Impérium chce zničit kubánský národ a proklamuje to s neslýchanou arogancí. Zintenzivňuje hospodářskou válku, vnitřní diverzi, protikubánskou propagandu a nátlak na zbytek světa s cílem vytvořit podmínky, jež by mohly vést k jeho přímé vojenské intervenci, zničení revoluce, konci naší nezávislosti a svrchovanosti a naplnění dávné anexionistické chiméry o připojení Kuby.

Od včerejška uvedla washingtonská vláda v platnost nová a brutální opatření proti lidu Kuby a proti Kubáncům žijícím ve Spojených státech, definovaná jejich autory jako součást plánu na vyvolání "rychlého konce" revoluční vlády.

Zesilují se jimi nespravedlivá a diskriminační omezení uvalená na tyto Kubánce jako na jedinou národnostní skupinu, vůči níž si vláda Spojených států osobuje pravomoc rozhodovat o vztazích, jež mohou udržovat se svými příbuznými a se zemí svého původu, čímž otevřeně porušuje americkou ústavu. Již jim není dovoleno ani navštívit jednou ročně Kubu. Nyní tak mohou učinit jen jednou za tři roky, pokud k tomu obdrží speciální povolení, a to pouze v rozsahu 14-denního pobytu na Kubě. Tvrdě se krátí množství peněž, jež mohou na Kubě utratit, nebo je zaslat svým rodinám. Návštěvy a peněžní zásilky jsou striktně omezeny na "bezprostřední rodinu", jak ji definuje Bushova administrativa, která svévolně vylučuje například strýce a tety, bratrance a sestřenice, neteře a synovce. Jaký právní precedens mohou uvést americké úřady pro podobné zasahování do soukromého života lidí? Kde zůstaly "rodinné hodnoty", jimiž se tak chlubí současný president a jeho přátelé? Nazývá pan Bush sám sebe dosud "soucitným konzervativcem"?

Ti, kdo tato opatření vypracovali, a ti, kdo jsou pověřeni jejich prováděním, varují, že nebude výjimek. Že budou s veškerou přísností uplatňována i se zpětnou působností, pod hrozbou vysokých pokut a vážných trestů odnětí svobody pro ty, kdo by se dopustili porušení politiky blokády. Pro Kubánce ve Spojených státech byl zřízen jakýsi apartheid.

Od včerejška byly rovněž zrušeny téměř všechny licence, které sice podléhaly složitým regulačním mechanismům, ale dovolovaly některým Američanům navštívit naši zemi. Mizí dokonce i možnost návštěvy, při níž by dotyčný neutratil ani cent. Právě to dokazuje, že kromě úmyslu zintenzívnit blokádu a poškodit kubánskou ekonomiku, se opatření snaží zabránit milionům Američanů, kteří si přejí vykonávat právo, jež bylo tři roky po sobě přiznáváno velkou většinou amerického Kongresu, aby se dostávali do přímého kontaktu s naší realitou. Čeho se obává pan Bush a ultrareakční mafie, jež tuto nesmyslnou politiku nadiktovala?

Americký plán má jeden zvláště cynické aspekt. Na jedné straně drasticky omezuje Kubáncům žijícím ve Spojených státech možnost zasílat peněžní prostředky příbuzným na Kubě, a na straně druhé podněcuje kohokoli, kdo chce dodávat peníze a materiální podporu skupinkám zrádců působícím podle jeho příkazů, a umožňuje mu to. Zatímco americké občany zbavuje svobody navštívit Kubu, schvaluje federální rozpočtové prostředky na podporu cest příslušníků třetích zemí, kteří by posloužili jako poslíčci k zásobování takových poskoků v cizím žoldu. Na jejich financování a řízení dalších akcí, které mají podrýt kubánskou společnost, vynaloží v příštích dvou letech 59 milionů dolarů. Z toho 18 milionů na rozhlasové a televizní vysílání z paluby vojenského letounu C-130, což představuje nezodpovědnou a protiprávní provokaci porušující mezinárodní právo a normy v oblasti letectví a telekomunikací.

Vyhrožuje rovněž, že bude ještě svévolněji využívat kapitol Helms-Burtonova zákona připravených speciálně pro postihy podnikatelů ze třetích zemí. Ve známém "vyjádření souhlasného postoje", který americká administrativa podepsala s Evropskou unií, se zavazovala, že se bude snažit o odstranění těchto ustanovení zákona. Nikdy se o to však nepokusila. Bush nyní rozšiřuje urážku o výsměch a vyhrožuje, že použije ještě agresivnějších prostředků.

Více než 450-stránkový výplod plný nenávisti, lží a únavné rétoriky, pod maskou "pomoci svobodné Kubě" podrobně popisuje opatření, jež by Washington přijal, kdyby se zmocnil naší země. Kubánská společnost by byla plně podřízena Spojeným státům, jež by ovládaly bez výjimky všechny a každou jednu z jejích činností. Výčet tak bezmezného intervencionismu by byl nekonečný. Zdůrazněme jen některé aspekty amerického plánu, jež dávají představu o stupni podřízenosti a vykořisťování, k němuž by se snažil Kubánce přimět.

• Jedním z prvních kroků, jež by musela podniknout takzvaná "přechodná vláda" by bylo navrácení majetku bývalým vykořisťovatelům, včetně obydlí a pozemků, na něž si činí nárok batistovská a anexionistická mafie. Proces by byl rychlý a proběhl by pod dozorem vlády Spojených států, která by pro tyto účely zavedla speciální postup. Nestoudný text konkrétně hovoří o výpovědích pro to, kdo v těchto objektech bydlí a nemohou platit tučné nájemné, návratu k praxi vystěhovávání rolníků, rozpuštění zemědělských a rolnických družstev a obnově bývalých latifundií. To, co již bylo obsaženo v Helms-Burtonově zákonu je nyní vyjádřeno ještě nestoudněji.
• Privatizovala by se všechna odvětví ekonomiky, jež by byla řízena stálým výborem vlády Spojených států pro hospodářskou obnovu, který již má být ustaven.
• Zrušily by se podpory a kontrola cen zboží a služeb pro obyvatelstvo.
• Byl by zrušen režim sociálního zabezpečení a pomoci a nebyla by respektována výplata penzí a důchodů.
• Byla by obnovena privatizace zdravotnických služeb a školství.

Šlo by o návrat ke kapitalismu v jeho nejhrubší formě a pod chomout cizí vlády.

Důsledky pro naše obyvatelstvo by byly tak strašné, že i sama zpráva přiznává, že realizace "přechodu" by "nebyla snadná" a v kubánské společnosti by se setkala se širokým odporem. Právě proto se zdůrazňuje jako "bezprostřední priorita" nutnost vytvořit represivní síly, organizované, vycvičené, vybavené vládou Spojených států a disponující jejími poradci.

Na důkaz toho, že si zcela vážně kladou za cíl uskutečnit svou intervenci a Kubu podrobit anexionistickému režimu, by president Spojených států jmenoval již nyní úředníka, v jehož kompetenci by byla koordinace všech agresivních opatření ke svržení revoluce a později řízení intervenční vlády. Valeriano Weyler a Leonard Wood v jedné osobě a vpravdě genocidní cíl.

Učinit jejich neblahé plány skutečností se jim nesporně nepodaří.

Zaprvé by museli podniknout invazi do této země, vojensky ji okupovat a poté rozdrtit odpor našeho lidu. Toho nikdy nedosáhnou. Jsme připraveni a ochotni bojovat do posledního muže a do poslední ženy, abychom tomu zabránili. Napadnou-li nás, naleznou zde jednotný, vzdělaný národ se slavnou historií hrdinství, bojů a obětí pro svobodu, který se nikdy nevzdá své nezávislosti ani svých ideálů spravedlnosti a solidarity. Který se nikdy nevzdá krásného, ušlechtilého a hluboce lidského díla, jež dokázal vybudovat navzdory agresím impéria. Napadnou-li nás, utrpí zde svou nejtěžší a nejostudnější porážku.

Postavíme se těmto a jakýmkoli jiným opatřením, jež by vymysleli naši nepřátelé. Vytrváme a budeme bojovat. Pevně semknuti kolem Fidela, Raula a naší strany a pod jejich moudrým a důsledným vedením půjdeme vpřed až do konečného vítězství.

Národní shromáždění lidové moci
Kubánské republiky

Havana, 1. července 2004

"Rok 45. výročí vítězství revoluce"