Poznámka k článku Vražda člověka není závažnější než brutální týrání zvířete".

Tohle je již dekadentní, píše Drahomír Strouhal.

Klidně se tu přiznám. Ano, topím koťata, když je neudám. A před tím jim zakroutím vazem, aby netrpěla. Ano, srdce mi při tom puká, když to dělám. Dělám to pro to, aby po městě nepobíhaly hordy divokých koček. Zdá se to samozřejmě irelevantní k tomu, co napsal pan Boris Cvek. Ale má to spojitost. Nevěřím totiž, že pan Cvek by byl schopný zabít zvíře. Možná v afektu, ale ne z vlastního rozhodnutí. Zato je mu snadné přijmout smrt člověka, kterého nikdy neviděl. Staví život kočky, jakkoli smutný byl, nad život člověka, jehož život nezná, jenom kvůli tomu, že kočka trpěla. Zvíře nemůže být mučedníkem, protože netrpí z vlastního rozhodnutí.

Nabízí se potom otázka: "Kolik rychlých lidských smrtí musí podle Borise Cveka být, aby jejich význam přesáhl smrt utýrané kočky?"