26. 1. 2008
Když to nejde, je zbytečné tlačitEmocí už bylo dost a stejně nikam nevedou. Ať někdo zkusí vypočítat, kolik lidí se už pokoušelo rozmluvit Václava Klause na téma „ochrana planety“. Včera, při jeho televizní "pohlednici" i ten poslední idealista musel pochopit, že taková snaha je učiněná marnost. |
Ale když to tak vezmete - proč by nám pan profesor vlastně měl něco vysvětlovat? Proč by měl konkrétně odpovídat na konkrétně položené otázky? Vidíte nějaký důvod? Nám přece vyhovuje nechat se ukolébat jeho sametovým a pokojným hlasem. Nechat si v klidu vysvětlit, že nás ta rakovina našich duší, ta konzumní infekce, ve svých důsledcích nikdy nejspíš výrazně neohrozí a že je vlastně přínosem.
„Krásně je na světě, život je valčíček, ústřední topení hřeje a hřeje ...“ zpíval kdysi Jarek Nohavica ve své satirické písni. Jak mistrně se mu podařilo vyjádřit naši „povahu českou“. Pan prezident by určitě podotkl, že hlavní je udržet si demokratické principy a svobodu. Nevím, zda je někdo z nás takový hlupák, aby to nevěděl.
Obávám se, že tady jsme narazili na mez reálných možností demokracie, prostě na hranice její využitelnosti. Můžeme chvíli testovat, zda tu hranici dokážeme nějak prolomit (řekl bych i, že se o to docela dlouho snažíme). Jenže co dál, když to nevyjde? Tady své mentorování musím logicky ukončit, protože pokud bych se dokázal dostat dál, musel bych si obstarat náhradní volno, koupit frak a kravatu, oholit se a hledat spoj do Švédské královské akademie, protože ta by měla konečně důvod vyhlásit sedmou cenu s banálním názvem „Za životní prostředí“. Ale zpět do tématu – je mi opravdu hodně smutno z toho, že politik rozměru českého prezidenta nedokáže svůj politický kapitál (70 %) a své nepochybné charisma :-) využít alespoň zčásti v zájmu lidí, kteří nechtějí v budoucnu žít na poušti zmítané hurikány, ale na modré planetě a konec konců i v zájmu těch, kteří zatím netuší, že by to měli, alespoň kvůli svým dětem, chtít. |