|
5. 8. 2004
Nenávist a zaslepenost přivedly americkou administrativu k nemorálnímu a hloupému činuFidel Castro Ruz
Projev Fidela Castra na shromáždění u příležitosti 51. výročí útoku na kasárna Moncada a "Carlos Manuel de Céspedes", konaného na Centrální univerzitě v Las Villas, 26. července 2004
Kéž by v případě Kuby Bůh "nedával panu Bushovi pokyn", aby zaútočil na naši zemi, a vedl ho raději k tomu, aby se této kolosální chyby nedopustil! Měl by se přesvědčit o autenticitě jakéhokoli božského válečnického příkazu, prokonzultovat ho s papežem a dalšími váženými hodnostáři a teology křesťanských církví a zeptat se, co o tom soudí oni. V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme překlad plného znění projevu kubánského prezidenta, o kterém velmi zkráceně informovala Česká tisková agentura i většina českých deníků. |
|
Drazí spoluobčané, vážení hosté,
při této příležitosti, 51. výročí útoku na pevnost Moncada 26. července 1953, věnuji svá slova neblahé osobnosti, jež nám vyhrožuje, uráží nás a pomlouvá nás. Není to rozmar, ani příjemná volba, je to nutnost a povinnost. 21. června jsem z protiimperialistické tribuny adresoval prezidentovi Spojených států epištolu číslo dvě, jíž jsem reagoval na hanebnou Zprávu Státního departmentu o obchodu s lidmi, kterou z titulu jakéhosi vrchního morální arbitra světa vypracovává vláda oné země a v níž řadí Kubu mezi země podporující sexuální turistiku a dětskou pornografii. Uplynuly sotva dva týdny a, namísto aby tváří v tvář nevyvratitelným pravdám obsaženým v mé epištole zachoval Bush důstojné mlčení, přinesly kabelogramy zprávy o jeho volebním projevu v Tampě, na Floridě obsahující další a ještě věrolomnější obvinění a urážky, jejichž jasným cílem bylo pomluvit Kubu a ospravedlnit hrozby agresí a brutální opatření, jež proti našemu lidu zcela nedávno přijal. Francouzská agentura AFP informovala 16. července z Tampy: Prezident George W. Bush tvrdě zaútočil na Kubu, když ji definoval jako hlavní destinaci pro sexuální turistiku a uvedl, že Spojené státy mají povinnost postavit se do čela světového boje proti obchodu s lidmi na nucené práce nebo k sexuálním účelům. Kuba je jednou z deseti zemí, jež Státní department uvádí ve zprávě zveřejněné v červnu, která vyjmenovává vlády, tolerující obchod s lidmi či marně bojující proti tomuto zločinu. Režim Fidela Castra proměnil Kubu v hlavní destinaci sexuální turistiky, a odsunul tak jihovýchodní Asii jako oblíbenou destinaci pedofilů ze Spojených států a Kanady, uvedl Bush. Při konferenci v Tampě, na Floridě jmenoval prezident Kubu jako jednoho z nejhorších porušovatelů v této oblasti. Sexuální turistika je životně důležitým zdrojem deviz nutných pro udržení její zkorumpované vlády u vesla, řekl. Bush uvedl, že skoncovat s obchodem s lidmi je zásadní součástí jeho zahraniční politiky. Obchod s lidmi přináší strádání a hanbu naší zemi a my se postavíme do čela boje proti němu, slíbil. Vedeme boj proti zlu. Američané jsou vděčni za Vaše odhodlání a práci, řekl účastníkům konference. Lidský život je dar od našeho Stvořitele a nikdy nesmí být prodáván. Zpráva španělské agentury EFE zdůrazňuje: Máme problém necelých 150 km od našich hranic, řekl Bush ve státě Florida. Citoval studii, podle níž Kuba vytlačila jihovýchodní Asii jako cíl pedofilů a turistů cestujících za sexem. Když se v 90. letech zmírnily restrikce v cestování na Kubu, zjistila studie, že proud Američanů a Kanaďanů přispěl k prudkému nárůstu dětské prostituce na Kubě. Moje vláda pracuje na komplexním řešení tohoto problému: rychlém a nenásilném přechodu k demokracii na Kubě. Začali jsme uplatňovat strategii směřující k urychlení dne, kdy žádný kubánský chlapec či dívka nebude vykořisťován proto, aby financoval ztroskotanou revoluci, a všichni Kubánci budou žít svobodně. Bush řekl, že lidský život je dar od našeho Stvořitele a nikdy nesmí být předmětem prodeje. Je zapotřebí mimořádného druhu deprivace, aby byly vykořisťováni a ubližovalo se nejzranitelnějším členům společnosti. Obchodníci s lidmi olupují děti o jejich nevinnost, vystavují je tomu nejhoršímu v životě dříve, než toho mohly ze života mnoho poznat. Obchodníci rozdělují rodiny a zacházejí se svými obětmi jako se zbožím na prodej za nejvyšší nabídku. A jako vrchol podivných zpráv dodává týž kabelogram slova Johna Ashcrofta při prezentaci Bushe na Národní vzdělávací konferenci o obchodu s lidmi: Prezident Abraham Lincoln definoval v 19. století vizi svobody pro všechny a je právem nazýván velkým emancipátorem. V 21. století máme velkého vůdce, který nás vede k pochopení svobody nikoli jako daru Spojených států světu, nýbrž jako daru Všemohoucího lidstvu. Jiný kabelogram anglické agentury REUTERS sděluje: Prezident Spojených států obvinil v pátek kubánského prezidenta, že svůj karibský ostrov proměnil v destinaci sexuální turistiky a přispívá ke světovému problému obchodu s lidmi. Italská agentura ANSA informovala. Havanský režim přidává další zločiny: vítá sexuální turistiku, řekl Bush, který dokonce citoval údajný Castrův výrok: Kuba má nejčistší a nejvzdělanější prostitutky světa. Pozdější kabelogramy sdělovaly, že můj údajný výrok na toto téma citovaný prezidentem Spojených států ve zmíněném projevu v Tampě na podporu jeho závažných obvinění, se opírá o dokument o Kubě napsaný Charlesem Trumbullem, studentem práv z americké Vanderbildtovy univerzity. Ten však důrazně prohlašuje, že Bushův projev překrucuje skutečný význam jedné věty obsažené v jeho práci, a na vysvětlenou mimo jiné dodává: "Prostituce u tohoto karibského národa zaznamenala náhlý nárůst po rozpadu Sovětského svazu. Castro, který po převzetí moci v roce 1959 prohlásil prostituci za nelegální, disponoval zpočátku malými prostředky na její potírání. Avšak někdy začátkem roku 1996 kubánské úřady přikročily k razantním opatřením proti této praxi. Třebaže dosud existuje, je daleko méně viditelná a bylo by nepřesné říkat, že ji vláda podporuje". V pondělí 19. července přiznali úředníci Bushovy administrativy, že nemají jiný zdroj informací k tématu, než práci zmiňovaného studenta. Přestože bylo prokázáno, že prezident Spojených států vyslovil velmi závažné obvinění na základě věty obsažené v práci amerického studenta, jejíž záměrné překroucení bylo samotným autorem dementováno, reakce mluvčího Bílého domu na toto dementi nemohla být podivnější. Podle kabelogramu zkrátka "...obhajoval zařazení (této věty) s tím, že vyjadřuje zásadní pravdu o Kubě". Pro Bílý dům je tedy "zásadní pravdou o Kubě" cokoli, co si prezident představuje, bez ohledu, zda to odpovídá skutečnosti či nikoli. To je přesně ten typ fundamentalistického pohledu, k němuž se prezident Bush neustále uchyluje - údaje, argumenty, pravdy, úvahy, realita jsou zbytečné a jediným rozhodujícím faktem je idea, kterou k dané věci má, nebo která se mu hodí. Prostě, když si pan Bush něco představuje, stává se to absolutní a nevyvratitelnou pravdou. Ve světě žije mnoho lidí, kteří vědí o kubánské revoluci velmi málo a mohou se stát obětí lží a klamů, šířených vládou Spojených států prostřednictvím obrovských sdělovacích prostředků, jimiž disponuje. Avšak jsou také mnozí, zvláště v chudých zemích, kteří vědí, co je kubánská revoluce a jakou péči věnovala od prvního okamžiku vzdělávání a zdraví dětí a všeho obyvatelstva. Znají jejího solidárního ducha, který ji vede k nezištné spolupráci s desítkami zemí Třetího světa, její věrnost nejvyšším morálním hodnotám, svým etickým zásadám, svému nepřekonatelnému smyslu pro důstojnost a čest své vlasti a svého lidu, za něž byli kubánští revolucionáři vždy ochotni položit své životy. Tito mnozí přátelé ze všech koutů světa se bezesporu ptají, jak je možné vyslovit tak neslýchané a hrubé pomluvy o Kubě. To mne přimělo, abych se vší vážností a upřímností vysvětlil příčiny, jež podle mého názoru vedou prezidenta nejsilnější velmoci na planetě, který nám navíc vyhrožuje, že vymaže kubánskou revoluci z povrchu zemského, k tak nepochopitelným a nezodpovědným tvrzením. Učiním tak s maximální možnou objektivností, aniž bych se uchýlil k použití svévolných tvrzení či hanebně urážlivých slov, výroků a představ někoho jiného, nebo mrzké pomstychtivosti či osobní nenávisti. Tématem široce zdokumentovaným řadou knih od význačných vědeckých autorů a dalších amerických osobností, je dvě desetiletí trvající holdování současného prezidenta Spojených států alkoholu - mezi jeho 20. a 40. rokem. Tato otázka byla důsledně, vynikajícím způsobem a z vědeckého a psychiatrického hlediska analyzována doktorem Justinem A. Frankem v již známé knize, nazvané "Bush na pohovce". Doktor Frank začíná vysvětlením, že je důležité vědecky definovat, zda Bush byl alkoholikem, či jím dosud je, a doslova říká: ...nejnaléhavější otázkou je, zda na něho a na lidi kolem něho dosud působí vliv oněch let zatvrzelého pijáctví a jeho pozdější abstinence. V dalším vysvětlení doslovně uvádí: "Alkoholismus je potencionálně smrtelná choroba, celoživotní onemocnění, které lze velice obtížně natrvalo zastavit." (s. 40) A dále, již konkrétně ve vztahu k prezidentovi Spojených států: Bush řekl veřejně, že přestal pít alkohol bez pomoci Anonymních alkoholiků (organizace věnující se léčení osob závislých na alkoholu), či jiného programu proti nevhodnému požívání zakázaných látek a tvrdí, že se návyku zbavil definitivně s pomocí duchovních nástrojů, jako je studium Bible a rozhovory s kazatelem Billim Grahamem. Na straně 40 kniha vypráví, že podle bývalého autora projevů Davida Fruma, svolal Bush po příchodu do Oválné kanceláře skupinu náboženských představitelů, požádal je o modlitby a řekl jim: Existuje jediný důvod, proč jsem v Oválné kanceláři a nikoli v baru. Nalezl jsem víru, nalezl jsem Boha. Jsem zde díky síle modlitby. Dr. Frank v této souvislosti soudí, že toto tvrzení může být pravdivé a svými vlastními slovy zdůrazňuje: Všichni Američané by dozajista chtěli věřit, že prezident již nepije, třebaže nemáme způsob, jak zjistit, zda je to pravda. Pokud je tomu tak, odpovídá profilu bývalého pijana, jehož alkoholismus byl zastaven, avšak nikoli vyléčen. A dodává: "Bývalí pijáci, kteří abstinují, aniž by využívali programu Anonymních alkoholiků, jsou známi jako "suší opilci". Tato Bushova nálepka se objevila na internetu i jinde. "Suchý pijan" není lékařský termín a není to ani termín, který bych použil v klinickém prostředí. Avšak, aniž bych Bushe tímto způsobem kvalifikoval, těžko lze přehlédnout mnoho problematických stránek jeho charakteru, rysů které literatura o zotavování z alkoholismu uvádí v souvislosti s ním, včetně velikášství, pedantství, netolerantnosti, odcizení, odmítání zodpovědnosti, tendence k přehnaným reakcím a averze k sebereflexi". (s.41) Dr. Frank tvrdí, že osobně vyšetřoval alkoholiky, kteří dokázali zastavit svůj návyk bez příslušné léčby. Zpravidla jsou však velmi málo úspěšní v umění ovládat svůj neklid, který se kdysi pokoušeli potlačit pitím alkoholu. Vysvětluje, že: Jejich úporná snaha ovládnout vlastní neklid ztěžuje jakoukoli psychologickou analýzu. Někteří se dokonce ani nedokáží postavit čelem k nutnostit přiznat svůj alkoholismus." Dr. Frank pokračuje: "Pozoroval jsem, že bez tohoto přiznání se bývalí pijáci dokonce ani nemohou skutečně změnit, ani se poučit z vlastní zkušenosti". A konkrétně Bushův případ analyzuje takto: "Vzorec viny a popírání, který se zotavující alkoholik snaží tak vehementně rozbít, je podle všeho zakořeněn v osobnosti alkoholika. Zřídkakdy se omezuje jen na jeho alkoholismus. Zvyk vinit jiné a popírat zodpovědnost je v osobní historii George W.Bushe tak dominantní, že evidentně reaguje přemrštěně při sebelehčí hrozbě. Rigidnostt Bushova chování je snad nejzjevnější v dobře zdokumentovaném dodržování denní rutiny, proslule krátkých poradách, nedotknutelném programu cvičení, denní četbě z Bible a omezeném počtu hodit trávených v kanceláři. Zdravý člověk je schopen svou rutinu měnit. Rigidní člověk to nedokáže". (s. 43) "Samozřejmě," pokračuje doslova vynikající americký specialista, "všichni potřebujeme odpočinek a relaxaci, čas na svou reorganizaci, avšak Bush ho zjevně potřebuje více než většina z nás. To není překvapivé už proto, že touha být prezidentem by mohla znamenat reálné riziko návratu k alkoholu". (s.43) "Rigidní rutinní postupy jsou doprovázeny rigidními myšlenkovými pochody, to je další charakteristický rys Bushova prezidentování," pokračuje dr. Frank s téměř matematickou přesností. "Můžeme to pozorovat v paličatém, téměř obsesívním způsobu trvání na myšlenkách a plánech i poté, co byly diskreditovány (to vyplývá z vlastního obrazu člověka, jenž "sjednocuje, nikoli rozděluje") i v jeho přesvědčení, že Irák měl zbraně hromadného ničení (a pokud tyto zbraně neměl, Spojené státy z nějakého důvodu učinily v každém případě v Iráku to, co bylo správné). Taková nepružnost myšlení není způsobena prostě paličatostí. Neléčený alkoholik je tak pohlcen snahou ovládnout své naléhavé tužby, jež by ho mohly přivést k požití alkoholu, že prostě nemůže tolerovat žádné ohrožení svého statusu quo. A dr. Frank dodává, že netolerantnost obvykle ve svém důsledku vede k nepřiměřeným reakcím ve vztahu k reálné velikosti hrozby. To může pomoci vysvětlit dramatický rozdíl v reakci George W. na Sadáma Husajna a reakci jeho otce, který pečlivě vytvářel koalici, přijímal opatření až po napadení Kuvajtu a pak postupoval s rozvahou a opatrností podle toho, jak se boj vyvíjel - to je chování zkušeného vůdce, který je si vědom, že nese zodpovědnost za nesčetné životy, nikoli alkoholika zvyklého přijímat dramatická opatření na svou vlastní ochranu. Dr Frank pokračuje ve své analýze a upřesňuje: Existují dvě otázky, jež je tisk zjevně odhodlán přehlížet, a jež se tiše vznášejí v ovzduší od doby předcházející převzetí prezidentského úřadu Bushem: Pije dosud? A pokud ne, ovlivnily všechny ty roky požívání alkoholu negativně jeho schopnosti?Při jakémkoli seriózním hodnocení jeho psychického stavu musí být obě otázky zodpovězeny. (s.48) Pokud jde o první otázku, poukazuje na možnost, že Bush tlumí svůj neklid léky, aby se ubránil pití. Zmiňuje zejména jeho podivné chování na tiskových konferencích. V této souvislosti uvádí: "Když psal o Bushově roztěkaném vzhledu na tiskové konferenci těsně před zahájením války proti Iráku, spekuloval kritik Washington Postu Tom Shales, že "prezident byl zřejmě lehce pod vlivem léků". Avšak více důvodů k obavám zavdávají (Bushovy) výroky podezřelé nikoli způsobem, jakým je vyslovil, nýbrž jejich obsahem. Opakovaně se zaplétá do smyšlenek a vyplňuje prázdná místa ve své paměti tím, o čem se domnívá, že to jsou fakta. Nejvýrazněji se to projevilo 14. července 2003, kdy, stoje po boku Kofi Annana, vyslovil smyšlenku, že Spojené státy daly Sadámovi "příležitost, aby povolil vstup inspektorům, avšak on jim vstup neumožnil" (jak podotýká Washington Post, Husajn ve skutečnosti souhlasil se vstupem inspektorů a Bush se postavil proti pokračování jejich práce, protože nevěřil, že přinese výsledky). Bájivost je společným rysem konzumentů alkoholu, stejně jako trvání na svém, jež se projevuje v Bushově tendenci opakovat klíčová slova a věty, jako by mu opakování pomáhaloudržet se v klidu a zachovat si pozornost. (s.49) A dr. Frank uzavírá svou analýzu těchto dvou otázek slovy: Dokonce i připustíme-li, že dny alkoholismu George W. Bushe jsou minulostí, zůstává otázka trvalého poškození, k němuž mohlo dojít předtím, než přestal pít, i značného dopadu na jeho osobnost, který můžeme vystopovat až po jeho abstinenci bez podstoupení léčby. Jakákoli komplexní psychologická a psychoanalytická studie prezidenta Bushe bude muset zjistit, nakolik se změnil mozek a jeho funkce za více než dvacet let alkoholismu. V nedávné studii Lékařského centra Kalifornské univerzity v San Franciscu badatelé zjistili, že zatvrzelí pijáci, kteří se nepovažují za alkoholiky, připouštějí, že "hladina jejich spotřeby alkoholu je problémem vyžadujícím léčbu". Studie zjistila, že zatvrzelí pijáci z jejího vzorku "vykazovali výrazné zhoršení schopností při měření jejich pracovní paměti, rychlosti zpracování, pozornosti, výkonnosti a vyrovnanosti". Dosud probíhá seriózní výzkum dlouhodobého zotavování z nemírného požívání alkoholu. Věda zjistila, že samotný alkohol je toxický pro mozek, jak pro jeho anatomii (neboť se mozek zmenšuje a rozšiřují se trhliny mezi hemisférami a kolem nich), tak pro jeho neurofyziologii. Avšak při vytrvalém abstinování po dobu delší pěti let dochází u mnoha alkoholiků k zotavování. Bush tvrdí, že abstinuje déle než pět let a jeho stav se mohl celkem dobře vrátit až na úroveň z doby před požíváním alkoholu. Avšak i chroničtí alkoholici, kteří dosáhli obnovení svých postižených mentálních funkcí, zpravidla trpí vytrvalým poškozením své schopnosti zpracování nových informací. Postiženy jsou významné neuropsychologické funkce. Nová informace je v zásadě ukládána do složek, jež se v mozku ztratí. Bývalí zatvrzelí pijáci mají zpravidla problémy při rozlišování důležitých a nepodstatných informací. Mohli rovněž částečně pozbýt schopnosti udržet soustředěnost. Jediné, co musíme udělat, abychom u Bushe zaznamenali nedostatek pozornosti, je sledovat ho, když naslouchá projevu jiné osoby, pozorovat jeho chování při některých příležitost za plně probíhající volební kampaně nebo sledovat zjevnou zoufalou snahu udržet si soustředěnost při všech svých projevech". (s.50) Závěrem dr. Frank zdůrazňuje, že by Bush zbavil mnohé Američany obav, kdyby se podrobil psychologickým testům, jež by mohly vědecky změřit důsledky jeho alkoholismu na fungování jeho mozku, a upozorňuje, že: V opačném případě, nemůžeme než chovat, oprávněné (?) podezření, že náš prezident může být omezen ve své schopnosti chápat složité myšlenky a informace. (s. 51) A končí výrokem: Všichni bychom při zjišťování byli pravděpodobně trochu v obavách, nakonec, působí již v prezidentském úřadu tři roky a přivedl náš národ do války. Když k tomu však nepřistoupíme, důsledky by nás všechny a každého jednoho z nás mohly odsoudit. (s. 51) Další otázka, do hloubky a podrobně pojednaná ve zmíněné knize dr. Justina A. Franka "Bush na pohovce", se vztahuje ke zmíněnému náboženskému fundamentalismu prezidenta Bushe. Doktor Frank objasňuje, jak ve snaze nalézt úlevu ve vnitřním chaosu, který pití v některých okamžicích uklidnilo, ale v konečném důsledku posílilo, Bush zjevně nalezl v náboženství zdroj klidu, ne zcela odlišný od alkoholu, a soubor pravidel, která mu pomáhají ovládat obojí, vnější svět i jeho vnitřní duchovní svět. Vysvětluje, že analýza úlohy fundamentalismu v Bushově životě ukazuje, že náhrada zakázaných látek je jen jedním z řady důvodů, pro něž Bush závisí na náboženství jako na obranném mechanismu, a tvrdí, že Bush používá náboženství jako zjednodušení a dokonce jako náhražku myšlení, takže svým způsobem ani nemusí myslet. Dodává, že tím, že se Bush postavil na stranu dobra (?), na stranu Boha (?), postavil se i nad světské diskuse a debaty. Náboženství mu slouží jako štít chránící ho před výzvami včetně těch, které by si jinak před sebe kladl on sám. Ptá se, jak došel Bush do tohoto bodu, a hned vysvětluje, že tradice Bushovy rodiny spočívala po mnoho let v náboženské víře, ve víře v boha úzce spjatého s morální přímostí. A poukazuje na následující skutečnost:: Náboženská orientace prezidenta Bushe však prodělává výraznou změnu ve vztahu k rodinné tradici. Třebaže zůstaly určité stránky rodinné tradice zachovány, zvláště formálnost náboženské účasti, přechod k fundamentalistickému pohledu v době zralosti ostře kontrastuje s duchovním životem jeho otce. Analýza událostí, jež Bushe vedly k vědomému příklonu k fundamentalismu, dokazuje, že k tomu skutečně došlo v okamžiku zoufalého hledání řešení, v okamžiku naléhavé potřeby. Dr. Frank pokračuje ve výkladu skutečnosti, že fundamentalistická náboženství zužují pole možností a rozdělují svět na dobré a špatné v absolutním smyslu, neponechávajíce prostor pochybnostem. V této souvislosti podotýká: Rovněž se zjednodušuje pojetí vlastního já. Stejným způsobem, jakým fundamentalistické nauky o stvoření popírají historii, fundamentalistická představa o proměně či obrození vede věřícího, aby na sebe samého hleděl jako na někoho nemajícího vztah k historii. Bushova vyhýbavá a vypočítavá obhajoba života před jeho obrozením vykazuje právě tuto tendenci. "Není dobré dělat inventuru chyb, jichž jsem se dopustil v mládí", naléhá Bush. "Myslím, že způsob...odpovědí na otázky o konkrétním chování má lidem připomenout, že když jsem byl mladý a nezodpovědný, byl jsem mladý a nezodpovědný. Změnil jsem se...". Pro věřícího moc duchovního odpuštění nejen smazává hříchy minulosti, nýbrž zavádí předěl mezi současným já a dřívějším viníkem. Dr. Frank vysvětluje, že není nic mimořádného ve faktu, že Bush hledá ochranu ve své víře a že, i když ho to posiluje, strnulost jeho myšlenkových vzorců a projevu, jeho programu, je známkou značné křehkosti. Objasňuje, že Bushovy obavy ze všeho, od neshod po teroristické útoky, jsou někdy bolestně zjevné, dokonce (nebo zejména) v jeho abstinencích, a že je to člověk zoufale hledající ochranu. Klade si otázku: Před čím se George W. Bush snaží tak zoufale ochránit?. A odpovídá si následující analýzou: Systém víry, jehož se tak pevně drží, ho chrání před pochybnostmi o jeho myšlenkách, před těmi, kdo ho kritizují, před jeho oponenty a co je ještě důležitější, před ním samotným. Pronikneme-li hlouběji do tématu, je těžké neuvěřit, že trpí vrozeným strachem z vlastního rozpadu, strachem příliš úděsným, aby byl schopen mu čelit. Pro někoho, kdo se zoufale pokouší nesejít s cesty, znamená přimknutí k víře (či dokonce k několika málo klíčovým větám) a uchýlení se pod její záštitu další způsob ochrany před vlastním rozpadem. Tiskové konference prezidenta Bushe poskytují alarmující ukázky tohoto neustálého neklidu, svědectví tak nesporné, že nikterak nepřekvapí, že Bílý dům tolik váhá s jejich plánováním. Po jedné zvláště katastrofální tiskové konferenci v červenci 2003 podotkl autor politických sloupků Slatu, Timothy Noah, že "Bush vypadal nevyladěně". Kritický úvodník zveřejněný následujícího dne v New York Times zdůrazňoval, že prezidentovy odpovědi byly "někdy vágní, téměř nesmysnél", a bystře usoudil, že Bush byl oslněn mýtem, který vymyslela jeho vlastní vláda". Uvádí některé příklady Bushových opakujících se frází během této tiskové konference: "A tedy pokračujeme dál. Pomalu, ale jistě pokračujeme dál, abychom dosáhli toho, že ti, kdo zastrašují své spoluobčany, zaplatí, a pokračujeme dálv přesvědčování iráckého lidu, že jeho svoboda je skutečná. A čím více se bude přesvědčovat, že svoboda je skutečná, bude přebírat zodpovědnosti, jež vyžaduje svobodná společnost..." "A hrozbaje reálnou hrozbou.A je to hrozba, o níž zjevně nemáme konkrétní údaje, nevíme kolik, kde, jak. Avšak víme pár věcí...evidentně hovoříme se zahraničními vládami a se zahraničními leteckými společnostmi, abychom jim ukázali, jak reálná je hrozba... "Nevím, jak blízkojsme dopadeníSadáma Husajna. Jak víte, jsme blížejeho dopadení,než včera. Předpokládám. Vím jen, že jsme mu v patách. Je to, jako byste se mne zeptali předtím, než jsme dopadlijeho syny, jak blízkojsme byli dopadeníjeho synů. Řekl bych, nevím, avšak jsme jim v patách." "Tak především, válka proti terorismu pokračuje, jak lidem neustále připomínám...Hrozbana níž se ptáš, Steve, nám připomíná, že potřebujeme být na stopě, protože válka proti terorismu pokračuje..." "Právě jsem vám řekl, že existuje hrozbapro Spojené státy..." "Vůbec nepochybuji, Campbelle, že Sadám Husajn představuje hrozbubezpečnosti Spojených států a hrozbumíru v regionu..." "Sadám Husajn byl hrozbou.Spojené státy ho považují za hrozbu. To je důvod, proč schválily 12 rezolucí. Moji předchůdci ho považovali za hrozbu.Shromáždili jsme mnoho informací. Tyto informace byly dobré, solidní informace, na jejichž základě jsem přijal rozhodnutí..." A Dr. Frank pokračuje: "Jeho obavy jsou tak silné, že se k nim ani nedokáže postavit čelem. Jeho smutně proslulá rada Američanům necelé dva týdny po událostech z 11. září - kdy Američanům radil, aby dále chodili na nákupy a cestovali jako dřív, což bylo ve zjevném rozporu s radikálními opatřeními, jimiž reagoval na právě odhalenou zranitelnost národa - je důkazem zjednodušujícího způsobu analyzování situace, jímž obchází svůj neklid a obavy.Srovnejme jeho reakci s reakcí newyorkského starosty Rudolpha Guilianiho, který se postavil svým obavám tváří v tvář, vyhrnul si rukávy a dal se do práce, a tak dodal lidem větší pocit bezpečnosti, než Bushova nucená odtažitost. Od nástupu do prezidentského úřadu Bush stále cituje božské pokyny, aby ospravedlnil své akce. Jak zveřejnil deník Haaretz News v Israeli, Bush řekl: "Bůh mi řekl, abych zaútočil na Al Kajdu a já na ni zaútočil a pak mi dal pokyn, abych napadl Saddáma, a já to učinil." A konečně nabízí dr. Frank tuto úvahu: Biblická bitva mezi dobrem a zlem rezonuje ve všech jeho projevech po 11. září, počínaje opakovaným používáním výrazu "křížové tažení", přes charakterizaci teroristů jako "zlosynů", až po seřazení Iráku, Iránu a Severní Koreje do "Osy zla". Současně prezentuje Spojené státy jako národ naprosto nevinných obětí. Takovýmto vnějším zasazením zla Bush jednak zbavuje Spojené státy jakékoli zodpovědnosti a současně transformuje svou dětinskou a nesourodou vizi světa v totálně bojovou (a primitivní) zahraniční politiku. "Bushova rétorika", uzavírá dr. Frank, "ukazuje jasně, jak spojuje pojem sebe jako prezidenta a Boha a Spojených států. Pro něj jsou tyto tři pojmy jakoby zaměnitelné. Není schopen oplakávat mrtvé z 11. září natolik, aby dovolil vyčerpávající přezkoumání toho, jak se události odehrály a jakou zodpovědnost jsme na nich mohli mít, slepě útočí na "nepřítele", jehož vidí všude, jako by se najednou skrýval terorista pod každým kamenem. Michael Moore soudí ve své knize "Bílí hlupáci", že Bush vykazuje zřetelné symptomy neschopnosti číst na úrovni dospělého člověka a v otevřeném dopise Bushovi píše: "1. Georgi, umíš číst a psát jako dospělý člověk? Mně a mnoha jiným lidem se, bohužel, zdá, že jsi možná funkčním analfabetem. Není to něco, zač by se měl člověk stydět. Miliony Američanů se ve čtení nedostaly za úroveň čtvrté třídy. Avšak, dovol mi, zeptat se tě na toto: pokud máš problémy s pochopením dokumentů týkajících se složité situace, jež jsou ti předávány jako Vůdci téměř svobodného světa, jak ti můžeme svěřit věci jako jsou naše nukleární tajemství? Všechny známky této negramotnosti zde jsou - a nikdo se tě na ně zřejmě nikdy neptal. Prvním náznakem bylo, když jsi jmenoval jako svou oblíbenou knihu z dětství "The Very Hungry Caterpillar" (Velmi hladová housenka). Bohužel, tato kniha byla publikována až rok poté, co jsi dokončil univerzitu. Jedna věc je jasná všem - neumíš mluvit anglicky větami, jimž bychom dokázali porozumět. Máš-li být vrchním velitelem, musíš být schopen sdělit své rozkazy. Co se stane, bude-li k takovým malým mýlkám docházet i dál? Víš, jak snadné by bylo proměnit drobné uklouznutí v noční můru národní bezpečnosti? Tvoji asistenti říkají, že nečteš dokumenty s instrukcemi, které ti předávají, a že je žádáš, aby je přečetli za tebe, nebo ti je přečetli. Neber, prosím, nic z toho jako osobní útok. Možná jde o neschopnost učit se. Kolem šedesáti milionů Američanů trpí neschopností učit se." V knize "Proti všem nepřátelům" vypráví Richard Clarke, že když přišel Bush do Bílého domu "byli jsme velmi záhy upozorněni, že prezident není velký čtenář". Kniha Boba Woodwarda "Bush ve válce" vypráví, že na jednání Národní bezpečností rady během války v Afganistanu, řekl Bush toto: "Nečtu stránky úvodníků. Nedělám to. Hyperrozruch, který má tendenci se kolem těchto kabelogramů vytvářet, každý expert a každý bývalý plukovník a to všechno, je to jen pořádný randál". Potud velmi stručné shrnutí toho, co bylo napsáno o některých otázkách významnými americkými osobnostmi, které pomáhají vysvětlit podivné chování a válečnické choutky prezidenta Spojených států. Nechci se nyní více šířit o ještě delikátnějších záležitostech, jako ty, jejichž zveřejnění stálo život J. H. Hatfielda, autora knihy "Syn Štěstěny", či o dalších velmi zajímavých tématech pojednaných skutečně brilantními a statečnými skvělými autory. Pomluvy a lži pana Bushe a jeho nejbližších poradců byly spěšně vypracovány k ospravedlnění tvrdých opatření přijatých proti občanům kubánského původu žijícím ve Spojených státech, kteří udržují styky s blízkými příbuznými na Kubě. Taková potupa, jak jsme již upozorňovali 21. června, bude mít za následek rozporné politické reakce ve státě Florida, které mohou být rozhodující v současném volebním klání. Myšlenka hlasování jako výrazu vzdoru nabývá na síle mezi tisíci Američanů kubánského původu, kteří by normálně hlasovali pro Bushe. Nenávist a zaslepenost přivedly administrativu k nemorálnímu a hloupému činu pod nátlakem teroristické mafie, jež zajistila Bushovi podvodné vítězství, třebaže měl o milion hlasů méně než jeho rival v celonárodním měřítku a ubohou převahu 537 hlasů na Floridě, kde mnoho mrtvých "vykonalo" své volební právo, zatímco tisícům černých občanů bylo násilím znemožněno ho vykonat. Patnáct nebo dvacet tisíc voličů by mohlo potopit jeho snahy o znovuzvolení. Zmíněná tvrdá opatření byla kritizována i na celostátní úrovni. Teroristická mafie, jež rozhodla o ničem menším než o volbě prezidenta Spojených států, je v obrovské většině tvořena nebo řízena bývalými batistovci a jejich potomky, skupinami, jež se po desetiletí podílely na teroristických akcích, pirátských útocích, plánech na zavraždění kubánských revolučních představitelů a všemožných ozbrojených útocích na naši vlast, velkostatkáři a rodinami vysoké buržoazie, na něž dopadly revoluční zákony a jež spolu s ostatními jmenovanými požívaly privilegií všeho druhu a mnohdy nashromáždily velké majetky a získaly vliv ve významných mocenských kruzích vlád Spojených států. Přes 90 % těch, kdo emigrovali z Kuby po vítězství revoluce, tak učinilo legálními cestami a z ekonomických důvodů, jejich odjezdy byly revolucí bez jakýchkoli překážek povolovány. Avšak kubánští emigranti si museli vytrpět své od oné mocné mafie, bez jejíhož vlivu se nemohli snadno obejít. Na rozdíl od mnoha milionů Latinoameričanů, včetně Haiťanů a obyvatel Karibiku, kteří emigrovali legálně či ilegálně do Spojených států a jsou kvalifikováni jako emigranti, Kubánci jsou bez výjimky kvalifikováni jako exulanti. Na druhé straně absurdní Zákon o kubánské úpravě, který podněcuje k ilegálním odchodům a odměňuje je udílením výjimečných privilegií, jaká nejsou poskytována občanům žádné jiné země světa, stál život nesčetné Kubánce. Avšak Kuba již dlouhá léta, dávno před rozpadem Sovětského svazu a začátkem tzv. speciálního období, bez ohledu na riziko špionáže a teroristických plánů spřádaných ve Spojených státech, uděluje emigrantům ze Spojených států povolení, aby mohli jako "pedofilové" a "hledači potěšení" navštěvovat naši zemi. Pan Bush neváhá poctít stejným označením ani kanadské turisty, třebaže kdekdo ví, že v naprosté většině se jedná o důchodce a osoby třetího věku, které v doprovodu svých příbuzných vyhledávají a užívají si klidu a mimořádného bezpečí, vzdělání, kultury a pohostinnosti, jež nalézají v naší zemi. Jak by pan Bush označil desítky milionů turistů, kteří každoročně navštěvují Spojené státy, kde je hojnost kasin, heren, center mužské a ženské prostituce a mnoha dalších forem aktivit souvisejících s pornografií a sexem, z níž žádná na Kubě neexistuje a jsou revoluční kultuře našeho lidu cizí? Jak by označil desítky milionů Evropanů, kteří navštěvují každoročně Španělsko, kde je mnoho stránek tisku věnováno publikování jmen, adres, fyzických, kulturních a intelektuálních vlastností, specializace a individuálního talentu pro každé gusto, nabízených lidmi praktikujícími staré řemeslo prostituce? Označil by americký či španělský turistický průmysl za sexuální turismus? Žádnou z uvedených aktivit na Kubě nepěstujeme. Avšak v choré a fundamentalistické mysli všemocného pána Bílého domu a jeho nejbližších poradců je nyní nutno "spasit" Kubu nejen od "tyranie", je třeba "zachránit kubánské děti před sexuálním vykořisťováním a obchodem s lidmi", "je třeba zbavit svět tohoto palčivého problému, jenž se odehrává 150 kilometrů od Spojených států". Cožpak mu nikdo neřekl, že před revolučním vítězstvím roku 1959 provozovalo na Kubě kolem 100 000 žen v důsledku chudoby, diskriminace a nedostatku pracovních příležitostí přímo či nepřímo prostituci? Revoluce je vychovala a dala jim zaměstnání. Od té doby jsou také zakázány tzv. "zóny tolerance", jež existovaly v závislé republice a neokolonii ovládané Spojenými státy Cožpak mu nikdo neřekl, že kubánské děti, jejichž fyzické, duševní a morální zdraví je nejpřednějším cílem revoluce, jsou chráněny daleko přísnějšími zákony než ve Spojených státech, že všechny absolvují školní docházku, včetně více než 50 000 těch, které v důsledku různých druhů postižení potřebují a bez jakékoli výjimky dostávají pozornou péči ve školách pro speciální vzdělávání? Cožpak mu nikdo neřekl, že dětská úmrtnost na Kubě je nižší, než ve Spojených státech a stále klesá? Nikdo se mu neodvážil pošeptat, že Kuba zaujímá ve vzdělání přední a mezinárodně uznávané místo, že všechny vzdělávací a zdravotnické služby jsou bezplatné a dostává se jich veškeré populaci, že ve školství, zdravotnictví a kultuře se dnes rozvíjejí programy, jež Kubu zařadí před všechny ostatní země světa? Historické zasedání Národního shromáždění lidové moci Kuby, jež se konalo 1. a 2. července, demaskovalo a ukázalo směšnost groteskní, více než 400-stránkové zprávy, v níž se zeširoka a podrobně hovoří o neokoloniálních a anexionistických programech, jež hodlá zavést fašistická skupina, z jejíhož lůna vzešel tak odporný projekt proti lidu a svrchovanosti Kuby. Nedokázala nic víc, než že ještě pevněji sjednotila náš lid a posílila jeho bojovného ducha. Člověk musí naprosto šílený, aby mohl hovořit o něčem, jako je zavedení programů alfabetizace a očkování dětí na Kubě, kde byla negramotnost dávno odstraněna, minimální školní docházka je devítiletá a děti jsou očkovány proti 13 chorobám. Programy tohoto druhu by měly být aplikovány spíše u desítek milionů Američanů, vytlačených na okraj společnost, jež se nemohou těšit výhodám zdravotního pojištění, nebo nechodily do školy, či jsou úplnými, případně funkčními analfabety. Ani administrativa Spojených států se neopovážila říci jediné slovo k velkorysé nabídce, jíž učinila naše země na záchranu jednoho života za každého z lidí, kteří zahynuli v "newyorkských dvojčatech" v krátkém pětiletém období poskytnutím bezplatné léčby třem tisícům amerických občanů, kterým se nedostává zdravotnických služeb nezbytných k zachování jejich života. Nepřišla ani odpověď na otázku, zda ti, kdo by se rozhodli této příležitosti využít a na Kubu odcestovat, budou potrestáni. Vskutku názorná je skutečnost, že téhož dne, kdy pan Bush vyslovil své neslýchané pomluvy a hrozby, vážená americká vědecká instituce z Kalifornie podepsala s Centrem Molekulární imunologie Kuby dohodu o převodu technologie vyvinuté v naší zemi, k jejím klinickým testům a pozdější výrobě tří slibných vakcín pro boj s rakovinou, chorobou, jež, jak známo, zabije každoročně více než půl milionu amerických občanů. Je správné přiznat, že v tomto případě nekladly americké úřady překážky. Tento fakt ukazuje, jak plody všeho, o čem jsem v minulosti hovořil, začínají všude v naší zemi dozrávat i přes 45 let kruté blokády a agresí ze strany vlád Spojených států. A nejedná se o biologické zbraně, chemické zbraně, ani nukleární zbraně, jde o vědecký pokrok, který může pomoci celému lidstvu. Kéž by v případě Kuby Bůh "nedával panu Bushovi pokyn", aby zaútočil na naši zemi, a vedl ho raději k tomu, aby se této kolosální chyby nedopustil! Měl by se přesvědčit o autenticitě jakéhokoli božského válečnického příkazu, prokonzultovat ho s papežem a dalšími váženými hodnostáři a teology křesťanských církví a zeptat se, co o tom soudí oni. Promiňte, pane prezidente Spojených států, že Vám při této příležitosti nepíši třetí epištolu. Bylo by těžké toto téma analyzovat tímto způsobem. Mohlo by to vypadat jako osobní urážka. V každém případě se držím pravidel zdvořilosti. Salve, César, avšak tentokrát dodávám: My, kdo jsme připraveni zemřít, se nebojíme tvé obrovské moci, tvého nezadržitelného hněvu ani tvých nebezpečných a zbabělých výhrůžek na adresu Kuby! Ať žije pravda! Ať žije lidská důstojnost! |
