného hnutí Fatah (viz např. článek " Hamas lists seized U.S. weapons , v jehož čele je Mahmúd Abbás, současný prezident palestinské samosprávy. Zajímavá je i zmínka o raketách Kásem, jimiž Palestinci bombardují Izrael. Nejenže autorky neuvádějí typy těžkých zbraní, jež izraelská armáda proti Palestincům nasazuje, ale tanky, letouny F-16, ani bojové vrtulníky pro jistotu nezmiňují vůbec. Tradičně to opět vypadá tak, že útočníky jsou Palestinci a Izrael se jen brání a pouze si takto zajišťuje svou bezpečnost. Článek víceméně pomíjí i velmi povšechné zasazení nejen do historického kontextu, ale i do kontextu současné situace a posledních událostí v regionu, jakým je například návštěva amerického prezidenta a jeho mírový stimul, v angličtině vtipně nazývaný jako "Bush push", po níž blokáda prakticky začala, nebo nedávnou zmínku izraelského premiéra Ehuda Olmerta o tom, že "nepřeruší dodávky potravin pro děti, léků pro ty, kteří je potřebují, a paliva pro instituce, jež zachraňují životy. Ale neexistuje žádné ospravedlnění pro to, abychom obyvatelům Gazy umožnili žít normální životy, zatímco jsou na Sderot a jiné komunity na jihu země dopadají granáty a střely z jejich ulic a dvorů." (Citováno a přeloženo z článku " Humanitarian crisis 'will not develop in Gaza' ".)