Na rozdíl od pana Novotného jsem toho názoru, že zákonné chování musíme jednoznačně vynutit. To je role státu, a pokud ten na tomto úseku selhává, je nespokojenost občanů a volání po změně naprosto samozřejmou a správnou reakcí. Faktem také je, že ti Romové, kteří se vymanili z kolotoče bídy a kriminality, se současně distancují právě od velkorodin vedených vajdy (a tím reálně od romské populace jako takové), protože si dobře uvědomují nebezpečí, že budou jimi strženi zpět.

Existence těchto velkorodin proto také účinně brání tomu, aby vznikla romská elita, která by pomohla pozvednutí celého etnika (tedy brání procesu, který proběhl u majoritního národa v době národního obrození).

Naprosto nesmyslné je autorovo vyhrožování obrovskými náklady na domovy důchodců pro staré Romy. Důchodce v domově pobírá naprosto stejné dávky jako důchodce "na volné noze". Pouze valnou část těchto dávek zaplatí za stravu, ubytování a poskytovanou péči.

Pokud půjdeme do historie, tak rozbití (a to docela ošklivě násilnými metodami) původních velkorodin, fýl, stálo v počátcích úspěchů athénského státu ve starověkém Řecku. Jedině potom mohl vzniknout občan, už loajální především ke státu jako takovému, schopný vítězit třeba u Marathonu nebo Salaminy.

S těmi vajdy se tedy budeme muset vypořádat stejně, jako se s jejich analogiemi museli vypořádat zakladatelé mnoha států. Pokud to neuděláme, budeme mít ve státě pořád populační skupinu, jejíž státní loajalita nebude směřovat ke státu jako takovému, ale k jakési velkorodině. Skupinu, která se přednostně bude řídit archaickými zvyklostmi, s občanským principem (ne-li se zákony jako takovými) v řadě případů neslučitelnými. Zvyklostmi rodového společenství, tedy sociálního jevu, který u nás zanikl nejpozději s likvidací Slavníkovců, a podle některých historiků ještě mnohem dříve.